Brother's friend

19.část

Vzbudil mě ohlušující zvuk zvonku. Prudce jsem se posadila a v mžiku oka se do mého mozku dostavila ukrutná bolest. V tu chvíli vám to přijde jako by se vám do mozku zařezávali střepy, nebo zapichovaly tucty špendlíků.

Plácla jsem sebou zpátky na polštář a snažila se zahnat bolest. Vedle sebe jsem zaslechla jak Thomas nespokojeně zabručel. ,,Asi jsme to včera dost přehnali." ,,Souhlasím." podívala jsem se na něj. Chvíli jsme ještě leželi a pak se Thomas začal vysoukávat z postele. Posadila jsem se a chtěla také vstát. ,,Zůstaň ležet. Jen nám dojdu pro snídani a nějaký vyprošťovák." zastavil mě. ,,Dobře." souhlasila jsem, protože mi fakt nebylo dobře a jemu očividně taky ne.

Jen co odešel z pokoje vyletěla jsem jako neřízená střela. Vše, co jsem včera měla skončilo v záchodové míse. Když už to vypadalo, že je po všem spláchla jsem a šla k umyvadlu. Když jsem se spatřila v zrcadle, myslela jsem si, že se rozletí na milion kousků. Vypadala jsem příšerně. Vlasy mi stály do všech světových stran a včerejší líčení jsem měla úplně rozmazané.

Odlíčila jsem se tedy, vyčistila jsem si zuby a zadělala si vlasy do drdolu. Opustila jsem koupelnu a šla zpět do postele. Posadila jsem se na ni a opřela se o její čelo. Po několika vteřinách se ve dveřích zjevil Thomas. Tác , který nesl mi položil na nohy a já ho přidržela. Sedl si těsně vedle mě a dal mi ruku kolem ramen. Podívala jsem se na tác. Ležel na něm talíř s croissanty, miska s lesními plody, dva hrnky kávy a dvě sklenice mě již známého vyprošťováku.

Svůj pohled jsem přemístila na Thomase který zrovna bral do ruky svou sklenici. ,,Vážně to musím vypít?" ,,Jestli chceš aby se ti udělalo líp tak to budeš muset vypít." zasmál se. ,,Tobě to nepřijde hnusný?" vzala jsem svou sklenici. ,,Už jsem si na tu pachuť zvykl." zasmál se a vypil celou sklenici na ex. Chtě nechtě jsem to do sebe taky kopla.

Prázdnou sklenici jsem položila zpět na tác a znechuceně se zatřepala. ,,Chceš vědět kterej idiot nás probudil?"zeptal se a já jen přikývla. ,,Byl to pošťák. Máma si zase objednala nějakou kravinu." protočil očima.

,,Hele teď mě tak napadlo.. Kolik je vůbec hodin?". Pokrčil rameny a otočil se ke stolku aby se podíval na mobil. ,,Něco málo po desaté." otočil se zpět ke mě a pustili jsme se do jídla.

Byly asi dvě hodiny odpoledne, když jsme konečně vylezli z pokoje a šli za ostatními. V obývacím pokoji jsme narazili na Caroline. ,,Ahoj." pozdravili jsme jednohlasně a ona trochu nadskočila. ,,Chcete abych dostala infarkt?" zasmála se. ,,Kde jsou rodiče?" zeptal se Thomas, sedl si vedle ní a mě si posadil na klín. ,,Museli rychle někam odjet, ale neřekli kam ani proč. Ale prý se nejspíš vrátí až zítra odpoledne." mikla rameny nahoru a dolu. ,,A co máme tedy dnes v plánu?" zeptal se se šibalským úsměvem. ,,A co by sis jako představoval?" podívala se na něj. ,,No sestřičko nechci být hnusný, ale někdy máš fakt blbý dotazy. Přeci toho využijeme a uděláme párty!" ,,Zase chceš pít? To si toho neměl včera dost?!" řekla jsem a nechápavě se na něj podívala. ,,Ale Emily děláš jako kdyby mě to mělo zabít." protočil očima. ,,Fajn dělej si co chceš. Zakazovat ti to nebudu a ani nemůžu." zkřížila jsem ruce na prsou. ,,A co na to říkáš ty?" otočil se na Caroline. ,,Souhlasím s Milly. Včera toho bylo víc než dost, takže já se pití vzdám. Ale párty klidně udělej." znovu mikla rameny. ,,Super. Takže ty všechny obvolej nebo jim pošli sms. Já zajedu nakoupit a taky rozešlu sms-ky." rozkázal Carol a chtěl vstát. Zvedla jsem se tedy a on rychlým krokem odešel z místnosti. ,,Proč si ho v tom podpořila?" zeptala jsem se Car. ,,Protože je tvrdohlavý a stejně by tu párty udělal i bez našeho svolení. Když si něco usmyslí tak už ho nic nezastaví."

Ještě chvíli jsem seděla, ale pak jsem vstala a šla nahoru za Thomasem. Minuli jsme se ve dveřích. ,,,Zlato jdeš se mnou?" zastavil se. ,,Nejdu." řekla jsem a vešla do pokoje. Chytl mě za předloktí a otočil si mě k sobě. ,,Zlobíš se?" zeptal se. ,,Ne nezlobím.. Jen si chci jít zaběhat." vykouzlila jsem fake smile. Chápavě přikývl a odešel.