Legolasovi se rozzářily oči. Bleskla mu v nich naděje, kterou tak dlouho postrádal. Eren se na něj usmál. Věděl, že mu tím zvedne náladu.
"Ale teď se musíte pořádně najíst, dlouho vám nebudu moci nic přinést," oznámil mu sklesle.
"To nechápu," přiznal princ. Celkově byl velmi zmatený.
"Je to jedna z Nilvanových lekcí... Nedá vám jídlo ani pití, prý je to vše mnohem jednoduší," pohodil nad tím rameny. Byl znechucen. Přišel si strašně bezmocný, chtěl odsud Legolase dostat, ale prozatím neměl prostředky.
"Další lekce?" modré oči se naplnily strachem. Před chvílí jednu malém nepřežil a už má být podroben další? Eren viděl hrůzu zhmotňující se v nitru světlovlasého elfa.
"Musíte to vydržet, nedovolím mu, aby vás zničil, slibuji," došel k němu a pevně ho objal. Za normálních okolností by si to nedovolil, ale tato situace měla do normálu daleko. Ovšem ani teplá náruč Legolase moc neuklidnila, stále měl strach.
"Nevím jestli jsem toho schopný," byl si vědom svého stavu. Těžko se dalo odhadovat, co vše ještě dokáže vydržet, dokud jeho vůle doopravdy nepovolí.
"Ale ano, jste..." odtáhl se od něj chlapec a zpříma se mu zahleděl do očí, "jste silnější než si vůbec myslíte," oznámil mu sebejistě. "Vždyť samotná Elbereth nad vámi drží svou ochranitelskou ruku," ukázal k malému okénku na hvězdu.
Legolas se zadíval přes zamřižované okno na noční oblohu. Opravdu tam byla, koukala na něj. Dokonce mu přišlo, že mu zablikala na pozdrav.
"Je jedno, jak těžké to bude, nikdy v tom nebudete sám," stiskl mu chlapec rameno. Poté se však zvedl. Měl své povinnosti a mohlo by se stát, že si někdo všimne, že není ve strážnici, pak by z toho byl problém.
"Musím jít, mohli by mě postrádat," sáhl na kliku. Koutkem oka zachytil princův prosebný pohled. "Nevím, kdy dostanu službu ve vězení, nemohu vám proto zaručit, že se v nejbližší době zastavím," řekl na rovinu, jak se věci mají. Bylo by podezřelé, kdyby trávil ve vězení tolik času.
Princ pouze přikývl a díval se na dveře ještě dlouho poté, co chlapec odešel. Do očí se mu draly slzy a on se jim nebránil, nechal je volně klouzat po své tváři. Do nočního ticha se ozývaly jeho srdcervoucí vzlyky.
"Je mi to líto, Ada," zašeptal v pláči. Přitáhl si kolena k hrudi a obejmul je pažemi. Vystrašeně se kolébal dopředu a dozadu. "Je mi to líto, zklamal jsem tě," přitiskl se ke zdi. Do dlaní sevřel chladný řetěz, který vedl od jednoho jeho zápěstí k druhému.
"Zklamal jsem po všech stránkách," hlesl roztřeseným hlasem, "jako bojovník, jako princ a hlavně jako syn." vše si dával za vinu. "Odpust mi, prosím, prosím odpust mi to..."
»»»-------------> <-------------«««
Je to tu...
Na Legolase dopadá tíha situace...
Chybí tak malinko a on to vše vzdá..
Dojde na to, nebo ho dříve zachrání?
Budu rada za * a komentiky ;)
U další kapitoly vaše ZZ :3
»»»-------------> <-------------«««
Yes, he is my King, but he doesn't command my heart...
ČTEŠ
Vězněm Temnoty
Fanfiction„Vím, kdo jste," vyhodil jí do vzduchu a zase chytil. Usmíval se, v očích mu hráli dva rarášci. „Tak to jsem ztracený," povzdychl si elf a smířeně zavřel oči. Bylo mu jasné, že brzy se to dozví Zanor a posléze i Nilvan. Použijí ho, aby vyl...
