My fucking wedding day (H.S. CZ FanFic.)

2 Kdo to byl?

Došla jsem dolu, kde jsem si sedla co nejdál od své matky, a co nejdál od toho blonďatého debila, kterého si musím vzít. Znovu jsem odemkla mobil a vyskočila na mě zpráva od Harryho.

Harry: Jen tak mimochodem, nechceš dnes přijít? Víš, na tu mini rodinou oslavu mého svátku. :)

Harry má dnes svátek, už jsem mu přála, a vlastně taky proto jsem s ním byla venku. A pozvání k nim domů nikdy neodmítnu.

Me: Hrozně ráda. :)

Umím si živě představit, jak se teď nádherně usmál. „Co je v tom mobilu tak zábavného, že se směješ?" zeptala se mě máma. „To už se nemůžu ani smát?" ohradila jsem se. „Jen se tě ptám, na co se usmíváš." odsekla. Pokrčila jsem rameny, poser se třeba.

Harry: Jak to tam zatím zvládáš?

Me: Hrůza, za chvíli nebudu moct ani dýchat. Ten kretén, kterému říkají 'můj snoubenec, brzy manžel' se mě pokoušel políbit, když jsem přišla. -_-

Harry: Pokoušel?... Takže pokus byl marný?

Me: Ano, přeci si nenechám uhnít rty, fuj! Kéž bych mohla znovu políbit tebe.

Harry: Dnes máš ještě příležitost, jestli přijdeš.

Me: Jistě, že přijdu :)

„S kým si píšeš?" zeptal se mě Phillip. „Copak je tohle nějaká výslechová stanice? Tohle-" ukázala jsem na můj mobil. „-je můj mobil, což znamená, že cokoliv je v něm, je čistě jen moje věc. Takže tobě i vám může být úplně u prdele, s kým si píšu, co si s ním píšu a kdy si s ním píšu." vstala jsem a šla si sednout na schody k proskleným dveřím. „Emily mírni svůj puberťácký slovník. Phillip se tě slušně zeptal." pokrčila jsem rameny. „Je mi to volný." křikla jsem k ní.

Me: Zase komandujou buzeranti hnusný! -_-

Harry: Ser na ně ;)

Me: Mám je totálně u prdele :D

Moje matka je opravdu nemožná. Dokonce zařídila i to, že jsem stále panna. Chce dodržet jednu zasranou tradici a to, že o to přijdu až po svatbě, přesněji řečeno o svatební noc. „Emily, pojď k nám!" křičela Molly z bazénu. Pro jistotu jsem si na mobilu nastavila nové heslo, a to rok narození Harryho. Tady to nikdo neví, ani si nepamatují jeho jméno. Tedy, Winteyovi ano, jen předstírají, že ne. Vědí, že jsme kamarádi a snaží se mi ho zhnusit. Těžko když ho miluju, ale to Harry neví, bohužel. 

Položila jsem si mobil na stolek před skleněné dveře a rozeběhla se do bazénu. Skočila jsem parádní kufr, takže se voda rozstříkla na všechny strany. Děcka se smála, a máma mě vraždila pohledem. Kufr je lepší než nějaká posraná šipka. „Nazdar, tak co tu budeme dělat?" zeptala jsem se malejch. „Zahrajeme si s míčem!" plácl pěstičkami do vody Adam a ostatní přikývli na souhlas. 

Molly po mě hodila míč a já ho hned na to mrskla po Matthewovi. Asi z toho bude něco jako vybíjená, jako vždy. Matthewa jsem bohužel netrefila, ten si míč hned vzal a hodil ho po Adamovi. Stále jsme po sobě takhle házeli míčem, až se z toho najednou staly dva týmy. Já s Molly a Adam s Matthewem. Vybily jsme nejdřív Adama a pak i Matthewa. Vzala jsem si Molly na ruku, ta se radostí smála. 

„Emily, ty máš modřinu na krku?" zeptala se mě Molly, asi si všimla znaménka, díky mému culíku. „Co se ti stalo?" zeptala se mě. Položila jsem jí na kraj bazénu, „Poslouchej Molly, o tom nesmíš nikomu říct. Jasné?" stále se na mě nechápavě dívala. „A proč? Někdo ti ublížil?" kdybys jen věděla, ten je jediný, kdo mi neubližuje. „Ne, to jsem si udělala sama." nechápavě přikývla, ale přece. „Dobrá." skočila do vody a plavala ke klukům. Já už asi půjdu ven, nebaví mě to tu. I když tam to bude ještě horší, pokud se s nimi nechytnu, to bude sranda. Tak jsem se rozhodla, že vylezu.