Brother's friend

31.část - @liltwist přidal fotku s vámi

,,Twiste?" vykřikli jsme s Justinem najednou. ,,Ano?" slyšela jsem pobavení v jeho hlase. ,,Děláš si prdel?" začal Justin. ,,To sis to nemohl odpustit?" pokračovala jsem. 

Aby jste byli v obrazu, šlo o koláž, kde byla fotka mě a Justina v naší "zajímavé" pozici při Twisteru a fotka, když na mě Justin spadl. Byli vyfocené ze skvělých úhlů a hrací plachta nebyla vidět. Nechyběl ani popisek ,,Někdo to tu pomalu, ale jistě rozjíždí. 😈😂" 

,,Bezva." hodila jsem po Twistovi vražedný pohled, když mi začal vyzvánět telefon a na displeji se rozsvítilo jméno 'Thomas'. Vstala jsem a odešla před dům. Sedla jsem si na schod, zhluboka se nadechla a přijala hovor.

E: ,,Ahoj zlato." řekla jsem vesele. 
T: ,, Takže nejdřív utečeš z aquaparku kvůli nějakýmu kreténovi, pak nikomu o sobě nedáš vědět a nakonec zjistím, že si užíváš s Bieberem?" vyhrkl bez pozdravu.
E: ,,Thomasi, není to.." snažila jsem se něco říct, ale přerušil mě.
T: ,, Víš jak jsem se o tebe bál?! Jak jsme se my všichni o tebe báli?! Očividně ti to je úplně jedno. A jako bonus je tu nějakej namachrovanej blbeček, co si s tebou užívá!" pořád zvyšoval hlas.
E: ,,Thomasi, nech mě.." 
T: ,, To to děláš abych žárlil?! To ho mám taky zbít?!" opět mě přerušil a tentokrát už řval. Jeho poslední věta mě překvapila.
E: ,,S Justinem jsme jen kamarádi, nic se mezi námi nestalo! A jak taky?! Co si komu udělal?!" začala jsem křičet. 
T: ,,Prostě jsem Horanovi trochu upravil ciferník a tomuhle blbečkovi ho nejspíš taky budu muset napravit." 
E: ,,Cože?! Děláš si prdel?!" přidávala jsem na intenzitě hlasu.
T: ,,Neřvi na mě!" 
E: ,,Neříkej mi, co mám dělat! Budu si křičet tak dlouho jak budu chtít!"
T: ,,Říkám ti, neřvi na mě, nebo.."
E: ,,Nebo co? Přes telefon mi nic neuděláš, frajere!" vysmála jsem se mu a to ho umlčelo. ,,Niall sice řekl něco, co mě ranilo, ale chápu ho. Taky bych nechtěla, aby byl s někým, kdo mu ublížil tak jako ty mně. Chápu ho, protože vím, že má pravdu.. Nemůžu uvěřit tomu, žes ho zbil!" pokračovala jsem.
T: ,,Chápeš jeho?! Ublížil ti, a tak jsem mu vyjasnil, že  moji holku nikdo zraňovat nebude, ale i tak jsem jáááá ten špatnej, super!" opět se rozčiloval. ,,Chápeš ho, protože má pravdu? Když má teda pravdu a jsem jenom kretén, co tě v OPILOSTI podvedl, tak proč se mnou pořád jsi?!" zdůraznil slovo 'opilosti'.
E: ,,Protože mám to zkurvený srdce a pořád tě miluju!" vykřikla jsem a ukončila hovor. Vypnula jsem si vyzvánění a položila jsem telefon vedle sebe a dala si hlavu do dlaní. Tekly mi slzy. Byla jsem tak vynervovaná, až jsem cítila, jak mi v žilách pulzuje krev. 

Periferním viděním jsem si všimla, že se vedle mne posadil Justin. ,,Promiň za ten řev." řekla jsem, ale ani jsem se nehnula. ,,Prosím tě, to je v pohodě." řekl a objal mě oběma rukama. Pořádně jsem se k němu přitiskla a slzy mi tekly ještě víc než předtím. ,,Co všechno si slyšel?" ,,Noo nechtěl jsem poslouchat, ale jak jsme slyšeli, že křičíš, tak mi došlo, že budeš potřebovat někoho, kdo tě obejme, a tak jsem šel za tebou. Takže jsem slyšel všechno od ,,Cože?! Děláš si prdel?!". Sice nerad odposlouchávám cizí hovory, protože to není slušný, ale na druhou stranu mi to teď aspoň nemusíš tlumočit." zasmál se, ale mě do smíchu nebylo. ,,Promiň, chtěl jsem to trochu odlehčit." víc si mě k sobě přitiskl. 

Když jsem se jakž takž uklidnila, tak jsem se vymanila z Justinova objetí a pak se pomalu postavila. ,,Moc ti děkuju za azyl a za útěchu, ale už musím jít." usmála jsem se na něj. Nebo jsem se o to aspoň pokusila. ,,Nemáš vůbec za co, to je samozřejmost." usmál se a taky si stoupl. ,,Klidně tu můžeš ještě zůstat, nikomu nepřekážíš." dodal. ,,Promiň, ale potřebuju vidět Nialla. Sice nevíš, co se mezi námi stalo, ale určitě i tak nechápeš, proč ho po tom všem potřebuji vidět. Pořád mě bolí to, co mi řekl a každou chvíli to znovu a znovu slyším v hlavě, ale stále mi na něm záleží a potřebuju vidět, že je v pohodě, po tom, co ho Thomas zbil." vychrlila jsem na něj a poté jsem odemkla svůj telefon. ,,Vlastně tě dost dobře chápu. Odvezu tě." nabídl se. ,,To je dobrý, už vytáčím taxi službu." přiložila jsem si telefon k uchu, ale Justin mi ruku stáhl a típnul to. ,,Žádný takový, odvezu tě." podíval se na mě tím jeho upřeným výrazem a v tu chvíli jsem věděla, že tohle mu nerozmluvím. ,,Dobře, jen si dojdu pro tašku." usmála jsem se na něj a šla do domu.

Došla jsem k němu do pokoje a v tom mě to trklo. Spodní prádlo jsem sice měla, ale nemám žádné triko. Snad Justinovi nebude vadit, když mu to jeho vrátím až se zase uvidíme. Vzala jsem si tašku, zkontrolovala jsem, jestli mám všechno a šla dolů za nim. 

,,Justine? Nebude vadit, když ti to triko vrátím jindy? Žádné sebou nemám." zeptala jsem se s nevinným pohledem, když jsem ho našla v obýváku. ,,Jasně, že to nevadí. Můžeme jet?" ,,Děkuju, můžeme." usmála jsem se, rozloučila se s kluky a poté jsme odešli.

Po pár minutách ticha Justin pustil rádio a shodou okolností hrála jeho písnička. Chvíli si jen pobrukoval a poťukával prstem do volantu, podle rytmu hudby. U refrénu to ale už nevydržel a začal naplno zpívat. 

,,You're all that matters to me
Yeah yeah, worried about nobody else
If it ain't you, I ain't myself
You make me complete
You're all that matters to me.."

Má nádherný hlas. Jeho písničky znám a vždy jsem je milovala, ale naživo zní ještě líp. 

,,Zpívej se mnou." věnoval mi sekundový pohled a dál sledoval vozovku před námi. ,,Neumím zpívat." zasmála jsem se a zavrtěla při tom hlavou. ,,Určitě umíš zpívat. Prosíím, zpívej." vykouzlil ten jeho dokonalý úsměv a zpíval dál. Stejně mi to nedalo a po pár sekundách jsem se k němu přidala. 

,,Uh-oh, I'm grateful for your existence
Faithful no matter the distance
You're the only girl I see
From the bottom of my heart please believe.."  

,,A pak že neumíš zpívat." poznamenal, když písnička skončila. ,,Vždyť taky neumím. Divím se, že ještě slyšíš." zasmála jsem se. ,,Omyl drahá. Ty umíš zpívat." zdůraznil slovo 'umíš'. ,,Když myslíš." mykla jsem rameny. ,,Nemyslím, vím." mrkl na mě a dál jsme to nerozebírali. 

Po pár dalších odzpívaných písničkách Justin zastavil před našim domem a ztlumil rádio. ,,Moc děkuju, za všechno." věnovala jsem mu úsměv a odpoutala se. ,,Nemáš za co děkovat. Pro tebe cokoliv a kdykoliv." opětoval mi úsměv. Otočila jsem hlavu a zahleděla se na náš dům. 

,,Zvládneš to?" zeptal se po chvíli. ,,Snad jo. Nemusíš se bát." otočila jsem se opět na něj. ,,Dobře." odpoutal se. ,,Pojď ke mě." dodal a otevřel mi svou náruč. Chvíli jsme se objímali, pak jsme se rozloučili a já vystoupila z auta. Šla jsem pomalu k domu a asi v půli cesty jsem se otočila. Pořád tam stál, a tak jsem mu zamávala. Zamával mi nazpět a pak odjel. 

Přešla jsem ke dveřím, vytáhla z tašky klíče a chvíli jsem jen tak stála. Nevěděla jsem totiž, co budu dělat až ho uvidím. Nevěděla jsem ani, jestli budu radši, když tam teď bude, nebo když ne. Chci vidět, jestli je v pořádku, protože mi na něm pořád záleží. Roky jsme byli nejlepší kamarádi a nechci to jen tak zahodit. To, co řekl mě ranilo a bude nějakou dobu trvat, než na to zapomenu, ale chci to překonat. 

Konečně jsem otevřela dveře a vešla dovnitř. Všude bylo ticho, a tak jsem se zula a potichu jsem přešla k obývacímu pokoji. Když jsem to uviděla, musela jsem si vytáhnout telefon a vyfotit si je. Místnost, které se říká obývací pokoj nebo také obývák, byla plná spících těl. Byla tam celá naše parta z aquaparku až na Thomase, Nialla a Bethany. Nechyběly tu ovšem ale holky z Little mix, Danielle a ani Eleanor.  Došlo mi, že kluci volali svým přítelkyním, jestli náhodou nejsem u nich, a tak přišly a Perrie nezapomněla přijít s celou svou partou. Někdo byl na pohovce, někdo v křeslech a zbytek ležel na zemi. Pěkně jeden přes druhého.

Chtěla jsem se začít smát, a tak jsem radši šla nahoru do svého pokoje. Položila jsem si tašku na postel, mobil dala na nabíječku a přešla jsem vedle do koupelny. ,,Potřebuji pořádnou sprchu." řekla jsem si a svlékla se.