Vězněm Temnoty

2. kapitola

Princi utekl přes rty bolestný sten. Tím způsobil, že se úsměv na tváři tmavovlasého muže, akorát prohloubil.

„Jak se jmenuješ?" optal se Nilvan.

„To tě nemusí zajímat!" odsekl mu Lístek vzpurně. Vysloužil si tím ránu pěstí do tváře. Úder mu rozrazil ret. Špičkou jazyka olízl krev a svůj pohled vrátil zpět k sedícímu muži.

„Máš pravdu, tím pádem mi nejsi k ničemu," přimhouřil Nilvan své zelené oči, „zab ho," přikázal svému kapitánovi lhostejně.

Ozvalo se tření oceli o koženou pochvu. Při tom zvuku s sebou elf nepatrně škubl. Toho si však nikdo nemohl všimnout. Ledové ostří se dotklo jeho kůže na krku a on už jenom vyčkával na svou smrt. Neměl strach, hrdě a s ledově klidnou tváří, hleděl na zelenookého muže.

Už to vypadalo, že vážně zemře. Když Nilvan náhle vstal z trůnu a tím celou popravu přerušil.

„I když, kdo z lidských králů vlastní elfa?" došel k princi a opatrně se dotkl jeho tváře. Legolas se od jeho dotyku odtáhl, za což mu byla věnována akorát další facka.

„Tak krásný, mladý, nevinný," obcházel okolo něj, když stál za ním, uchopil jeho vlasy a lehce si přivoněl. Vůně borovice a pryskyřice jej učarovala, „jsi jako nezkrocený hřebec, i v tvé krvi koluje nespoutanost, divokost a touha po svobodě," znovu se zastavil před ním a ještě jednou si jej pořádně prohlédl.

Legolasovi se dělalo z jeho slov zle. Nevěděl, jak to Nilvan myslí, vše, co vypustil z pusy, totiž znělo strašně perverzně.

Král se k elfovi sklonil a tiše mu zašeptal do ucha: „Já tě však dokážu zkrotit," s těmito slovy se odtáhl a zamířil ke svému trůnu.

„Nejsem zvíře, nikdy mě neuvidíš zlomeného, nebudu tvou hračkou!" vykřikl princ a zelenooký muž propukl v hrozivý záchvat smíchu.

„Ještě budeš prosit, aby si mi mohl sloužit!" pronesl člověk sebevědomě.

„Nikdy!" odsekl mu Lístek vzdorovitě.

„Uvidíme," přikývl muž, „zítra začne tvá první lekce, naučím tě poslušnosti!"

S těmito slovy byl Legolas odvlečen z trůnního sálu do temných kobek. Zanor jej tam předal nějakému mladšímu, tmavovlasému strážci. Ten jej odvedl do té nejtemnější cely, zbavil ho provazů a zamkl.

Legolas se stáhl do rohu místnosti a přitiskl se k ledové zdi. Kolena si přitáhl k hrudi a obejmul je pažemi. Ve zraněném zápěstí mu cukalo a nepříjemně pálilo. Nejspíše ho měl zlomené, to ale nedovedl určit, nikdy si totiž nic nezlomil.

Povzdechl si a zavřel oči. Nedovedl si domyslet, co se bude zítra dít, však věděl, že to nebude nic pěkného. Zavrtěl hlavou, aby se zbavil všech temných myšlenek a opřel si hlavu o stěnu. Nepřítomně hleděl do místnosti a přemýšlel, oddával se tomu, že jeho moc mu dovoluje se v myšlenkách přemisťovat a utekl zpět do svého domova. Potuloval se Zeleným Hvozdem a užíval si probouzejícího jara.