My fucking wedding day (H.S. CZ FanFic.)

19 Pojď se připravit

„Ed bude zpívat ještě jednu písničku tak... jsem si říkal, jestli by sis nechtěla zatančit ještě se mnou." Ed začal zpívat a já přikývla. Harry mi položil ruce na boky a přitáhl si mě blíž. Omotala jsem mu ruce kolem krku, nedržel mě stejně jako kluci a já za to byla ráda. Byla jsem ráda, že se nedrží zpátky. A byla jsem ráda, že je tady. „Zvládneme to." zašeptala jsem. „Musíme." odpověděl Harry. „Kdybych mohl, políbil bych tě." usmála jsem se. „Škoda." sklopila jsem pohled. „Pamatuješ... na naší první pusu v šestnácti?" přikývla jsem. „A na náš první tanec na konci školního roku?" Harry přikývl. „A na to jak nás učitelé vždy museli utišovat o hodinu." „Anebo na předminulý Halloween." popotáhla jsem. „Máš pravdu, je to, jako bych odcházela." „Nechci tě ztratit." zavrtěla jsem hlavou. „Neztratíš." „Mám strach. Já... nechci žádnou jinou... nechci tě vyměnit." „Nemusíš, zůstanu s tebou." zavrtěl hlavou. „Budeš jeho." „Ne, nebudu." položila jsem si hlavu na jeho rameno a zavřela oči. „Ukradnu tě, prostě tě vezmu a odnesu si tě." usmála jsem se. „Nevadilo by mi to, brala bych to všemi deseti." „Škoda, že to nejde." „Šlo by to. Nemít mámu krávu a snoubence psychopata." otřela jsem si slzy. „Nebreč, rozmažeš si řasenku." podívala jsem se na něj, na jeho uslzené oči. „To říká ten pravej." cvrnkla jsem ho do nosu. „Já nemám řasenku." pokrčil rameny. „Ale brečíš taky." přikývl. „Já vím." sklopil pohled, dala jsem mu pusu na čelo. „Nechci, aby sis ho vzala." „O tom už jsme mluvili." „Mluvím vážně Emily, nechci to." „Proč? Musíš k tomu mít důvod." „No..protože.. já-" „Emily, musíme jít." objevila se u nás matka. Musela kurva přijít zrovna teď? „Děláš si srandu?" „Třeba mě seřvi za to, že tě chceme jen připravit na obřad." rozhodila rukama. „Fajn už jdu." protočila jsem oči a ještě se otočila k Harrymu. „Ještě se uvidíme." po tváři mi stekla slza. Položila jsem mu ruce na tváře, dala mu pusu na nos a prohrábla mu vlasy. Otočila jsem se a chtěla jít, ale Harry mě chytil za ruku a přitáhl k sobě. Stáhl mě do objetí, nebránila jsem se. Dokázala jsem si živě představit matku, jak má založené ruce na hrudi a je na mě naštvaná. „Mám tě rád." zašeptal. „Já tebe taky." dal mi pusu na tvář a pak mě pustil. I když, držel mě za ruku, dokud jsem nebyla tak daleko, že jsme se museli pustit. Otřela jsem si slzy, matka mě chytila za loket, „Chováš se jako zamilovaná puberťačka!" zavrčela a já jen pokrčila rameny. Dotáhla mě až do druhého patra, kde jsou pokoje. Jakmile za námi zavřela dveře spustila „Miluješ ho?" úplně ignorovala, že tam je kosmetička s kadeřnicí a Rose, Eleanor, Perrie, Amy a Danielle. „To ti snad může být jedno ne? Hlavně, že si vezmu Phillipa a vy všichni budete spokojení." došla jsem k židli, která tam pro mě byla připravená, a sedla si na ní. „A já budu mít zničenej život, jenom proto, že si ho musím vzít a přitom miluju někoho jiného." zamumlala jsem si a po tváři mi znovu stekla slza.

„Slečno Emily, kdybyste nebrečela, nemuseli bychom vám předělávat i make-up." rozhodila rukama zrzka. „Já vím." sklopila jsem pohled. „Nebuďte smutná." pohladila mě po zádech blondýna. Holky s mou matkou a Rose, se šli dolu napít, takže nemusím skrývat smutek. „Vy byste taky byli smutné, kdyby vám zakázali lásku." „Co?" vyhrkli obě. „Vám zakázali milovat pana Phillipa?" uchechtla jsem se. „Ne, toho milovat naopak musím." protočila jsem oči. „Tak vám zakázali milovat toho kudrnatého, se kterým jste tančila." přikývla jsem. „Ale nesmíte to nikomu říct." obě přikývli. Do pokoje přišla matka a ostatní. „Emily honem do šatů." zaskřehotala Rose a já se falešně usmála a pak protočila oči. Vstala jsem a došla k holkám, drželi šaty. Sundala jsem si ty žluté koktejlovky a holky mi pomalu navlékali svatební. Začalo mě neuvěřitelně bolet u srdce, měla jsem Harrymu říct, že ho miluju. Jak si sakra nemůžu být jistá, jestli mě miluje, a jestli by mě chtěl? Vždyť je to vidět! Sakra! Už je příliš pozdě, i kdybych mu to řekla teď, nic bychom s tím neudělali. „Hotovo." řekla Perrie. „Emily!" usmála se matka. „Otoč se." požádala Rose. Otočila jsem se a měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela. Bože, chudák Harry, musí neuvěřitelně trpět. Stejně jako já. „Vypadáš úžasně, Phillip se má na co těšit. Jsi nádherná." zavrčela jsem. „Bože nemluvte o tom." „Promiň, nechtěla jsem tě přivést do rozpaků." protočila jsem oči, neříkala, že je chápavá? Mně se nějak nezdá. „Emily?" ozvala se Eleanor. „Hmm?" nezmohla jsem se na víc. „Můžu s tebou mluvit?" přikývla jsem a šla s ní o kus dál. Matka s Rose se naštěstí začali bavit s kosmetičkou a kadeřnicí a holky uklízely. „Emily... viděla jsem tě, viděla jsem i Harryho a.. Něco mě... napadlo." „Co?" „Jestli se nechcete dál trápit... uteč." věnovala jsem jí udivený pohled. „Uteč odtud, nemusíš tu být, jsi plnoletá, nemusíš je poslouchat. Rozhoduješ se sama, a když se nechceš vdávat, nemusíš." „Eleanor, je to moc hezké ale... stejně by mě chytili. Neměla bych se kam schovat a.. Stejně by mě dotáhli na úřad a oddali mě tam." sklopila jsem pohled. „Byl to jen návrh, osvobození od utrpení. Přemýšlej o tom. Ale... takhle ubližuješ hlavně Harrymu." vstala a odešla. Schovala jsem si hlavu do dlaní, Harry... Nechci mu ubližovat. „Emily zase brečíš?" došla ke mně matka. „No a co jiného bych podle tebe měla dělat? Skákat radostí po stropě?" vstala jsem. „Nebuď, drzá mladá dámo!" mávla jsem rukou a šla dál. „Ne, na chodbu nesmíš, co když tam bude Phillip?" stoupla si do dveří Rose, pokrčila jsem rameny. „No a? Tak mě uvidí." „Přináší to smůlu." upozornila mě „Vážně? Tak to abych tam šla. Protože já mám poslední tři roky tolik smůly, že kousek navíc neuškodí." vrátila jsem se a sedla si zpátky na židli. „Emily zase se předvádíš?" sedla si ke mně matka. „Nepředvádím." zavrčela jsem. „Tak co blbneš?" „Tobě to nedošlo? Jsi tak blbá, nebo to nevidíš? Nepoznáš, že s tvojí dcerou něco není v pořádku?" matka vstala. „Emily tohle už přeháníš! To co jsi dělala do teď jsem ještě unesla, ale drzá na mě rozhodně nebudeš." přiběhla ke mně Perrie, „Klid Emily, v klidu." pohladila mě po zádech. „Hlavně se nerozčiluj, zvládneš to, ano?" „Perrie, máš štěstí, že můžeš být se Zaynem. Víš, co já bych dala za takovou svobodu?" povzdechla si. Někdo zaklepal na dveře a Eleanor pohotově vyšla ven. „Kdo to je?" zeptala jsem se. „Nevím." pokrčila rameny Perrie. „Ehm... Emily, někdo s tebou chce mluvit." ukázala na dveře Eleanor. „Ne, Emily nikam nepůjde." zakročila Rose. „Je to důležité." dožadovala Eleanor. „Dobrá, tak ať ta důležitá osoba počká ve vedlejším pokoji, Emily tam přijde." El přikývla a znovu zavřela dveře. „Zkontrolujte, že je Phillip dole, pak tam můžeš jít." Amy vyběhla z pokoje. Když se vrátila, řekla, že se Phillip dole baví s příbuznými. „Dobrá Emily, ale za chvíli budeme muset jít. Takže máš jen pět minut." upozornila mě matka. Protočila jsem oči a odešla z místnosti. Došla jsem k druhým dveřím a lehce zaklepala, zajímalo by mě, kdo tam bude.