Brother's friend

25.část - One more chance? Or no?

2 weeks later..

,,Ahoj Em." nakoukl do mého pokoje Harry pootevřenými dveřmi. ,,Ahoj Harry, potřebuješ něco?" usmála jsem se na něj a stopla jsem film, na který jsem zrovna koukala. ,,Jen jsem se chtěl zeptat, jestli by si s námi nechtěla dneska něco podniknout." ,,Promiň bráško, ale už jsem domluvená s Angelou, že půjdeme nakupovat." omluvně jsem se na něj podívala. ,,Neomlouvej se." usmál se. ,,Počkat Angela? To je ta holka ze skateparku?" ,,Jop. Po té naší party jsme se nějak začaly bavit." jen přikývl a odešel.

Asi po zhruba hodině film skončil a já se pustila do příprav. Nejdříve jsem se vysprchovala a po důkladném osušení těla i vyfénovaní vlasů jsem přešla zpět do pokoje a v šatně přemýšlela, co si vezmu na sebe. Nakonec jsem si oblékla triko s 3/4 rukávem ve vínové barvě s bílým nápisem "I'm not a morning person" , světlé riflové kraťasy a kotníkové vansky také vínové barvy. Do malého černého batůžku jsem si dala vše "potřebné" a položila ho na postel. Došla jsem zase do koupelny, kde jsem se lehce nalíčila a zapletla si dva krokodýly. Vzala jsem si v pokoji batůžek a rozešla jsem se pryč.

,,Kam pádíš?" uslyšela jsem za sebou Liamův hlas, když jsem otevírala vchodové dveře. ,,Za Angelou. Jdeme nakupovat." usmála jsem se. ,,Užij si to." oplatil mi úsměv a odešel do kuchyně.

,,Ahooj." rozeběhla se ke mně Angela, když mě zahlédla před obchodním centrem. ,,Ahoj." opětovala jsem jí pozdrav i objetí a poté jsme se rozešly dovnitř obchoďáku.

,,Vážně jsem si to užila, ale jsem úplně vyřízená." řekla jsem, když jsme vycházely z Victoria Secret. ,,Zrovna jsem to chtěla taky říct." zasmála se a dodala ,,Nechceš zajít ještě třeba do Starbucks? Dát si třeba kafe nebo tak?" ,,Jasně, ráda." usmála jsem se a namířily jsme si to ke Starbucks.

Seděly jsme u stolu v rohu místnosti a popíjely jsme kávy, když v tom vešel někdo, koho jsem rozhodně vidět nechtěla.

,,To si děláš.." zaraženě jsem na něj koukala. ,,Em? Co se děje?" podivila se Angela a podívala se stejným směrem jako já. ,,Pane bože.. Em? Em?! Nezírej na něj tak." mávla rukou před mým obličejem a tím mě probrala. 

Snažila jsem se předstírat, že jsem ho neviděla a dál jsem s Angelou dopíjela svou kávu. ,,Em?" ozvala se vedle mě a já hned poznala ten hlas. ,,Co chceš?" podívala jsem se na něj a snažila jsem se udržet si chladnou tvář. ,,Můžeme si prosím promluvit? Osamotě." vypadal zdrceně, ale já mu ten falešný obličej nevěřila. ,,S tebou už nemám o čem mluvit." řekla jsem a podívala se na Angelu. ,,Nebude vadit, když už půjdeme?" ,,Jasně, že ne. Stejně už jsem dopila." usmála se na mě a vstala. Také jsem se postavila, posbírala své tašky a spolu s Angelou jsem prošla okolo Thomase a vyšly jsem z kavárny. Po chvíli jsem slyšela jak za námi běží a volá na mne. Ignorovala jsem ho a povídala jsem si s Angelou, když v tom mě chytl za loket a otočil k sobě. ,,Prosím Em. Dej mi ještě šanci. Moc mě mrzí, co se stalo. Byl jsem opilý a.." ,,Nech toho, nechci slyšet tu otřepanou omluvu, co používají všichni, co někdy podvedli jako ty." přerušila jsem ho a snažila se vytrhnout se z jeho sevření. ,,Em, prosím.." ,,Ne Thomasi!" zvýšila jsem hlas a po chvíli tupého zírání jeden na druhého mě konečně pustil a já odešla s Angelou. 

Když jsem přišly k nám domů, všude bylo hrobové ticho, takže jsme měly dům pro sebe. Zakotvily jsme to v obýváku a pustily si Harryho Pottera. Miluju ten film. Každý díl z nám už snad i nazpaměť. První díl se mi líbí asi nejvíc. Všichni byli tak roztomilí a ten díl sám o sobě má jisté kouzlo, které ostatní díly nemají.. Potterhead forever!

Film už se blížil ke konci a mně přišla sms zpráva.
Thomas: Možná si to ani nepřečteš, ale chtěl bych ti ukázat, že mě to, co se stalo vážně mrzí. Prosím dej mi šanci a buď za hodinu před Starbucks, kde jsme se dnes potkali.
Tu zprávu jsem si přečetla asi třikrát a pak to dala přečíst i Angele. Nevěděla jsem, co dělat. ,,Půjdeš tam?" zeptala se a já jen pokrčila rameny. ,,Myslím, že bys tam měla jít. Třeba byl vážně tak opilý, že ani nevěděl co dělá." navrhla Angela a já po pár minutách přemýšlení souhlasila.

Protože už takhle navečer bývá chladno, oblékla jsem si černé rifle, bílé tílko, černou koženou bundu a na nohy jsem si obula černé kožené boty na širším podpatku. Přes rameno jsem si dala menší černou kabelku se vším důležitým, lehce jsem se namalovala a vlasy jsem jen rozčesala a nechala je rozpuštěné. Koukla jsem se na hodinky a zjistila jsem, že samozřejmě zase nestíhám. Rychle jsme tedy s Angelou odešly z domu a ona mě šla kousek doprovodit.

,,Ahoj, nečekal jsem, že přijdeš." usmál se na mne Thomas, když jsem přišla asi o 10minut pozdě. ,,Ahoj. No.. Po pravdě, já to taky nevěděla.." ,, Hlavně, že jsi tady." řekl a rozešli jsme se. ,,Kam jdeme?" zeptala jsem, protože jsem vůbec netušila, kam mě vede. ,,Za chvíli to uvidíš." odbyl mě.

20 minutes later
Došli jsme na nějakou - nejspíš čerstvě posečenou louku, a uprostřed ní stál stolek a dvě židle. Na stole byl svícen, ve kterém byly zapálené tři svíčky. Jelikož se už stmívalo, vytvářelo to romantickou atmosféru. Když jsme přišli ke stolu, odtáhl mi židli a když jsem si sedala, tak ji přisunul. Jaký to gentleman pomyslela jsem si pobaveně. Poté se také posadil a já se podívala na stůl. Talíře byly přikryté poklopem, příbory zabalené v ubrousku ležely vedle talířů a uprostřed stolu, vedle kbelíku se šampaňským stály skleničky. 

,,Wow.. Vážně jsi se překonal." přerušila jsem trapné ticho. ,,Pro tebe cokoliv." usmál se a sundal oba poklopy z talířů, čímž odhalil mé oblíbené boloňské špagety. ,,Tos' vařil sám?" zeptala jsem se a on jen přikývl. Popřáli jsme si dobrou chuť a bez dalších slov jsme se pustili do jídla. 

,,Nevěděla jsem , že umíš tak dobře vařit." řekla jsem, když jsme dojedli, abych prolomila trapné ticho. ,,Díky, snažil jsem se." odmlčel se a po chvíli spustil ,,Em, moc mě mrzí to, co se stalo u nás v Kanadě a taky vím, že obyčejná omluva nepomůže, ale vážně mě to mrzí. Víš byl jsem opilý a druhý den jsem si ani nepamatoval , co se ten večer stalo. Nic jsem si nepamatoval a hrozně jsem se divil , proč se se mnou Brian a Caroline nebaví. Pak mi to ale všechno s nechutí v hlase řekli a já nevěřil svým vlastním uším. Nevěděl jsem , co mám dělat a nejspíš jsem si i vyškubal pár vlasů, jak jsem za ně furt tahal. Pochopím, když mě pošleš někam a nebudeš mě chtít už nikdy vidět, ale byl bych moc rád kdyby si mě.. nám dvěma dala ještě jednu šanci." dokončil svůj monolog a s nadějí v očích čekal na mou reakci. Pořád jsem si přehrávala, co vše zrovna vyšlo z jeho úst a nevěděla jsem, co na to odpovědět. 

Od toho incidentu jsem byla jako úplně jiný člověk. Kluci se mě snažili rozveselit, ale jakmile jsem byla sama, nemohla jsem přestat brečet. Strašně mi chybí. Ty jeho nádherné oči a ten jeho úžasný úsměv. Ahh.. Ale na druhou stranu jsem ho nenáviděla. Nenáviděla jsem to, co provedl. Nenáviděla jsem tu představu, že se dotýkal někoho jiného. Nenáviděla jsem tu představu, že bych ho už nikdy neviděla nebo nepolíbila. Ale nejvíc jsem nenáviděla to, že ho vůbec nedokážu nenávidět.

Po několika minutách trapného ticha jsem došla k závěru. ,,Thomasi, já.."