My fucking wedding day (H.S. CZ FanFic.)

5 Nákupy

Musela jsem vlézt do auta, i když jsem nechtěla. Ale kdo jiný by si za mě vyzkoušel šaty, že? Hrůza! Mobil jsem si propašovala sebou, takže jsem si celou cestu autem textovala s Harrym. Ale teď už jsme v centru, takže smůla. 

Jakmile jsme se dostali do obchodního centra, šla jsem k zlatníkovi. Nikdo mi v tom nezabránil. Domluvila jsem se s pánem, že mu dám mé jméno a až budeme odcházet, vyzvednu si ten řetízek. To bylo ještě dobré, ale zase jsem skončila ve svatebním salonu. Jsem v kabince a oblékám si nemožné šaty. 

„Ty šaty co si slečna právě obléká, jsou nádherné, myslím, že jí budou slušet." slyšela jsem paní, která se nám věnuje. Protočila jsem oči, „Oh jsou opravdu skvělé, kde jste je vzali, v továrně na pytle?" zamumlala jsem si pro sebe. Vzdávám to, ani se do nich nemůžu dostat, nevím totiž jak. „Na tyhle kašlu, nesluší mi, jsem v nich tlustá!" podala jsem je skrz závěs paní a vzala si další. Tentokrát modré, zase dlouhé až na zem. Já chci nějaké krátké pro Boha, copak tu nemají koktejlovky? Modré jsem rovnou hodila na stranu a začala se přehrabovat v hromadě šatů, které mi dali do kabinky, která je naštěstí prostorná. 

„Tak co Emily?" zavrčela jsem, „Zatím nic, hledám nějaké, které se mi líbí, abychom se tu nezdržovali." bez tak jsme tu strávili dost času s vybíráním svatebních šatů. A to ještě dnes musíme koupit nové stíny, make-up, řasenku, udělat mi nehty, zastřihnout vlasy, koupit závoj, nějaký ten šperk do vlasů, boty, prstýnky, chtějí mi ještě koupit nějaký náhrdelník, ale na to můžou zapomenout, řetízek od Harryho už si nesundám. Bože já chci pryč! 

Narazila jsem na pár koktejlových šatů, konečně. Jsou tu černé s kamínky, pane Bože růžový fuj! A ještě jedny žlutý s krajkou po straně, která je i jako jedno ramínko. Oblékla jsem si je, doupravila a pak odtáhla závěs. Ben, Phillip, Rose, matka i ta žena na mě upřely pohledy. „Já myslím, že si vezmu tyhle. Ještě jsou tam černý, ale ty se podle vás nebudou hodit." protočila jsem oči. „Tyhle jsou dokonalé!" rozplývala se Rose. Ah, alespoň jednou s ní můžu souhlasit. „Dobrá, bereme je." řekla máma. Zalezla jsem zpátky do kabinky a stáhla je ze sebe. Rychle jsem se oblékla a pak začala ostatní šaty podávat té paní. Žluté koktejlovky jsem dala matce, ta je šla zaplatit. Vrátila se s velkou papírovou taškou, jen jsem protočila oči a vytáhla si mobil.

Harry: Hej, zapomínáš dokumentovat!

Me: To jako vážně chceš, abych ti fotila všechno, co mám na sobě? :o

Harry: Hm... i to co nemáš :D

Me: Nějakej nadrženej ne? :P

„Emily, přestaň věčně zírat a ťukat do toho mobilu a věnuj se nakupování." pokárala mě máma. „Vždyť se věnuju." zakňučela jsem „Aspoň jednou se chci svobodně rozhodnout." ups, doufám, že to nepřeberou špatně, i když to špatně bylo myšleno. „Emily, polož ten mobil." založila jsem si ruce na hrudi. Za to co jsi udělala ráno se ti na nějaký odkládání mobilů vyseru! „Až vlezeme do dalšího obchodu, položím to, stačí?" zkusila jsem to mírněji, než jsem měla v plánu. „Dobrá."

Harry: Možná :P

Me: Bože, Harry! :D

Došli jsme do dalšího zkurvenýho obchodu, tentokrát nějaká drogerie. Matka a Rose tu vesele pobíhali a do košíku dávali všechno, co by se nám mohlo hodit. Určitě z toho použijou sotva polovinu. Mobil jsem chtě nechtě schovala do kapsy. 

Přišel ke mně Phillip a dal mi ruku kolem pasu, zavrčela jsem. „Poslední dobou se docela předvádíš, víš to?" pošeptal mi do ucha. „No a?" pokrčila jsem rameny. Kdybych se měla vsadit, máma s Rose se na nás teď dívají a rozplývají se. 

„A to všechno jen kvůli tomu kudrnatýmu od naproti?" přikývla jsem. „Jsme kamarádi už od prváku." založila jsem si ruce na hrudi. „Jak dlouho už kamarádi nejste?" zamračila jsem se. „Jak to myslíš?" Phillip se uchechtl. „Nedělej blbou, vždyť jsem vás viděl. Objímání, pusinka na čelo, sladký kecy, opravdu jen kamarádi?" odstrčila jsem ho od sebe. „Snad vím, jak na tom jsme, takže až se něco změní, dám ti vědět." mrkla jsem na něj a nuceně se přidala k matce a Rose. 

„Copak jste řešili?" zeptala se miloučkým hlasem Rose. „Nic zajímavého." zavrčela jsem a předstírala, že mě opravdu baví vybírat lepší řasenku. Bože jednu vezmu a jdu! „Hele, kámoška mi říkala, že tahle je dobrá, tak jdeme." sebrala jsem jednu a hodila jí do košíku. Ty dvě ani nemrkly a pokračovali dál. Vymotali jsme se z drogerie a šli do obchodu s botami. No ty vole! Opravdu mám náladu si zkoušet boty. 

„Musíme najít nějaké bílé." oznámila Rose, no nekecej! Zkoušela jsem si jedny botičky za druhýma. Stejně to nakonec vyhrajou ty první, jednoduché, bílé s kamínky. Vyzkoušela jsem si snad celý obchod. „Tak co Emily? Které ti padnou?" vzala jsem do ruky ty první „Tyhle." máma mi je okamžitě vzala a běžela platit. Bože! 

„Musíme to stihnout, takže jdeme ke kadeřnici." popoháněla nás máma. Protočila jsem oči. Dotáhli mě ke kadeřnici, nechali mě tam a šli se podívat do cestovní kanceláře, na svatební cestu. Odemkla jsem mobil a znovu tam na mě čekala zpráva od Harryho.

Harry: Kdy se vrátíš? :(

Me: Stýská se ti? :D

Harry: Trochu :P

Me: Dnes asi ne, moc mě hlídají, kreténi. Přemýšlím o tom, že mého nenáviděného snoubence zabiju! -_-

Harry: A pak by byl konečně pokoj :D

Harry: A co zítra? :)

Me: Zítra jedou do města, ani nevím pro co. Takže jo :)

Harry: Dobrá, napiš mi, v kolik přijdeš, musím na chvíli pomoct mamce. Promiň, že tě nechávám těm hyenám na pospas :(

Me: Zabiju tě!

Snad to přežiju...

Dobrá, málem jsem umřela, musela jsem si vybrat, spolu s mým zasraným snoubencem svatební prsteny. Znovu jsem skončila ve svatebním salonu, a tentokrát jsem si musela vybrat šaty na večer. Přeci si nebudu nechávat svatební šaty celý den. Jak říká Rose. Chtěli mi nechat udělat umělé nehty, ale to jsem odmítala, takže mi nakonec udělali jen Francii. 

Dnes toho mám po krk, a to jsme se ještě museli podívat, jak pokračují výzdoby v kostele u přístavu, kde bude i hostina bože, je to tak zkurveně divý! A aby toho nebylo málo, musím zůstat doma, protože jestli se pokusím utéct, už se s Harrym neuvidím. Kreténi!

Gemmas POV:

Že jsem se na to nevykašlala! Měla jsem si normálně koupit nové šaty a bylo, ale ne, já jsem hezky zůstala doma a teď si nemůžu vybrat. Máma si taky zkouší šaty a Harry si zkouší oblek. Upřímně, doufám, že se nerozbrečí, jako u čtení svatebního oznámení. Asi si vezmu ty černé koktejlové, máma bude určitě mít své oblíbené, dlouhé modré. A Harry... Dojdu se za ním podívat. 

„Harry?" zaklepala jsem na dveře. „Jo?" když jsem otevřela dveře, Harry si otíral tváře. Ajaj. „No tak." zakňučela jsem a zavřela dveře. Sedla jsem si k němu na postel, „Ještě sis ho nevyzkoušel?" snažila jsem se to obejít. „Ne, já na tu svatbu nepůjdu." otočil hlavu ode mě. „Proč ne? Emily je tvá kamarádka, přeci bys-" „Nechci tam jít Gemmo." po tváři mu stekly slzy. „Harry, řekni mi pravdu." založila jsem si ruce na hrudi. „O čem?" rozhodil rukama. „O tom co cítíš k Emily." povzdechl si. „Nechci, aby si ho vzala. Miluju jí." začal si otírat slzy. 

„A proč jí to neřekneš?" zavrtěl hlavou, „Ona mě nemiluje, bere mě jako kamaráda." pokrčil rameny. „No počkej, a co to, jak jsem vás tu viděla, to nic neznamenalo? Vždyť ona o tvoje rty doslova žebrala. Neměla těch polibků dost." „Chce si jen užít poslední dny svého svobodného života." vysvětlil. Tak to si teda nemyslím. Ale vím, že teď nemá cenu se s ním hádat. Stáhla jsem ho do objetí, proti kterému nic neměl.