AGENT [KNIHA 1.]

KAPITOLA TŘICÁTÁ

    Člověk by řekl, že být americkým Agentem 007, bude zábava. Ne, rozhodně není. Protože, když jste v přestrojení už skoro půl roku, ztrácí to svoje kouzlo. A pak jsou tady takový ty věci, kterých se musíte účastnit, abyste se neprozradili. Jestli existuje peklo, určitě jsou to ty černý lodičky na deseticentimetrovém podpatku, který je posázený černými matnými kamínky. Takový boty jsem na noze měla jenom jednou, a jestli s nimi zase budu nucena utíkat, někomu s nimi prorazím hrdlo.
Když mě Tyler před týdnem pozval na vánoční ples, nevím, proč jsem souhlasila. Zastavil mě na chodbě před učebnou chemie. „Hele, já ještě nám doprovod na ten ples. Půjdeš se mnou?" neotřelé, jako vždycky. „Divím se, že nemáš zástupy potencionálních doprovodů."
„Mám, a přesto chci jít s tebou." Řekl to tím sexy toném, kterýmu se nedá říct ne. Věděla jsem, že po něm pálí víc než půlka školy. Každou volnou chvilku na něj upíraly všechny holky pohled. Překvapovalo mě, že mezi nimi není Cherice. Ta pálila za Eanem. Nedala mu ani chvilku pokoj. Nevím, jak, ale nějak si ho zaháčkovala. Možná svým výstřihem. Kdo ví. Každopádně, když ho pozvala na ples, řekl, že s ní klidně půjde. Nedivte se, totiž v jedna dvacátým století je normální, když pozve holka kluka. „Jo, proč ne." Odpověděla jsem nakonec. „Zlepšila jsi mi den." Rozzářeně se usmál a vytratil se jako duch.

Uběhl týden a já si tím pořád nejsem jistá. Sedím už hodinu na posteli a koukám se na ten modrý rádoby skvost, který mi poslala Grace, jakmile se o plese dověděla. Někdo zaklepe na dveře pokoje. „Dále!" Vejde Ean. „Neruším?" zeptá se skromně, jakoby neznal odpověď. Zavrtím hlavou, až se mi pramínky vlasů zavlní před obličejem. „Volali federálové. Chytili nějakýho chlápka. Prý u sebe měl doklady všech třech kluků."

„Přísahám, že jsem je našel!" křičí muž. „Máme tady tři zmizení, dvě vraždy a vy u sebe jen tak náhodou máte jejich doklady a budete nám tvrdit, že jste je našel." Oponuje mu Foster. „Jo. Podívejte, šel jsem večer domů a u popelnice leželi peněženky. Tak jsem je vzal. Myslel jsem, že by v nich mohla být hotovost." Obhajuje sám sebe. „Proč bych zabíjel nějaký děti?"
„Co já vím. Třeba jste psychopat, který svoje oběti zabije a potom si nechá jejich doklady, jako trofeje." Všechno s Eanem sledujeme přes výslechové sklo. „Nic nemáte a tak jdete po mně. Je super vidět, jak federálové strapňujou sami sebe." Zachechtá se, tak, že vážně zapůsobí, jako psychopat. „Kdy se stali ty vraždy?" zeptá se. „Otázky tady klademe my, pane Benitezi!" okřikne ho Foster, ale Butler ho rychlým pohybem ruky zarazí. „Děkujeme vám. Náš kolega vás teď doprovodí ven. Neopouštějte město a my se vám ještě ozveme." Policajt stojící u dveří ho chytne za paži a vyvede ven. Foster se otočí na Butlera. „Zbláznil ses! Teď pláchne."
„Nemůžeme ho tady držet. Nic neudělal. Nemáme žádný důkaz, že je zabil. Kromě těch dokladů a víš moc dobře, že to na zatčení nestačí. Jeho parťák rozhodí ruce a odejde. Butler zaklepe na sklo. „Jděte. Musíte stihnout ples. Ještě vám zavolám." Tak nějak jsem doufala, když jsme sem jeli, že se to protáhne a my se tak plesu vyhneme. „Vždycky, když sem jedeme, je to jen ztráta času." Konstatuju. „Mohli nám prostě rovnou jenom zavolat."
„Prosím, nechtěj po mně, ať ti to vysvětlím." Nastoupíme si do auta.

Stojím před zrcadlem a snažím se zavázat si šaty, ale moc se mi to nedaří. Do pokoje vejde Marianela a přinese mi kabát. Podívá se na mě, jak se svíjím a snažím se všelijak zavázat se. „Můžu?" zeptá se a ani nečeká na odpověď. Vezme oba dva konce stužky a začne korzet utahovat. Při každým utažení mi zbývá míň a míň kyslíku v plicích. „Jak jste se vlastně dostala k CIA?" zeptám se jí. Za celou tu dobu, co nám vařila, prala, uklízela, jsem se jí nezeptala na nic osobního. „Můj bratr Carlos mi zařídil jednou práci na jedné tajné misi. Dělala jsem něco podobného, jako tady. Jenom vedlejší postava v pozadí a potom mě oslovil agent Collinson, že by pro mě měl práci." Mluví plynule anglicky, ale mexický akcent jí zůstal. „Neměla jsem moc na výběr. CIA mi zajišťuje výzum, jenom dokud u nich budu pracovat."
„A z jakýho města jsi?"
„Z města La Paz, slečno. Ten je na kraji kalifornského poloostrova." Odpoví a znovu zatáhne. Cítím, jak mi korzet tlačí do žeber a svírá mě, jako kleště. Naposled utáhne a zastrčí konec stužky pod šaty. „Můžete prosím i..." ukážu na vlasy a obličej. „Samozřejmě, má drahá." Vezme si do ruky hřeben a začne provádět nepopsatelný pohyby rukama. Nesedím před zrcadlem, takže nevím přesně, co mi na hlavně vzniká. Když skočí s vlasy, přejde k obličeji. „Někoho mi připomínáte."
„Koho?"
„Mojí dceru."
„A kde je teď"
„Musela zůstat v Mexiku u otce. Nechtěl jí pustit se mnou do Ameriky." Odpoví suše, bez jediného náznaku smutku. Čím hlouběji se dostávám do nitra CIA, tím víc si připadám, jako v zahradě z kamenných soch. Jako by tady mít city znamenalo velkej problém. Odloží řasenku. „Hotovo!" usměje se. Nazuju si lodičky a přejdu k zrcadlu. Mám holá ramena, protože šaty jsou bez ramínek. Tmavě modrá barva. Barva noční oblohy. Jednoduše zdobený korzet mi končí u pasu a přechází v lehkou dlouhou sukni až na zem. Jsou nádherné. Volný drdol se stříbrnou sponou Marianela vychytala dobře. To, co mě trochu překvapilo, byly oči. Nejsem zvyklá se malovat. Tmavé kruhy nad očima a dlouhé řasy. Sotva se v tom zrcadle poznávám. Přijde mi, jako by před tím zrcadlem stál někdo jiný a já se pouze koukala jeho očima.
Zezdola se ozve zvonek. „Myslím, že jsou tady." Řeknu. Přehodím si přes předloktí kabát a vyjdu z pokoje. Když scházím ze schodů, jsem strašně nemotorná. Podpatky jsou hodně vysoké a i přes to, že se držím zábradlím, mám pocit, že jsou schody z ledu. U dveří stojí Tyler s Eanem. Oba se na mě koukají s otevřenou pusou. Sejdu k nim a odkašlu si, i když ty jejich vyjevený obličeje jsou k popukání. „Ehm. Neměl by si jet pro Cherice?" obrátím se na Eana. „ Jo, jasně." Zamrká. „Jinak..." odmlčí se. „Sluší ti to." Potom, co si všimne Tylerova výrazu, dodá: „Ségra." Projde kuchyní do garáže a nechá nás tam. Tyler se ke mně nahne a políbí mě na tvář. „Jsi nádherná." Pousměju se. „Tak jako vždy." Doplní.