My fucking wedding day (H.S. CZ FanFic.)

6 Phillip a vzpomínky

Odmítám jakoukoliv konverzaci, zalezla jsem do pokoje a nehodlám vylézt, do zítřka! Kurva, co kdo nerozumí na slovech, chci být sama! Kterej kretén zase klepe? Došla jsem ke dveřím a otevřela je, jakmile jsem ale uviděla Phillipa zase jsem je s třísknutím zavřela. Zmetek si ale znovu otevřel sám. Praštila jsem sebou do postele. 

„Co chceš?" zavrčela jsem. „Jdu za svou snoubenkou, to se nesmí? A navíc by to bylo divný, kdybych za tebou alespoň jednou nezašel." pokrčil rameny. „Fajn, sedni si tu a nech mě žít." „Ale já si s tebou jdu promluvit." sedla jsem si, „A o čem chceš mluvit?" založila jsem si ruce na hrudi. 

„O tobě a o tom jak se chováš. Hele já tu svatbu taky nechci, nechci ani tebe. Jsi mi úplně ukradená. Ale co bych pro peníze neudělal?" uchechtl se. „Jsi svině víš to?" řekla jsem, „Já vím, ale nabídli mi dům za několik tisíc dolarů, nové auto, budu vést rodinnou firmu, a plat je vysoký, budu neuvěřitelně bohatý, a to jen za to, že si vezmu nejkrásnější dívku z nejkrásnější čtvrti Boca. No neber to." slzy se mi nahnali do očí. „A co z toho budu mít já? Když už teď se nesmím vídat s mým nejlepším kamarádem? Jak to bude potom, už nebudu moct smět vyjít na ulici?" zvedl se a šel ke mně, pro jistotu jsem chytila řetízek, který už spravený mi visel na krku, a stiskla jsem ho. 

„S tím debilem se nesmíš vídat, protože mě tím podvádíš." začínám mít strach, bojím se Phillipa, proč? „Jak tě můžu podvádět, když jsme jen kamarádi?" povytáhla jsem obočí. „Myslíš si, že nevím, jak se loučíte?" do prdele, vážně nás viděl? Když jsme se líbali? „Co je špatného na přátelském objetí?" Bůh ví, co viděl, tak ať se třeba posere! 

„Jistě, přátelské objetí a on tě může samou láskou umačkat." cože? „To není pravda!" uchechtl se, „Ale jistě, že je. Kolikrát už jste se líbali? Anebo počkej, mám lepší otázku. Už jste spolu spali, co?" odfrkla jsem si „Vážně si myslíš, že jsem s ním spala?" „No tak, řekni jakej je. Líbilo se ti to?" začala jsem se smát. „Jsi trapnej Phillipe, já jsem ještě panna. Musím, jinak by mě máma zabila." ale dlouho nebudu. „Jak myslíš, pokusím se ti uvěřit." zvedl se a odešel. Kretén!

Flashback

„Emily notak, bude to sranda a později, až budeme starší se tomu akorát zasmějeme. Pokudsi to budeme pamatovat." přemlouval mě Harry. „No tak dobrá." usmála jsem se.Harry vzal papír a tužku. „Chceš začínat?" „A jak?" zeptala jsem se. „Prostě budeš říkat věty co tě napadnou. Jen by měly navazovat na sebe, možná by se měly i trochu rýmovat. Ovšem jak nás znám bude to příšerný a a k básničce to bude mít daleko."  přikývla jsem, 

„Když jsme sepoznali." „Neměli jsme zdání." „Že z nás budou kamarádi." zasmála jsem se.„Neměli se rádi." „A taky se nesnášeli." „Později se tohle všechno." „K námzády obrátilo." znovu jsme se zasmáli, zní to tak divně. „Já na tebe." „Ty zasna mě." „Nedali jsme dopustit." „Kdyby se ti něco stalo." „Všechny bych pakzabil." to jako fakt? 

„A nikomu neřekneme." „Naše přání tajná." „Já ti tu teďslibuju." „A já tobě taky." „Že tě nikdy neopustím." „A zůstanu tady." „Nejsmejako ostatní." „Máme stejné myšlenky." „Ve zdravý i nemoci." „V bohatství ichudobě." Bože to je divný! „Zůstaneme přátelé." „Nezapomeň na mě." „Kdybych tisnad zmizela." „Ale to se nestane." „Protože tě nedám." „Nikdy a nikomu." 

„Akdybych já utekla." „Počkala bys na mně." „A i kdyby mě to." „Mělo život stát."„Za každých okolností." „Ve větru i dešti." „V bouřce i horku." „Vždy se ke mnědostaneš." „Nás dva pojí silné pouto." „A to jenom proto." „Protože... Protoženevím, nic mě nenapadá." pokrčila jsem rameny. „A to vadí? Necháme to takhle."zasmál se Harry. „My opravdu nemáme cit pro verše. Je to strašně zpatlaný."Smála jsem se a Harry dopsal poslední slovo.