Brother's friend

17.část - Kanada

♦ Hi everybody! ♥ Jsem zpátky a mám pro vás další část Brother's Friend!! Doufám, že jste se těšili a že se vám tahle část bude líbit :)

♦ Pokud budete někdo chtít věnovat další část, tak mi stačí napsat :) Můžete mi psát do komentářů, do zpráv a nebo do otázek na asku ( http://ask.fm/BrothersFriend ) :) 

♦ Tuhle kapitolu věnuji dvou holčinám, které okomentovaly minulou část a tím mě přesvědčily o tom, že se moje story líbí aspoň někomu :3 Takže @Kikinka00  a @me-neznas  , tahle část je věnovaná vám :) 

S láskou, Natally ♥

              Zrovna jedeme v taxíku k Thomasově rodině. Z letu si toho moc nepamatuji, protože jsem usnula. Ale než jsem usnula, tak si pamatuji jaký to byl nádherný pohled zhora. Když stojíte nohama pevně na zemi, všechno vám přijde strašně veliké, mnohdy i obří. Ale když letíte nahoře v oblacích a díváte se z okénka letadla dolů na zem, tak najednou všechny velké budovy, lesy a všechno ostatní, co vám pořád připadalo tak strašně velké, je najednou tak malé. Místa, kterými každý den procházíte, příroda, kterou každý den vídáte, budovy, které každý den míjíte, to všechno je najednou tak malé, že to sotva vidíte.

            ,,Zlato?" otočila jsem se na Thomase, který zíral z okna.

,,Děje se něco?" zeptal se, ale pořád se díval z okna.

,,Nic se neděje." usmála jsem se na něj. ,,Jen jsem se chtěla zeptat, kde přesně jsme. Vím, že jsme v Kanadě, ale kde přesně?" 

,,Já jsem ti to neřekl?" podíval se na mě překvapeně.

,,Ne neřekl. Nebo spíš jsem se na to neptala."

,,Aha. No jsme v nejlidnatější a druhé největší kanadské provincii jménem Ontario. A ještě přesněji se nacházíme v jejím hlavním městě, které se nazývá Toronto." vysvětlil mi a zněl u toho jako nějaký průvodce, který má o tomto městě nastudovanou celou bichli. Musela jsem se zasmát. 

,,Proč se směješ?" zeptal se nechápavě. 

,,Zněl si jako nějakej průvodce, který má nastudovanou celou bichli." řekla jsem už bez smíchu.

,,Tak to jsem rád, že jsem tě pobavil." otočil se zpět k oknu. ,, Úú někdo si tu hraje na pana uraženého." pomyslela jsem si.

,, Tommy.." chytla jsem ho za ruku, ale on nic. Rozhodla jsem se tedy pro jinou variantu. Odepnula jsem si pás a přesunula jsem se k němu. Nejdřív jsem mu dala jeden malý polibek na jeho odhalené rameno. Žádná reakce. Přesunula jsem se tedy na jeho krk. Byla jsem u něj tak blízko, že jsem ucítila jak se jeho tělo zachvělo. Jen jsem se pousmála a dál se věnovala jeho krku. 

            Najednou řidič prudce zastavil. Nebýt Thomase, který mě objal jeho pažemi, nedopadla bych nejlíp. ,,Jsi v pohodě?" ujišťoval se. Jen jsem se na něj podívala a přikývla. ,,Co se stalo?" zeptal se řidiče. 

,,Ňáká pitomá káča mi málem vběhla pod auto." rozčiloval se. ,,Jste v pořádku?" otočil se na nás. Jen jsme přikývli, znovu jsem se připoutala na svém místě a řidič se zase rozjel. Zbytek cesty bylo ticho.

             ,,Jsme na místě." informoval nás řidič, když zastavil před nádherným domem. ,,Děkujeme." podal mu Thomas peníze a my vystoupili z taxíku. Vzali jsme si z kufru naše zavazadla a řidič odjel. ,,Ukaž vezmu ti to." natahoval se pro držadlo mého kufru. 

,,Ne to je v pohodě."

,,Ale pak ti ho vezmu, okay? Myslím do schodů a tak."

,,Fajn." řekla jsem a chystala se otevřít branku.