Seděl vysoko v koruně stromu, přitisklý ke kmeni, jako by doufal, že mu kůra dovolí splynout s pozadím. Měl zavřené oči a prudce oddychoval, snažil se uklidnit, ale pokaždé, když k němu z dálky dolehlo zavití psa, projela mu celým tělem vlna strachu.
„Kde si maličký?" ozvalo se. Vysoký statný muž s dlouhým mečem v ruce stál přímo pod ním, stačilo, aby zvednul hlavu a jistě by spatřil zlaté vlasy, se kterými si pohrává slabý večerní větřík.
„Vím, že tu si, vylez a já slibuju, že ti neublížím," ušklíbl se a tiše dodal: „ne moc." Zorničky modrých očí se rozšířily, když se cosi dotklo jeho kotníku. Nestihl se ani vzpamatovat a ležel na zemi. Tvrdý pád mu vyrazil dech a on se marně pokoušel nabrat kyslík do plic.
„Mám tě," prohlásil muž a namířil hrot meče na jeho krk, „kdyby si nelezl tam, kam nemáš, mohli jsme si toto ušetřit!" zasyčel kapitán stráže. Elf semkl rty do úzké linky a propaloval hromotluka nad sebou pohledem.
Ještě nikdy se necítil tak hrozně. Nic z tohohle se nemělo stát. Byl poslán jako zástupce svého otce, aby jednal o nebezpečí, které mělo údajně ohrožovat osadu Amon Lancu. Ovšem než se stihli setkat, zaslechl spolu se svými společníky rozhovor kapitána Zanora a krále Nilvana.
Zjistili, že to vše je pouze záminka k tomu, aby vylákali jeho otce, krále Thranduila z území Elfí Říše a později jej mohli zavraždit. Chtěli získat trůn pro sebe a zbavit se všech elfů zdejšího království.
Legolas se chtěl ihned vydat zpět, ale byli odhaleni a jeho dva společníci bez milosti popraveni. Jemu se jen tak, tak povedlo vyváznout a dobrých šest hodin se skrývat na území, které Thranduil vyhradil lidem, poté, co se stáhli na sever Hvozdu.
Nyní byl však chycen i on a naděje, že zvládne varovat svého otce, zmizela kdesi v dáli. Ne nemohl to takhle nechat.
Podkopl muži nohy, rychle se zvedl a dal se na zběsilý útěk. Větvičky ho šlehaly do obličeje, to ovšem nebylo nic ve srovnání s bolestí, kterou pociťoval uvnitř sebe. Jeho srdce plakalo nad zmařenými životy dvou nesmrtelných. Věděl však, že nyní nemůže truchlit.
Jako odnikud se vynořila trojice psů. Pěna jim tekla od tlamy a dlouhé tesáky se leskly ve světle měsíce. V očích jim blikala divokost. Jeden z nich se automaticky vrhl proti princovi a svou váhou jej strhl k zemi.
Zbylí dva se k němu ihned přidali. Štěkali, chňapali mu po krku. Výstražně vrčeli, jeden z nich se zakousl do Legolasova zápěstí. Mohlo by to skončit prokousnutou tepnou, kdyby lukostřelec neměl mithrilové nátepníky. Takhle si hafan, akorát vylomil několik svých zubů.
Lístek se snažil nahmatat rukojeť své dýky, to se mu povedlo, ale bylo již pozdě. Okolo něj se seběhla skupina asi dvaceti mužů, mezi nimiž byl i Zanor. Ten šlápl elfovi na zápěstí a donutil ho tak dýku pustit.
Legolas zasténal bolestí. V ruce mu, pod mužovou váhou, zapraskalo a ostrá bolest mu prostřelila celou paží. Lovci si odvolali své psi, Zanor vzal do ruky zlaté vlasy a vytáhl prince na nohy. Elf měl co dělat, aby nevykřikl bolestí. V duchu si opakoval, že takovou radost jim nesmí udělat.
„Co s ním?" optal se jeden z mužů a uklidil meč do pochvy. Zanorovi se zablýsklo v očích, moc dobře věděl, co s tvorem udělat.
„Spoutat!" přikázal. Několik lovců se ihned chopilo bezbranného tvora.
Tak Zori is back :* a má mnohem lepší náladu než kdy dřív :** chyběla někomu?
Tak první část mého nového brutální příběhu je na světě...
Co myslíte, že s Lassiem udělají?
Zachrání ho někdo?
Když ano, tak kdo?
Komentáře i * potěší :**
U další kapitoly, Zorindil :33
ČTEŠ
Vězněm Temnoty
Fanfiction„Vím, kdo jste," vyhodil jí do vzduchu a zase chytil. Usmíval se, v očích mu hráli dva rarášci. „Tak to jsem ztracený," povzdychl si elf a smířeně zavřel oči. Bylo mu jasné, že brzy se to dozví Zanor a posléze i Nilvan. Použijí ho, aby vyl...
