Sprcha mi zabrala přibližně půl hodiny a teď už asi čtvrt hodiny obývám kuchyň. Udělala jsem si do velkého hrnku kakao a jen tak sedím u stolu a zírám z okna. Pořád o tom všem musím přemýšlet. Pořád se mi to všechno promítá v mysli.
,,Emily?" vytrhl mě z transu známý hlas. Otočila jsem se ke vchodu do kuchyně. Blížil se ke mě. ,,Taky tě ráda vidím, Liame." usmála jsem se na něj a stoupla si. ,,Kdes byla? Měli jsme o tebe strašný strach." vyhrkl a pevně mě objal. ,,Já vím a mrzí mě to, ale potřebovala jsem být někde, kde se mě nebudou všichni ptát ,,Jsi v pohodě?" ,,Co se stalo?" a podobně." také jsem ho pevně stiskla. ,,Plně tě chápu. Ale příště dej prosím aspoň vědět, že jsi v pořádku." odtáhl se a usmál se na mě. ,,Slibuju." řekla jsem a oba jsme si šli sednout ke stolu. ,,Dáš si kakao? Nebo kafe? Cokoliv?" zeptala jsem se ještě než jsem si sedla. ,,Když už se ptáš, tak bych si dal to kakao." usmál se na mě a já jen přikývla.
,,Ostatní pořád spí?" prohodila jsem, když jsem čekala než se mléko ohřeje. ,,Jsou úplně tuhý." zasmál se. ,,Nikdo z nás v noci nespal." dodal a mě začalo tížit svědomí. ,,Budu vám to všem muset nějak vynahradit." dívala jsem se z okna. ,,Hele." řekl a já se na něj podívala. ,,Kdyby to někdo z nás nechtěl, tak by to nedělal." ,,Já vím, ale.." ,,Žádný ale, Em. Ostatní by ti řekli to samé, co já." přerušil mě a já na to už neměla odpověď.
Když už bylo mléko ohřáté, tak jsem do něj přidala Granco a pořádně to rozmýchala. Donesla jsem to Liamovi a sedla si na svou židli.
,,Mluvila si.. s Thomasem?" opatrně se zeptal po pár minutách ticha. ,,No.. Zhruba před dvěma hodinama jsme se pohádali." řekla jsem tiše. ,,To mě mrzí. Jak ti je?" ,,Popravdě? Nic moc." ,,Chceš si o tom promluvit?" zeptal se a natáhl ke mně ruku. Chytila jsem se jí se slovy ,,Jsi hodnej, ale ne. Momentálně bych potřebovala spíš rozptýlení." a pokusila se o úsměv. ,,V tom případě mám pár návrhů." napil se svého kakaa a celý rozzářený začal vyjmenovávat. ,,Můžeme si něco pustit. Film, seriál, cokoliv! Samozřejmě nic romantického. Můžeme se opalovat na zahradě, nebo relaxovat v bazénu. Můžeme jít někam ven. Najíst se, projít se, zaběhat si, .. Můžeme jet někam autem. Jen tak vyjet bez určitého cíle.. Je toho spoustu. Udělám cokoliv. Stačí si jen vybrat." dokončil svůj výčet činností, co ho zrovna napadly.
,,Docela dlouho jsem nebyla běhat." řekla jsem zamyšleně po chvíli ticha.
Niall's view
,,Zlato?" vytrhla mě moje přítelkyně z myšlenek. ,,Promiň. Říkalas něco?" podíval jsem se na Bethany, stojící vedle pohovky. ,,Ptala jsem se, jestli chceš udělat kafe, než začne další díl." nechávapě mě pozorovala. ,,Dal bych si pořádnýho turka, děkuju." usmál jsem se na ni a ona odešla.
Celou noc jsem nespal. Pořád přemýšlím o tom incidentu v aquaparku. Neměl jsem na ni tak vyjet. Ano, nenávidím Thomase. Nenávidím ho za to, že jí tak moc ublížil. Nenávidím ho za to, že ji má omotanou kolem prstu. Nenávidím ho, protože vím, že jí zase ublíží. Udělal to jednou, udělá to znovu. Nevěřím mu. Bojím se o Em. Bojím se toho, že by kvůli němu mohla být zase na dně. Ničilo mě ji tak vidět. Znám jí roky a záleží mi na ní.Je úžasná a tohle si nezaslouží.. Je tolik důvodů, proč jsem reagoval tak, jak jsem reagoval, ale mrzí mě, že jsem na ni vyjel. Neměl jsem dělat takovou scénu. Jediné čeho nelituji je to, že jsem mu dal přes držku. Zasloužil si to.
Omlouvám se za svoji neaktivitu a že je tahle dlouhoočekávaná část tak krátká.. Nějak na to nemám čas, ale jelikož mám teď prázdniny, tak se pokusím ještě aspoň jednu část zveřejnit. Doufám, že to ještě bude někdo číst. :)
ČTEŠ
Brother's friend
Fiksi PenggemarMoc se všem omlouvám, ale tento příběh není dokončený a asi ani nebude. Více informací v kapitole "Omluva". . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Emily Anne Styles - Osmnáctiletá sestra známého Harryho Sty...