Vězněm Temnoty

1.kapitola

Legolas se kousl do jazyku, když se hrubý provaz zaryl do bolavého zápěstí. Kapitán si toho ihned všiml, a neodpustil si pohrdavý úšklebek. Když byl elf spoután, došel k němu, odhrnul zlaté vlasy stranou a okolo krku mu pevně stáhl obojek. Skupina se pobaveně zasmála, když stvoření marně lapalo po dechu, který mu obojek odepíral.

„Tímhle cvičíme neposlušné psy!" oznámil mu Zanor pobaveně a k očku přivázal dlouhý provaz, za který poté škubnul. Legolas přiškrceně zalapal po dechu a klopýtl dopředu. Posléze propukl v záchvat kašle. Muži se smáli, bavil je pohled na nebohé, bezbranné stvoření.

„Jdeme, král Nilvan na tebe už netrpělivě čeká," pronesl Zanor a znovu s provazem škubl. Tentokrát byl princ připraven a spolu s pohybem provazu, udělal dlouhý krok dopředu, takže muž akorát přitáhl povolené lano.

Kapitán nespokojeně zavrčel. Legolas se lehce usmál, v očích mu blikala vzpurnost. Šel narovnaný s hlavou hrdě vztyčenou. Nedovolí jim, aby ho zlomili, nikdy se před nimi dobrovolně neskloní, ani kdyby měl zemřít.

Zanor během cesty za lano ještě párkrát zatahal, ale Lístek se snažil jít rychlejším tempem a udržovat provaz povolený, což se mu vedlo. Díky tomu žádný z pokusů elfa ponížit kapitánovi nevycházel. Proto muži, pro své pobavení, do Legolase strkali a všelijak se pokoušeli mu cestu znepříjemnit.

Hned jak dorazili do Amon Lancu byl Legolas veden před krále. Procházeli dlouhými chodbami, které zbudoval jeho národ, protože Lanc byl kdysi sídlem lesních elfů, ale po smrti krále Orophera, jeho děda, se elfové rozhodli přestěhovat a přesídlili na sever Hvozdu do podzemních síní, kde žijí dodnes.

Poprvé, toto místo navštívil. Nikdy před tím zde nebyl. Narodil se nedávno, před sto lety a to již Lesní národ přebýval v Paláci. Možná si říkáte, že sto let je více než dost. Pravda je ovšem jiná, Legolas se mezi elfy stále považuje za dítě, ačkoliv tak už nevypadá.

Zastavily před vyřezávanými dveřmi, které zdobily ornamenty stromů, lístků a Valar ví čeho ještě. Ty se po nedlouhé chvíli otevřely a před ním se rozprostřel velký sál, který byl dočista prázdný a jeho jedinou ozdobou byl velký vyřezávaný trůn, tolik podobný tomu, na kterém sedává jeho otec.

Strážce dveří, do něj strčil a on vcelku neobratně vpadl do místnosti. Zanor ho táhl vpřed, až před Nilvana. Tam odvázal lano od obojku a uklonil se svému králi, vyčkávaje, že to samé udělá i zajatec. Jenomže Legolas se k tomu neměl, což Nilvana vytočilo.

„Ukloň se před králem!" přikázal mu tvrdě. Neústupně shlížel na spoutanou postavu. Ve tváři měl pohrdání a nadřazenost, kterou vůči elfovi doopravdy pociťoval. Legolas zvedl hlavu a s úsměvem si toho rádoby krále prohlížel.

„Ty nejsi můj král, tobě se klanět nebudu," odpověděl mu nakonec klidně. To Nilvana dopálilo ještě více. Mávl rukou ke kapitánovi. Zanor ihned pochopil, došel k elfovi a tvrdě mu pomohl do kolen, když se stvoření pokusilo zvednout, věnoval mu ránu kolenem do břicha.

Legolas zalapal po dechu a prudce se předklonil, toho Zanor využil, chytil vlasy u týlu jeho hlavy a donutil jej, se před Nilvanem uklonit. Lidský král se usmál a gestem oznámil kapitánovi, že už to stačí. Zanor tedy přikývl a stejným způsobem, jakým donutil elfa do poklony, jej zase zvedl.

Co mají s Lassiem asi v plánu?
Vědí, že je princ?
Použijí ho proti Thranduilovi?
Pokud ano, jak se král zachová?
U další kapitoly :* vaše Zorindil, která bude velmi vděčná za všechny * a komentíky :**

Yes, he is my 👑, but he doesn' t command my heart.