"Ada..." ozýval se palácem jeho hlas. Byl plný zoufalství a beznaděje. Moc dobře věděl, že potřebuje jeho pomoc. Rozeběhl se chodbou dál, červený plášť za ním vlál, jako prapory ve větru.
"Legolasi?!" zvolal vyděšeně. Stál na místě, kde se chodby křížily a on nevěděl kudy dál, chtěl ho, chtěl vidět svého syna.
"Ada... Proč?" ozvalo se znovu. On se znovu rozeběhl cestou, kterou považoval za správnou. Dokonce mu přišlo, že před sebou viděl zavířit zlaté vlasy.
"Lassie!!" jeho oči zrcadlily strach a bezmoc. Přišlo mu, že se ztrácí... Je ztracený ve vlastním paláci a není schopný ochránit své jediné dítě.
Neobratně vpadl do trůnního sálu. Neměl ponětí, jak se sem dostal. Zmateně se rozhlížel kolem sebe a hledal nějakou známku toho, že zde není sám.
"Proč? Proč si mě tam nechal?" při tom hlase se otočil. Stál tam. Ale kdo to byl? Byl jinačí... Pohublejší, slabý a zlomený... Zlaté vlasy rozpuštěné a zacuchané, což u něj není obvyklé. Tyrkysového oči odrážely nepopsatelné utrpení, které musel prožít. Byly plné únavy a zklamání. Jeho jindy dokonalou tvář zdobilo několik modřin a tmavé kruhy pod očima.
"Lístečku," rozeběhl se k němu, chtěl ho obejmout. Sevřít ho ve svém náručí a nikdy ho nepustit. Ujistit ho, že vše je v pořádku, že se už nemusí ničeho obávat, že je v bezpečí.
Když byl skoro u něj, vytvořila se v zemi trhlina a jeho syn neudělal nic, aby nespadl, stal na místě a čekal, kdy ho to pohltí.
Oči se mu rozšířily strachy. Přidal do kroku a chytil Legolase za zápěstí právě ve chvíli, kdy mu pod nohama zmizela podlaha a hrozilo, že se propadne do útrob země.
"Legolasi chyť se mě!" přikázal mu ve strachu, když mu syn začal ze sevření klouzat. Chlapec k němu pouze zvedl hlavu, neměl žádnou snahu, zachránit si život.
"Já tě neudržím, podej mi druhou ruku!" křikl, do očí se mu draly slzy. Držel ho za dlaň a v duchu prosil všechny Valar, aby se Legolas pohnul, aby k němu natáhl ruku a on jej mohl vytáhnout nahoru.
"Prosím..." zašeptal v zoufalosti. Legolas se pouze usmál. Pak se vytrhl z jeho sevření a padal. Thranduilovo srdce vynechalo úder a v posledním pokusu se pro syna natáhl. Bohužel jeho ruka pouze zavířila vzduchem a zůstala prázdná.
A Legolas padal. Zlaté vlasy mu létaly do obličeje. Oblečení strašidelně šustilo. Usmíval se, jako by byl spokojený s tím, že jeho otec zůstal nahoře zlomený. Nakonec se ztratil ve tmě a zem se za ním uzavřela.
"Nee!" vykřikl Thranduil a rychle se vymrštil do sedu. Zrychleně oddechoval. Po obličeji mu stékal ledový pot, který se mísil s proudem slz. Byl to sen, jen pouhý sen... Opakoval si stále dokola ale ani to ho moc neuklidnilo.
»»»-------------> <-------------«««
Popravdě, když jsem to po sobě četla, lekla jsem se, že vydávám špatnou část :D
Ale byl to jen zlý sen ;)
Taková oddechovka, protože se opět blíží temnota ;)
Budu ráda za * a komentiky ;3
U další kapitoly vaše ZZ :*3
»»»-------------> <-------------«««
Yes, he is my King, but he doesn't command my heart...
ČTEŠ
Vězněm Temnoty
Fanfiction„Vím, kdo jste," vyhodil jí do vzduchu a zase chytil. Usmíval se, v očích mu hráli dva rarášci. „Tak to jsem ztracený," povzdychl si elf a smířeně zavřel oči. Bylo mu jasné, že brzy se to dozví Zanor a posléze i Nilvan. Použijí ho, aby vyl...
