My fucking wedding day (H.S. CZ FanFic.)

20 Budeš mi chybět

„Harry?" docela mě nepřekvapilo, že je tu zrovna on. I když je to pochopitelné. „Moc ti to sluší." usmál se. „Děkuju." oplatila jsem mu úsměv a šla blíž. „Prý jsi se mnou chtěl mluvit?" zavrtěl hlavou. „Chtěl jsem s tebou ještě chvíli být." sklopil pohled. Chytila jsem ho za ruce a propletla si s ním prsty. „Já taky." usmála jsem se a v očích se mi hromadili slzy. 

„Můžu tě ještě naposledy políbit?" prosebně se na mě podíval a já přikývla. „Musíš." usmál se a spojil naše rty. Omotal mi ruce kolem pasu a já mu je dala kolem krku. Přitahoval si mě blíž k sobě, na prst jsem si namotávala jeho kudrlinky. Vplul jazykem do mých úst, tentokrát jsme nerozpoutali válku. Něžné polibky jsme si navzájem oplácely a já ucítila Harryho slzy. 

Moje rty do těch Harryho tak perfektně zapadají... Jako by se právě zastavil čas, nevnímala jsem nic jiného, než Harryho. Pomaleji a něžněji jsme se ještě nelíbali. Motýlci se v mém břiše mohli zbláznit. Slzy nám stékaly po tvářích, je to jako bychom se viděli naposledy v životě. Nechci přijít o svého nejlepšího kamaráda. Nechci, protože ho miluju. Harry mi věnoval pár posledních polibků na rty, pak mi dal pusu na čelo. Opřel si čelo o mé a díval se mi do očí. 

„Mám tě rád." zašeptal. „Taky tě mám ráda." odpověděla jsem stejně tiše, i když jsem chvíli uvažovala o tom, že řeknu, miluju tě. Harry měl stále ruce kolem mého pasu a já je měla omotané kolem jeho krku. Položila jsem si hlavu na jeho rameno, zavřela oči a vdechla jeho vůni. Harry se ke mně přitulil, nemohla jsem necítit, jak mi jeho horká slza dopadla na rameno. 

„Tak už jste se rozloučili, nebo se chcete ještě jednou políbit?" uslyšela jsem mou matku. Otočila jsem se k ní, „Nemyslela jsem si, že tě baví dělat děvku tomuhle sukničkáři." krev se ve mně vařila. „Nejsem děvka a Harry není sukničkář!" vraždila jsem jí pohledem. Matka k nám došla a chtěla dát Harrymu facku, ale chytila jsem jí za ruku. 

„Opovaž se, jestli se ho jen dotkneš, k oltáři mě nedostaneš!" máma zbledla a vrátila svou ruku zpátky. „Jdeme Emily." chytila mě za ruku, ale vyškubla jsem se jí. „Dojdu tam sama!" zavrčela jsem. Matka se otočila a odešla. Harry mě stáhl do objetí, „Nechci, abys tam šla." „Já taky ne Harry." „Budeš mi chybět, až odjedeš na svatební cestu." povzdechla jsem si. „Zlomím si ruku a nikam nepojedu." uchechtla jsem se. „Neubližuj si, prosím." „Dobrá." usmála jsem se. 

Harry se ode mě odtáhl a dal mi poslední pusu na rty. „Uvidíme se po obřadu." sklopila jsem pohled. „Dobrá, ahoj." otřela jsem Harrymu slzy a pak taky sobě. „Ahoj." pohladila jsem ho po vlasech. Otočila jsem se a s bolavým srdcem jsem odcházela. 

Došla jsem na chodbu před velké dřevěné dveře, které vedou do kaple. „Jestli za pár dní přijdeš s tím, že jsi těhotná a to dítě mu bude podobné, vydědím tě a půjdeš z domu." ukázala ke schodům, myslela tím Harryho. Měla jsem hroznou chuť pokrčit rameny, ale zavrhla jsem to. 

Nejdřív půjdou družičky s kluky, kteří jim dělají doprovod. První jde Eleanor a Louis, pak Perrie a Zayn, Amy a Niall, Danielle a Liam a nakonec Phillipova sestřenice Lily a její přítel Cody. Hudba začala hrát, Phillip jde jako první. Dveře se otevřely a Lux s Molly vyskákali vpřed. Po cestě házeli oranžové a bílé okvětní lístky. Teď je řada na mě a mé matce. 

Vykročili jsme, pomalým krokem, za námi šli družičky s klukama. Bylo tu hodně lidí, některé ani neznám. Na lavicích byli květiny, samozřejmě oranžové a bílé. Celá tahle svatba je laděná do oranžové a bílé. Jdeme po červeném koberci a u oltáře na mě čeká Phillip a u něj je kněz. Vůbec jsem se neusmívala a bylo mi jedno, že mě fotograf fotí. 

„Usměj se." šťouchla do mě matka. Ani to se mnou nehnulo. Procházeli jsme kolem Harryho, vypadalo to, že se do minuty rozbrečí. Sklopila jsem pohled. Pomalu jsme se blížili k Phillipovi, matka mě předala Phillipovi a šla si sednout, družičky si stoupli za mě a kluci za Phillipa. Lux a Molly stáli u El. Phillipovi jde za svědka jeho bratranec Patrick, mě Ed. 

Přiběhla ke mně Lux a zatahala mě za šaty. Sklonila jsem se k ní. „Emily, neber si ho. Co Harry?" zašeptala Lux. Pohladila jsem jí po vlasech a dala jí pusu na tvář. „Je mi to líto Lux." Lux sklopila pohled a vrátila se na své místo. 

„Posaďte se." usmál se kněz. „Vítám vás na dnešní svatbě. Sešli jsme se tu dnes, abychom spojili tento pár. Emily Eleanor Blackett a Phillipa Johna Winteye. Poznali se ve sladkých šestnácti letech, vzpomínají na jejich první pusu, první rande, nebo první společnou fotku, na kterou se často dívají. Manželství není jen kus papíru a dva kovové kruhy na jejich prstech, dokazující, že se ti dva někde na úřadech podepsali. Manželství je o lásce, lásce, kterou dva lidé objevili v sobě. Milovat je krásné, ale je důležité si uvědomit, koho doopravdy milujete. Láska je v životě důležitá. Láska ale někdy bolí, hlavně pokud to vaše spřízněná duše neví. Musíte přiznat, koho milujete. Emily s Phillipem v sobě lásku našli." 

Právě mi tenhle týpek otevřel oči. Musím přiznat, koho miluju. „Tento pár, bude mít obřad trošku netradiční a to tím, že slib řekne pouze ženich. Pane Phillipe, prosím." Phillip se podíval do země, usmál se a pak se podíval na mě. 

„Emily, život není procházka růžovou zahradou, to už jsme zjistili. S tebou se mi ale kráčí lépe. Tímto slibem bych chtěl všem přítomným oznámit, že chci svou životní cestu projít s tebou, společně v časech dobrých i zlých, v úctě, vzájemném respektu a lásce, překonávat překážky a dělit se o radosti, které nám společný život přinese. Emily miluju tě." sklopila jsem pohled a měla o dělat, abych se nerozbrečela. Tohle by sakra říkat Harry! Kněz dál něco mlel, ale já ho neposlouchala.

Harrys POV:

Jak ten hajzl může říct, že jí miluje? Chce jenom peníze a kvůli tomu mi takhle sprostě vezme mojí Emily. Slzy mi začali stékat po tvářích. Chtěl jsem vstát a odejít, tohle nezvládnu, nechci se dívat na to, jak si ho vezme, jak jí bude líbat. Nechci. Ale Gemma mě chytila za ruku a stáhla zpátky. 

„Harry neblbni." zašeptala. „Gemmo já tady nebudu. Zase mi jí vzali. Ale tentokrát na trvalo! Nebudu se dívat na to, jak mi jí zase berou!" vstal jsem a protlačil se na uličku. Rozešel jsem se ke dveřím, zavřel jsem je za sebou. Došel jsem k malé zídce z kamenů. Stoupl jsem si na ní a pozoroval vodu. Slzy mi začali stékat po tvářích. Kdybych jí sakra řekl, že jí miluju! Teď už je ale pozdě...

Emilys POV:

Phillip se ke mně naklonil. „Jejda, ten tvůj brečí." pošeptal mi. Otočila jsem se a uviděla Harryho, otírá si slzy, Gemma ho drží za ruku. „Harry neblbni." zašeptala. „Gemmo já tady nebudu. Zase mi jí vzali. Ale tentokrát na trvalo! Nebudu se dívat na to, jak mi jí zase berou!" vyškubl se z jejího sevření a odešel. Eleanor měla pravdu... 

„Má v této kapli někdo důvod k tomu, aby tento pár nebyl oddán, nechť promluví teď." Danielle vykročila z řady a přihlásila se. „Ano má drahá?" zeptal se kněz. „Já..." podívala jsem se a ní, stejně tak i všichni ostatní. „Vlastně nic..." vrátila se se sklopenou hlavou. 

„Dobrá. A nyní, pane Phillipe Johne Wintey, berete si zde přítomnou Emily Eleanor Blackett za svou manželku, budete jí ctít a milovat, ve zdraví i nemoci, v bohatství i chudobě, dokud vás smrt nerozdělí?" „Ano." odpověděl odhodlaně Phillip a mě tekly slzy proudem. 

„Slečno Emily Eleanor Blackett, berete si zde přítomného Phillipa Johna Winteye za svého manžela, budete ho ctít a milovat, ve zdraví i nemoci, v bohatství i chudobě, dokud vás smrt nerozdělí a přijímáte jeho příjmení Wintey?" povzdechla jsem si.....