Brother's friend

35.část - Dámská jízda

,,I got this feeling, inside my bones. It goes electric, wavey when I turn it on. All through my city, all through my home.." vzbudil mě ve čtyři ráno můj budík. Včera jsem balila asi do půlnoci a pak jsem celou noc nemohla spát. Dohromady jsem naspala asi dvě hodiny. Pomalu jsem se posadila a chvíli jen tak zírala do zdi. Nakonec jsem si ale řekla Musím odsud pryč! a vstala.

Po zhruba dvaceti minutách jsem vylezla oblečená, umytá a učesaná z pokoje. Přes jedno rameno jsem měla cestovku a přes druhé kabelku. Sešla jsem dolů, tašku i s kabelkou nechala u vchodových dveří a zakotvila jsem v kuchyni, kde jsem se chystala nasnídat. Neměla jsem na nic chuť, ale vzala jsem si aspoň banán, aby mi nebylo špatně. Sedla jsem si ke stolu,když v tom vešel můj bratr. ,,Emily?" podivil se. ,,Harry? Proč nespíš?" taky jsem se divila, že je vzhůru. ,,Nemůžu spát, tak jsem si přišel ohřát mléko, ale proč nespíš ty?" řekl, prohlédl si mě a vzápětí dodal ,,Někam se chystáš?".  ,,No.. Perrie a zbytek holek koupily letenky do Havany a zamluvily hotel. Nejdřív jsem nevěděla jestli poletím, ale došlo mi, že potřebuji na pár dní vypadnout od všech těch dramat.. Promiň, že jsem ti to neřekla už včera, ale rozhodla jsem se až pozdě večer." ,,Neomlouvej se. Sice nevím, co se stalo včera, ale nedivím se ti, že potřebuješ vypadnout. Za jak dlouho musíš vyrazit?" ,,Zhruba za dvacet minut." ,,Fajn. Dojdu se obléknout, umýt a odvezu tě.". Už jsem se nadechla, že něco řeknu, ale on pokračoval. ,,Žádné odmlouvání. Prostě tě odvezu." řekl rázně, ale s úsměvem a odešel.

O deset minut později se vrátil, nasnídal se a přesně v 5:00 jsme vyjížděli. Po několika minutách ticha, Harry promluvil. ,,Nechtěla bys mi říct, co se včera na těch schodech stalo?" Věděla jsem, že se na to zeptá. Chvíli jsem tiše uvažovala o tom, jestli mu to chci říct, nebo ne. Nakonec jsem mu to všechno řekla. 

,,Ehmm.. To opravdu řekl?" divil se Harry. ,,Ano, přesně takhle to řekl. Do slova a do písmene. Vůbec to nechápu. Nechápu proč to řekl, proč zrovna teď, když jsme oba zadaní. Vůbec nevím, co mám dělat." začala jsem si hrát s prsty na rukou. ,,Promiň, Milly, ale s tímhle ti bohužel nepomůžu. Rád bych, ale nemůžu. Musíš se rozhodnout sama, co budeš dělat. Můžeš si s ním o tom promluvit, můžeš to ignorovat a chovat se, jakoby se to nestalo, a nebo můžeš udělat úplně něco jiného. Je to jen na tobě a na něm. Jediné, co můžu udělat je, že si s ním promluvím. Mrzí mě to, sestřičko." položil mi ruku na stehno a věnoval mi úsměv. ,,Já vím Harry, tohle si musím vyřešit sama, ale děkuju. Děkuju, žes mě vyslechl." položila jsem ruku na tu jeho. Přetočil svoji ruku a propletl si prsty s mými. Zbytek cesty bylo ticho.

Přesně v 5:30 jsme zastavili před letištěm. Vylezli jsme z auta a hned bych zaslechla holky, jak nadšeně volají. ,,Běž za nimi, tašku ti vezmu." řekl Harry a rozešel se ke kufru. ,,Děkuju." usmála jsem se na něj a rozeběhla se k holkám. Hned jsem vletěla do náruče první kamarádce, na kterou jsem narazila. Kim. ,,Tak sis to rozmyslela?" zaslechla jsem Perriin hlas. S Kim jsme se pustily a vystřídala ji již zmíněná Perrie. ,,Jop, rozmyslela. Zjistila jsem, že potřebuji na nějaký čas pauzu od všeho, hlavně od kluků." poslední tři slova jsem jí pošeptala do ucha tak, aby to ostatní neslyšely. ,,Pak si promluvíme?" pošeptala mi nazpátek a já jen přikývla.