My fucking wedding day (H.S. CZ FanFic.)

10 Představuju si, že jsi moje

Už je půl páté, flašku jsme dohráli. Dozvěděli se plno zajímavých věcí, můj mozek pomalu začíná odmítat si cokoliv pamatovat. Až na ten úžasný a dlouhý polibek od Harryho a jeho uslzené oči. Něco ho trápí, ale co? Můj mozek odmítá přemýšlet, nebo alespoň začít fungovat. Museli jsme zatáhnout závěsy, aby byla větší tma a my měli pocit, že už je večer. 

Před chvílí Gemma pustila televizi, a přepnula na MTV. Stále hrají jen rychlé písničky, na které tančí jen Eleanor, Amy a Louis se Zaynem. Niall to pěkně rozjíždí. Ostatní si povídají, nebo mě rozesmívají. Až na Harryho, ten ode mě sedí možná až nepřirozeně daleko a hraje si s mobilem. Co se stalo? 

„Harry." zakňučela jsem a natáhla k němu ruce. Podíval se na mě, párkrát rychle zamrkal a šel ke mně. Gemma ho celou dobu pozorovala. Sedl si ke mně, já jsem mu sedla do klína a objala ho. Automaticky mi omotal ruce kolem pasu a přitáhl si mě blíž k sobě. Zabořil si hlavu do mého ramene, k mým vlasům a mlčel. 

„Co se děje?" zašeptala jsem k němu. „Nic." řekl nakřáplým hlasem, jako by se měl do několika sekund rozbrečet. Gemma vstala a obešla nás. „Harry, podívej se na mě." Harry se na ní nepodíval „Ne." „Harry." zopakovala Gemma „Nech mě sakra být Gemmo." ucítila jsem slzu, která dopadla na můj krk. Pohladila jsem ho po vlasech. Gemma si povzdechla a šla si sednout zpátky na své místo. 

„Hej pojďte tančit, všichni!" křik Niall, který se přidal k ostatním před televizi. Danielle, Liam, Perrie i Gemma se zvedli a šli za nimi. Možná to bylo dobře, na chvíli budeme mít, alespoň trochu soukromí, v podstatě. Harry si hlavu opřel o mou, opět k mým vlasům a popotáhl. 

„Harry?" možná jsem opilá, ale pořád poznám, když s ním není něco v pořádku. Vždycky jsem to poznala. „Ano?" ozval se. „Co se děje?" zavrtěl hlavou. Otočila jsem se tak, abych k němu byla čelem. „To bude dobrý, zvládnu to. Časem si zvyknu. Doufám." povzdechla jsem si. Otřela jsem mu slzy, jednu ruku jsem nechala na jeho tváři. Dala jsem mu pusu na čelo, pak na nos a nakonec jsem spojila naše rty. 

„Řekneš mi pak co se děje? Až budeme sami?" nejprve pokrčil rameny, ale pak přikývl. Znovu si položil hlavu na mé rameno, obličejem k mému krku a znovu popotáhl. Ucítila jsem pár slz, které dopadli na mé rameno.

Gemmas POV:

Chvíli jsem s ostatními tančila, ale pak ke mně přišla Eleanor. „Gemmo, pojď se napít." řekla víc nahlas, abych jí přes hudbu slyšela. Přikývla jsem a došli jsme do kuchyně. Nechali jsme otevřené dveře, abychom viděli na ostatní. A já hlavně na Harryho a Emily. 

„Hele, jsou v pohodě?" kývla směrem k Harrymu a Emily Eleanor. „No... Emily je jen naštvaná a trochu smutná z tý svatby. Ale Harry... Nevím, jestli ti to můžu říct, ještě nikdy jsem to nikomu neřekla. Vím to jen já a máma." pokrčila jsem rameny. „Víš, že já nejsem žádná slepice. Udržím tajemství." povzdechla jsem si. 

„Harry Emily miluje, ale ona to neví." Eleanor chápavě přikývla. „A.. Jak dlouho?" pokrčila jsem rameny. „Myslím, že už od šestnácti. Ale bál se jí to říct. Nedávno mi říkal, a i ukazoval nádherný prstýnek. Byl pro Emily, chtěl se s ní zasnoubit na jeho sedmnácté narozeniny. Ale v ten den se ona musela zasnoubit s Phillipem. Byli to prý jeho nejhorší narozeniny. Dva dny potom nevylezl z pokoje, to si pamatuju. Mysleli jsme, že je mu špatně." pokrčila jsem rameny. 

„A dál?" zeptala se mě. „No... pak se s tím v rámci možností smířil. Ale když přišlo svatební oznámení... viděla jsem ho. Brečel. A teď..." ukázala jsem na ně. „Když jsme hráli tu flašku, jak se líbali, rozbrečel se znovu. A myslím, že teď taky." podívali jsme se na ně. 

Emily Harrymu otřela slzy, dala mu pusu na čelo, pak na nos a nakonec ho políbila. „Tak ale tohle bylo roztomilý." usmála se El. „Harry si myslí, že ho Emily nemiluje." El zavrtěla hlavou „To je blbost. Je to vidět." přikývla jsem. „Hele myslíš, že by byla schopná zrušit svatbu?" pokrčila jsem rameny. „Něco mě napadlo." usmála se Eleanor.

Emilys POV:

Seděla jsem u Harryho docela dlouho, ale nevadilo mi to, spíš naopak. Chtěla bych vědět, co mu je, ale můj mozek se odmítá zapojit. „Nechceš jít nahoru? Půjdeme spát." zkusila jsem. Sice je teprve půl sedmé, ale mně se zdá, jako by bylo půl dvanácté večer. Harry přikývl. Vstali jsme, já jsem Harryho chytila za ruku a propletla si s ním prsty. 

„Jdete spát?" zeptala se mě Gemma. Jen jsem přikývla. Ona to pochopí. Vyšli jsme schody nahoru a dostali se až do Harryho pokoje. „Chceš půjčit moje tričko?" zeptal se mě. „Jo." usmála jsem se. Začala jsem si svlékat košili. No co? Je to naposledy, tak ať z toho Harry něco má. 

Když se otočil a podával mi tričko, zamrzl na místě. Vypadal roztomile. Jako by nevěděl, co říct, nebo co udělat. Rozešla jsem se k němu, on položil tričko na skřínku vedle nás. „V pohodě?" uchechtla jsem se. Přikývl „Docela. Ne úplně." omotala jsem mu ruce kolem krku, on si mě za pas přitahoval blíž k sobě. 

Nemohla jsem přehlédnout slzy, které byli stále v jeho očích. Natáhla jsem se a přitiskla své rty k těm jeho. Snažil se polibek prohloubit, nijak jsem se tomu nebránila. Ucítila jsem slzu, která dopadla na mou tvář. Harry brečí? Proud mých opilých myšlenek přerušilo zaklepání na dveře. Polekaně jsem od Harryho uskočila a rychle si oblékla to tričko, které mi přinesl. Normálně bych takhle vylekaná nebyla, ale jsem jen ve spodním prádle. 

„Emily, Harry?" Harry si sedl na postel a já šla ke dveřím. „Ano?" stála tam Danielle. „Jste v pohodě? Dole jste byli takový zaražení a..." „Dobrý Dan, jsme v pohodě. Já jsem jen trochu mimo z tý svatby a Harry... v podstatě taky." nevím, jak anebo co jí mám říct, když sama nevím, co je Harrymu. 

„Nese to dost těžce, co?" pokrčila jsem rameny a pak přikývla. „Není jednoduché vyrovnat se se ztrátou kamarádky." „Já přeci neumírám, budu stále tady." Danielle přikývla. „Já vím, ale... už nebudeš jen jeho. Víš jak to myslím. Bude se o tebe muset dělit, vlastně tě někomu dát úplně." už nebudu jeho? Jak... jak to myslí? 

„Já vím, nechci o Harryho přijít, jen kvůli mojí debilní matce a tomu kreténovi." protočila jsem oči. „Dobrá, já jdu za ostatními, taky se o vás bojí, no... řeknu, že jste v pořádku a že se chystáte spát." přikývla jsem a vrátila se do pokoje. 

Harry seděl na posteli a hypnotizoval zeď. „Harry?" sedla jsem si za něj a omotala mu ruce kolem pasu. Hlavu jsem si položila na jeho rameno, „Co se děje, už mi to řekni." zavrtěl hlavou. Zakňučela jsem „Hazz no tak." sedla jsem si o kousek dál a donutila ho, aby si hlavu položil do mého klína. Začala jsem se mu přehrabovat ve vlasech. 

Po tváři mu znovu stekla slza. Co se mu sakra honí v hlavě. „Harry na co myslíš?" zkusila jsem. „Představuju si, jaké by to bylo, kdybys byla moje." zarazila jsem se. Podíval se na mě, „Představuju si to často." usmál se. 

„Kdybych tě na ulici mohl vzít za ruku, kdybych tě mohl před vaším domem na rozloučenou políbit. Kdybych tě mohl vzít na rande, aniž bys z toho měla problém. Kdyby..." zavřel oči a zvedl se. Sedl si naproti mně a dal mi ruku na tvář.

„Emily, poslouchej. Víš to. Víš moc dobře, že už dávno nejsme jen kamarádi a mě to bolí. Bolí mě nevědomost, bolí mě, že nevím, jestli to cítíš stejně." dal mi pramínek vlasů za ucho. „U mě to trvá už dlouho. Už od mých šestnácti, pamatuješ na naší první pusu? Neměla to být jen pusa, chtěl jsem tě políbit. Ale bál jsem se po tom, jak jsi zareagovala." no jo... jak jsem řekla 'Hej'. Odradilo ho to. 

„Snažil jsem se ti dát najevo... Chtěl jsem ti říct... Pamatuješ na moje sedmnácté narozeniny? Jak jsi přišla s tím, že jsi zasnoubená... Já..." sklopil pohled. Moc ho nechápu, něco načne a pak to nedořekne. 

„Harry, řekni mi, co cítíš." přisunula jsem se blíž k němu. „Ať vím, jestli jsme na tom stejně." pohladila jsem ho po vlasech. Podíval se mi do očí, jedna slza se mu svezla po tváři. To začalo pomalu vyhánět i ty mé. „Emily..."