„Vím, kdo jste," vyhodil jí do vzduchu a zase chytil. Usmíval se, v očích mu hráli dva rarášci.
„Tak to jsem ztracený," povzdychl si elf a smířeně zavřel oči. Bylo mu jasné, že brzy se to dozví Zanor a posléze i Nilvan. Použijí ho, aby vyl...
Co chvíli se otáčel, aby měl jistotu, že mu nikdo nejde v patách. Přesto jej ale sžíral nepříjemný pocit, jako by ho někdo sledoval. Snažil se uklidnit tím, že na dlouhém schodišti není kam se skrýt a pokoušel se nevnímat kapání vody a dupot, jenž se ozýval nad jeho hlavou.
Prošel temnou chodbou, kterou ošemetně osvětlovaly plamínky jedné rozžehlé loučky a stanul u jediné obsazené cely na tomto patře. Nahlédl přes mříže do místnosti. V nejvzdálenějším rohu seděla sehnutá malá postava. Krčila se ve stínu a více než živě vypadala jako mrtvola. Dlouhé vlasy jí spadaly do obličeje a on si tak nebyl jistý, zdali je vzhůru, nebo spí.
Rozevřel dlaň, ve které doteď křečovitě svíral kovový klíč a pomalu odemkl. Ani zaklapnutí zámku a nářek pantů nedonutil elfku zvednout hlavu. Dvěma dlouhými kroky se přemístil až k ní. Pevně sevřel její předloktí a vytáhl ji na nohy. „Dělej!" vlekl ji ze dveří ven.
Šla velmi malátně, jako by bloudila duší kdesi v jiném světě. Při každém kroku klopýtla o vlastní nohu. „Koukej se probrat, Eren!" zacloumal s ní lehce. Elfka k němu upřela své temné oči, které byly dočista prázdné, ovšem viděl, jak se v nich pomalu probouzí světélko.
„Nechci tvoji pomoc!" štěkla na něj, když se vrátila zpět do reality. Vysmekla se mu ze sevření a musela se opřít o kamennou zeď, aby se nesvalila k zemi.
Zanor protočil oči. „Chci vás odsud dostat, tak hni tím svým elfským zadkem a pojď!" pokusil se jí opět dotknout, ale ona před ním ucukla.
„Už nebudu skákat, jak ty pískáš!" vmetla mu do tváře s tvrdým důrazem na slovo ‚ty'. Ustoupila o několik kroků, párkrát zatřásla hlavou a promnula si očí, aby se malinko vzpamatovala a zbavila se mžitek. Účinky Dračí vody pomalu mizely. Nilvan si po svém prvním spackaném pokusu dával pozor.
„No to budeš! Pokud se odsud chceš tedy dostat i s tím tvým kamarádíčkem živá!" přimhouřil kapitán stráže oči. Legolas! Sepnulo jí najednou, pochybnosti se ozvaly a způsobily příval velké dávky starosti. Přeci jen, je to už skoro třetí den, co jej neviděla.
„Kde je?!" celým tělem jí projel proud energie, jako by do ní uhodil blesk. Únava a chuť svalit se na zem a spát byly rázem tatam.
„Dole... v kotcích," dodal s nemalým ostychem a vyčkával na reakci. S velkým údivem se mu dostalo jen vytřeštěného pohledu, tudíž k němu přišla úleva a těžký kámen se svalil z jeho srdce. Eren se rozeběhla pryč a netrvalo dlouho, mizela mu z dohledu za nedalekým rohem.
Ihned se vydal za ní. Vytáhl z kapsy druhý klíč, a když ji dostihl, pokoušela se dostat přes ocelové dveře ke svému příteli. „Počkej," houkl na ní a odemkl.
„Lassi," nahrnula se dovnitř, jako velká voda. Opatrně mu stáhla z hlavy černou tkaninu. Musela si zakrýt ústa rukou, jinak by nejspíše vykřikla. Pohled na kdysi hrdého prince byl nyní tak žalostný, že jí bodlo u srdce. Viděla to, měl v očích, že jeho duše, je zlomená.
Horké slzy se řinuly po nateklých tvářích a leskly se v záři tančících plamínků lucerny, kterou vzal Zanor z jednoho háčku u vedlejších dveří. Pomohla mu ven a rychle jej podepřela, aby se nesesunul do prachu. Zanor mu sundal pouta a on si pomalu vyndal kožený roubík z úst. Lehce si olízl jazykem popraskané rty. Chtěl něco říct, ale dostal ze sebe pouhé zachrčení.
Pevně se zapřel o něčí rameno a snažil se udržet se na rozklepaných nohách. Kolena se mu třásla a stehna i lýtka měl v křeči od nepříjemné polohy, ve které strávil skoro dvaasedmdesát hodin.
„Musíme jít! Rychle!" podepřel ho muž z druhé strany a společně jej vedli tajným východem ven. Legolas se snažil zůstat při vědomí, pokoušela se o něj únava a on si stále dokola opakoval, že za žádného případu jí nesmí propadnout. Při každém kroku mu tělem projela nesnesitelná bolest. Matně si uvědomoval hlasy, nedokázal je ale nikam zařadit.
Eren otevřela dveře, to poslední, co je dělí od svobody. Prošli podzemními tunely až za hradby paláce. Stromy? Vítr? Nechápal princ, když jej vítal ševel listů a zpěv rostlin spolu s jemným pohlazením vánku na líci. Zrak měl rozostřený slzami a zatažený do šedivého závoje, který mu tančil před očima. Sním... napadlo ho těsně před tím, než se propadl do úplné temnoty.
„Támhle máte koně," ukázal Zanor na hnědáka stojícího u velkého dubu. Vzal mladého prince do náruče a vysadil do sedla. Pak si odepnul opasek s mečem a podal ho Eren. Ta ale k jeho překvapení ihned tasila, natlačila ho ke kmenu a přitiskla mu ostří meče ke krku.
„C- co děláš?!" nechápal kapitán stráže. Plamínky nenávisti a vzteku, planoucí v dívčiných očích způsobily, že se ho zmocnily pochybnosti.
„Nejsi nic víc, než obyčejný zrádce!" zavrčela naštvaně a vyvinula na zbraň ještě větší tlak, takže se na Zanorově krku objevil rudý proužek a šedivá látka jeho tuniky nasávala karmínové kapičky, které si k ní našly cestu.
„Pomohl jsem vám," zaskuhral přidušeně a přitiskl se ke stromu ještě blíže ve snaze uniknout před ostřím. V očích se mu zrcadlil neuvěřitelný strach stejný strach, který měl i mladý princ, když jej poprvé spatřila.
„Snažíš se akorát zachránit si svůj bídný život!" vmetla mu do tváře. „ A věř, že bych tě zabila!" zašeptala mu do ucha vražedným způsobem. Zanorovi naskočila husí kůže snad po celém těle. Nasucho polkl a zaryl nehty do tvrdé kůry.
„Ale pokušení, nechat tě žít a předat spravedlnosti, je mnohem silnější!" kousek se od něj odtáhla. „Chci, abys trpěl, a trpět budeš, až Thranduil uvidí, cos způsobil jeho jedinému synovi!" ukázala na elfa, kterého držela na hřbetu koně pouhá síla vůle.
Zanor pohlédl na Legolase s překvapením v očích, právě v tu chvíli mu Eren vrazila ostří do ramena tak silně, že se čepel zaryla do stromu. Lesem se roznesl jeho bolestný výkřik. Rána byla zasazena tak, aby způsobila co největší bolest, ale jen tak nezabila.
„My elfové jsme velmi pomstychtiví a nejvíce právě Lesní Národ," vyšvihla se do sedla za Lístka a pobídla koně do cvalu, nechaje muže za sebou. Nevnímala jeho prosby, ani křik a obhajoby, že nevěděl, koho drží v zajetí a zmizela ve tmě lesa.
»»»-------------> <--------------«««
Ano, ano, konečně jsem si našla čas, abych něco dala dohromady ;) Nicméně, musím přiznat, že takhle jsem to vůbec neplánovala :D původně jsem už Lassieho do příběhu dát nechtěla a vy jste si měli lámat hlavu nad tím, co s ním je:D No nevadí, moc mi to nevyšlo :DD Tak co myslíte? Zvládnou se už konečně dostat do bezpečí? Nebo někoho z nich poslu na smrt? Eren? Nebo Legolas? Kdo zemře? :))
»»»-------------> <-------------«««
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jen pro představu, kolikrát jsem devatenáctku psala :D
