Brother's friend

33.část

Emily's view after a few hours

,,Ještě jednou děkuju, Liame. " řekla jsem, když jsme vycházely z pizzerie a nesla si svůj kelímek coca coly a krabici, ve které se nacházela moje nejoblíbenější pizza - hawaii. ,,Kolikrát ti mám říkat, ať mi přestaneš děkovat?" zasmál se Liam. V jedné ruce měl taky kelímek coca coly a v té druhé krabici se šunkovou pizzou. ,,Promiň, já jen.. Vážím si toho, že mi pomáháš. To běhání a nakonec procházení s povídáním si mi vážně pomohlo." upřímně jsem se na něj usmála. ,,Jsem rád, že ti je líp." oplatil mi úsměv.

Sedli jsme si v nedalekém parku na lavičku a začali jíst. Po těch x kilometrech běhu a chůze mi vážně vyhládlo. A podle toho, co jsem viděla, tak jsem nebyla sama.

,,To jako really?" vybuchla jsem smíchy. ,,Really.. Stoupla si před Harryho, zeptala se, jestli se jí podepíše na prsa a zvedla tričko. Harry se na ni podíval a zeptal ,,A na který?". Všichni jsme vybuchli smíchy a ta holčička chudák nechápala. Bylo jí tak 11." taky vybuchl smíchy a vešel do domu. Vydala jsem se za ním a jakmile jsem byla vevnitř, tak za mnou zavřel dveře. Šla jsem napřed směr obývák. Jen co jsem nakoukla, spatřil mě můj bratr sedící v jednom z křesel. ,,Emily!" vykřikl a rozeběhl se ke mě. ,,Ani nevíš, jak strašně rád tě vidím." pořádně mě sevřel v náruči. ,,Taky tě ráda vidím. Ještě jednou se omlouvám za ten včerejšek." ,,Už se tím netrap. Hlavně, že jsi v pořádku." odtáhl se a usmál se na mě.

,,Vám ostatním se taky moc omlouvám." podívala jsem se na ostatní. Můj pohled se zastavil na Perrie,která začala mluvit. ,,Neomlouvej se. Jak říká Harry.." ,,Hlavní je, že jsi živá a zdravá." dořekla Kim s úsměvem.

,,Kde jsi vlastně byla?" zeptal se Loui. ,,U Justina." viděla jsem, že se chce ještě na něco zeptat, a tak jsem dodala ,,Pak budu klidně odpovídat dál, ale nejdřív se musím vysprchovat. Byli jsme běhat. " a odešla.

Po dvacetiminutové sprše jsem vyšla z pokoje v mých oblíbených teplácích a bílém tílku. Sešla jsem dolů s celkem dobrou náladou. Sedla jsem si na Harryho sedícího v křesle a nohy si přehodila přes opěradlo na ruce. Dal mi ruku kolem zad a usmáli jsme se na sebe. ,,Mám tě rád, Em." šeptl mi do ucha. ,,Já tebe taky, Harry." pošeptala jsem mu nazpět a otočila se na přicházejícího Liama.

,,Proč jsi byla zrovna u Justina?"zeptal se (opět) Loui. ,,Protože je jedinej, kdo nevěděl, co se stalo a hlavně jsem věděla, že když mu řeknu, že o tom nechci mluvit, tak se ptát nebude." odpověděla jsem bez rozmýšlení. ,,Á co se vlastně stalo?" zeptala se (pro změnu) Jesy, a tak jsem jim to vše řekla. Začala jsem u toho, jak jsme se s Thomasem dali zase dohromady, pokračovala přes Thomasovo zjevení, Niallovo rozčílení až po to, co se stalo u Justina. Dostala jsem se na konec "příběhu" a rozhlédla se kolem. Někdo se díval přímo na mne, někdo se mi pohledem vyhýbal, ale všichni měli něco společného. Nevěřícný pohled. 

Po chvíli ticha zazvonil zvonek. Zvedla jsem se a se slovy ,,Jdu otevřít." jsem odešla z místnosti. Otevřela jsem vchodové dveře a za nimi stál Thomas. Skoro jsem se ho lekla. Měl obličej plný podlitin, roztržené pravé obočí a spodní ret. Pohledem jsem skenovala jednu podlitinu za druhou. Zvláštní bylo, že mi ho ani trochu nebylo líto.

,,Omlouvám se." vyrušil mě ze zkoumání jeho obličeje. Podívala jsem se o něco níž a všimla si, že ke mně natáhl ruku, ve které držel kytici růžovobílých růží. ,,Za co se omlouváš?" podle jeho výrazu ho moje otázka nejspíš vyvedla z míry. ,,No za to, co jsem udělal." odpověděl nejistě. ,,A cos udělal?" založila jsem si ruce na prsou. ,,Udělal jsem ti žárlivou scénu přes telefon kvůli blbé fotce." podíval se do země. ,,A proč bych ti to měla odpustit? Jen proto, že přineseš kytky a řekneš ,,omlouvám se"? " zvedl svůj pohled a podíval se mi do očí. ,,Vážně mě to mrzí. Vím, že bys nikdy nikoho nepodvedla. Přemohla mě žárlivost." Chvíli jsme jen pozorovali jeden druhého, ale pak jsem polevila. ,,Fajn." řekla jsem a vzala si od něj růže. ,,Děkuju. Miluju tě." řekl a objal mě. ,,Já tebe taky." opětovala jsem mu objetí.