Dnes je zkurvený úterý, paní Winteyová má přivézt ty zasraný svatební šaty, na trapnou svatbu s mým kreténským snoubencem. Celej můj život mě připravují na den, kdy se za mě stane moje matka. A to já prostě nechci. Já jsem už od patnácti připravovan...
Od té doby, co jsem se dostala z Phillipova pokoje, a že to bylo sakra za dlouho, jsem zůstala zalezlá v pokoji. Ani jídlo jsem nechtěla. Tedy, jakmile padla půlnoc, vplížila jsem se do kuchyně a snědla rajče a chleba. Přijdu si jako trestanec. Už jím i suchý chleba. A oni by mi na to řekli: 'Můžeš si za to sama.' jako bych je slyšela.
Nesnáším je. Nesnáším mou matku, nesnáším Rose, Bena, Phillipa i Lenu. Nesnáším je! I smrt by byla lepší než tohle. No a ne? Která holka by si chtěla vzít někoho, koho jí pod nos strčili už v patnácti a řekli: 'Tohohle si vezmeš, i kdyby si měla umřít.' vždyť on už v těch patnácti vypadal jako debil. Proč jako, vždyť on to debil byl.
„Emily?" uslyšela jsem Rose. No bezva, ta tady ještě scházela. Teď mi tu udělá scénu, u které bude brečet, nakonec se bude omlouvat, obejme mě a půjde spát. Odpusť si to! „Jo jsem to já." pronesla jsem otráveně. Měla jsem rozsvícenou jen malé světlo nad myčkou, díky tomu jsem viděla, že si sedla k malému kuchyňskému stolku.
„Jak se to mohlo stát?" zeptala se spíš sama sebe. Nechtěla jsem dělat ještě větší dusno, tak jsem si sedla naproti ní. „Proč jsi nám lhala?" zeptala se. „No, vy byste se taky přiznala Benovi, že vás do práce doprovodil nějaký muž a loučili jste se... objetím?" zkusila jsem, ale mám pravdu, v podstatě.
„Neřekla." přiznala. „Tak vidíte." „Oh, Emily už mi tykej." mávla rukou a já jen přikývla. „Jak myslíš." pokrčila jsem rameny. „A omlouvám se i tobě." v duchu jsem protočila oči. „Já jsem se s tím už smířila, takže jestli ti odpustil Phillip, nemáme se o čem bavit." no ještě, abychom se o něčem takovém měli bavit.
„No já už asi půjdu spát." vstala jsem od stolu a nalila si do sklenky vodu. „Já půjdu taky. Phillip ráno odjíždí k bratrancům, prý budou mít nějakou menší oslavu. Jen on a bratranci." uchechtla se Rose. „Jo to je hezký, já budu ale ráno spát. Tak mu vyřiď, ať si to tam užije." a doufám, že se mu tam něco stane. „Jistě, vyřídím." a aby se neřeklo. „Dej mu za mě pusu." fuj! Ble! Jak jsem to mohla vyslovit?
I když jestli si chci alespoň něco částečně vyžehlit, musím začít takhle. „Dobrá. Tak dobrou noc." odcházela s úsměvem a já šla za ní. Tedy jen ke schodům, já, Phillip a máma máme pokoje nahoře a Rose s Benem dole.
Konečně jsem se dostala do pokoje a zavřela za sebou dveře. Svezla jsem se do postele a doufala, že se zítra stane něco, kvůli čemu se bude muset svatba odložit.
Probudil mě zvonící mobil. „Pane Bože, já jsem ta, kterou mají zítra vést v okovech na smrt a vy mě budíte?" zamumlala jsem si pro sebe a natáhla se po mobilu. Půl desáté ráno, deset zpráv. Počkat deset? Danielle, Liam, Louis, Eleanor, Zayn, Perrie, Niall, Amy, Gemma, Harry.
Danielle: Jak se má naše nevěsta?
Liam: Koukej vstávat, ať můžeme začít!
Eleanor: Jestli si plánuješ abstinovat tak na to rovnou zapomeň!
Louis: Připrav se na nálož vtipů ode mě. Než tě narvou do chomoutu :D
Zayn: Vylez z té tvé skrýše a ukaž se. Ať vím, jak vypadá člověk těsně před smrtí :D
Perrie: Být tebou tak jdu co nejdříve, jsou to tvé poslední hodiny svobodného života a života vůbec!
Niall: Toho jídla je tu docela dost, ale čím později sem dorazíš, tím méně ho bude ;)
Amy: Dnes si to parádně užijeme, tak si pospěš!
Gemma: Ahoj, pohodlně se obleč a připrav se. Dnešek bude úžasný!
Harry: A koukej zrychlit, protože čas zastavit nedokážeme! :))
Ehm... co to má znamenat? Asi si spletli datum amyslí si, že je svatba dnes. Ach ti moji střelení kamarádi. Ale když už mě vzbudili...Vstala jsem a prošla se po pokoji. Pod mým oknem byla na stromě pověšenácedule. Dobré ráno! Tady se něco děje.
Usmála jsem se a šla ke skříni.Psali něco o tom, ať se obléknu a připravím. Fajn, vzala jsem si béžovou suknia džínovou košili, přes to jsem si dala velký hnědý pásek. Vlasy jsem sinatočila do velkých loken a lehce se nalíčila. Sundala jsem si prstýnek, kterýjsem si včera pro zklidnění věcí vzala. Znovu jsem šla k oknu, a tentokrát tambyla jiná cedule. Sluší ti to! Ale pospěš si.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jsem nedočkavá, o co tadyjde? Začal mi zvonit mobil, doběhla jsem k nočnímu stolku, a přijmula hovor.„Ahoj Emily!" uslyšela jsem Gemmu. „Ahoj, Gemmo vysvětlíš mi, co to máznamenat? Ty zprávy? Tedy jestli o tom něco víš, mám zprávu od každéhoztřeštěného člena naší party, včetně tebe a Harryho." ta se jen smála.
„Zlatobrzdi, já ti řeknu jenom to, abys šla ven před dům." řekla a zavěsila. Aha, užasi tuším. Seběhla jsem tedy schody a chtěla jít ven, ale zastavila mě máma.„Emily, ty někam jdeš?" zeptala se, kam se podělo dobré ráno... tedy dopoledne.
„Jo, jdu ven." přikývla, „Kdy přijdeš?" pokrčila jsem rameny „Není to jedno?Jsem plnoletá, a neboj, neztratím se." protočila jsem oči. „No dobrá." založilasi ruce na hrudi a odešla. Co se to tu dneska děje? Nikdo mě ještě neseřval,vzbudilo mě deset zpráv, na stromě jsem měla vzkazy...
Otevřela jsem dveře, kdestál Harry. Měl na sobě černé džíny a obyčejné bílé tričko, ale na něm tovypadalo neuvěřitelně sexy. „Ahoj." usmála jsem se. „Ahoj Emily." oplatil miúsměv. Došla jsem k němu, chtěla jsem ho obejmout, ale zarazil mě, když mipodal růži.
„Co?" zarazila jsem se a pomalu si jí od něj vzala. „Ehm... děkuju."usmála jsem se, stáhl mě do objetí, jak jsem to původně měla v plánu já.„Jdeme?" zeptal se mě, já jen s nejistotou přikývla. Přešli jsme ulici k jejichdomu.
Otevřel mi dveře a potichu je za námi zase zavřel. Chtěla jsem jít dál,otevřít další dveře a vejít do obýváku, pozdravit se s Anne a Gemmou. „Emily."oslovil mě Harry, otočila jsem se k němu. V tu chvíli si mě přitáhl k sobě apomalu, sladce políbil na rty. Omotala jsem mu ruce kolem krku a něžné polibkymu oplácela.
„Teď už můžeš jít dál." usmál se, když se odtáhl. V okamžiku, kdyjsem otevřela dveře...
