My fucking wedding day (H.S. CZ FanFic.)

1 Proč já?

„Jo jasně Harry, jsi ten největší blázen, jakýho znám." smála jsem se mému kamarádovi, když chtěl hrát zvonkohru. „A proč? Je to ta nejlepší hra." pokrčil rameny. „Harry, opravdu jsi ve svém životě hrál jen zvonkohru? Chceš mi říct, že tě nebaví flaška?" založila jsem si ruce na hrudi.

„No.. bavila by mě, kdybych nemusel líbat každou okolo, kromě té, kterou doopravdy políbit chci." pokrčil rameny. „A která by to jako měla být?" zeptala jsem se, i když jsem to věděla, a šla k němu blíž. „Ta, která stojí docela dost blízko u mě." usmál se. „Tak dejme tomu, že někdo právě roztočil flašku a hrdlo ukázalo na tebe. Ten, kdo flašku roztočil se tě zeptá, jestli chceš pravdu, nebo úkol." pořád jsem se k němu přibližovala.

Ignorovala jsem ten fakt, že bych tohle dělat neměla, pokud nechci podvádět mého snoubence. V duchu jsem protočila oči, já ho tolik nesnáším.

„Samozřejmě úkol." uchechtl se Harry. „Dobrá, ten někdo ti řekne, abys mě políbil, uděláš to?" už jsem stála dost blízko, takže si mě přitáhl k sobě, jeho ruce byli na mých bocích, moje jsem mu omotala kolem krku „Neváhal bych ani na vteřinu." usmáli jsme se na sebe.

Harry překonal tu vzdálenost, která nás dělila a přitiskl své rty k mým. Nemůžu uvěřit, že tohle je můj první polibek s klukem, kterého opravdu miluji. Polibky jsem mu s radostí oplácela, no ještě aby ne. Bylo to dost pomalé na to, abychom pokročili dál. Harry si to určitě myslel taky, trochu jsem mu tedy pomohla. Vplul jazykem do mých úst, kde se poznával s mým. Na prst jsem si namotala jeho kudrlinky a lehce za ně zatahala. Usmál se do polibku, který byl už docela dlouhý, ale nestěžuju si.

Byli jsme na sobě doslova nalepení. Kousl mě do spodního rtu, lehce jsem mu vzdychla do pusy. Přesunul se na můj krk, kde si určitě neodpustí kousnutí, nebo sání mé kůže. Jako bych si to nemyslela. A jestli mi tam nechá znaménko, je mi úplně u prdele, jestli to Phillip uvidí. Ať se třeba posere. Neodpustila jsem si slabé vzdychnutí u jeho ucha. Vrátil se k mým rtům, naposledy jsme se krátce políbili. Na tváři nám pohrávali spokojené úsměvy.

„Nikdy jsem si nemyslel, že by se tohle opravdu mohlo stát." „To já taky ne." o kousek jsem od něj ustoupila. „Ale už bude pět, musím jít domů." zakňučela jsem. „To už ti dávají i rozkazy? V pět doma, povinně říct kde jsi byla, s kým jsi byla a co jste dělali. Převléknout a jít na čaj o šesté?" uchechtl se Harry. „A ještě preventivně profackovat. Ne to ne, ale moc daleko od toho nemám." protočila jsem oči. „Mám tě doprovodit domů?" zavrtěla jsem hlavou. „Radši ne, jestli uvidí tohle." ukázala jsem na svůj krk a doufala, že na něm je znaménko. „Budou vědět od koho to je." natáhl ruku a dotkl se místa, kde je flíček. Na místě kde se mě dotkl mi naskočila husí kůže. „Musel jsem ti udělat něco na památku, sice ne natrvalo, ale přece." položil svou ruku na můj zátylek. „Tak se drž." věnoval mi povzbudivý úsměv a krátce mě políbil.

„Ahoj." usmála jsem se, „Ahoj, Emily." jako vždy jsme se na rozloučenou objali. Vydala jsem se na cestu domů, mému domovu myslím k Winteyovým. Bydlíme tam už rok. A dnes je zkurvený úterý, paní Winteyová má přivézt ty zasraný svatebni šaty, na trapnou svatbu s mým kreténským snoubencem. Celej můj život mě připravují na den, kdy se za mě stane moje matka. A to já prostě nechci.

I když mě každej den hlídali, stejně jsem občas o víkendu utekla na nějakou tu party a nebo k Harrymu, kde jsem nakonec i přespala. Jednou jsem si nechala udělat tetování, někdo by řekl, že je to na truc, ale ne, máma a ani Winteyovi to ještě neviděli. Kdyby jo, zabili by mě. Nelíbilo by se jim, že mám ze spodu na zápěstí vytetované Harry.