Eren kráčel po tmavém schodišti s plápolající pochodní v ruce. Chrastění klíčů se rozléhalo celým podzemím. Pod kabátem měl schované jídlo a čerstvou vodu pro nového přítele.
Umístil pochodeň do držáku u dveří a odemkl. Zkontroloval, jestli ho někdo nesleduje. Měl velmi dobrou náladu, nesl totiž Legolasovi úžasné novinky. Jeho nadšení opadlo hned, jak spatřil mladého prince nehybně ležet v prachu.
"Legolasi!" zalapal po dechu. Upustil na zem vše, co s sebou nesl a vrhl se k bezvládnému tělu. Otočil jej na záda a pořádně si ho prohlédl.
Odhrnul mu zpocené vlasy z obličeje. Byl zde už dost dlouho na to, aby poznal Nilvanovy způsoby a Dračí Voda patřila mezi ty nejoblíbenější.
Dotkl se jeho čela, celý hořel. Mělce dýchal, hruď se mu trhavě zvedala nahoru a klesala dolů. Srdce pomalu přestávalo bít.
"Ne... Ne... Ne!" zatřásl s ním lehce, "nemůžeš odejít! Teď ne!" sevřel v rukách zoufale lem Legolasovi tuniky. V očích ho pálily slzy.
Posunul Lístka na slámu a natáhl se pro měch s vodou, který přinesl. Sundal z něj uzávěr a namočil si ruku, kterou poté přiložil světlovlasému elfovi na čelo. Proti účinkům této drogy se nic moc nezmůže. Jediné co se dá, je srazit horečku, tělo se pak s látkou musí poprat samo.
"Teď to nemůžeš vzdát! Slyšíš, teď ne!" rozvzlykal se chlapec. Slzy mu rozzostřily zrak. Bezmocně unášen ve víru emocí, si položil hlavu na jeho hruď a naslouchal pomalu utichajícímu rytmu, jeho života.
"Omlouvám se, moc se omlouvám, je to má chyba, neměla jsem tě tu nechávat, tohle by se nestalo..." vyčítal si to. Po nějaké chvíli zvedl hlavu a podíval se k malému oknu. Do temnoty vězení se kradly paprsky Elbereth. Nejjasnější hvězdy, kterou elfové uctívají.
"Nenechám tě odejít," pronesl odhodlaně. Setřel si z tváří slzy. Přiložil mu obě dlaně na místo, kde měl srdce a začal do ticha noci odříkavat elfská slova.
Cela se naplnila teplým světlem, které vytlačovalo temnotu pryč. Vše zlé jakoby najednou zmizelo a nic kromě nekonečného světla neexistovalo.
Legolas se zničehonic prudce nadechl. Vytřeštil oči a vyšvihl se do sedu. Eren jej však ihned zatlačil zpět do slámy. Světlo pomalu mizelo, až se vytratilo docela.
"Co, co se stalo?" nechápal Lístek. Vyplašeně kmital pohledem po temné místnosti.
"To není důležité, měl byste odpočívat," odpověděl mu Eren se značnou úlevou v hlase. Potlačil nutkání prince obejmout a stáhl se od něj kousek dál, "jen je nutno dodat, že Zelený Hvozd málem přišel o prince."
Na Legolasovi bylo jasně vidět, že nechápe. A nejspíše to tak bylo dobře. Chlapec se usmál a natáhl se pro kus lembasu, co princi schoval.
"Kde jsi byl?" zeptal se světlovlasý elf, "měl jsem strach, myslel jsem, že tě objevili," mračil se. Těžko se popisovalo, co pociťoval, když nevěděl, kde mladík je.
"Poslali mě na hlídku, nesu vám dobré zprávy," usmál se chlapec, netušil, že by se o něj mohl někdo strachovat, o to víc jej překvapila starost ze strany prince.
"Mně?" podivil se Lístek a přebral si od Erena kus lembasu. Děkovně přikývl. Bylo to po několika dnech první sousto jídla, které dostal.
"Ano, vám," mrkl na něj tmavovlásek, "král Thranduil posílá skupinu sem, má strach o svého syna, přijde si pro vás."
»»»-------------> <-------------«««
Všimli jste si toho?
Dávám vám jasné stopy :**
Jinak, taky vidíte Erena tak rádi, jako já?
Potěšilo vás, že jsem ho nezabila?
Stále to mohu změnit ;))
Budu ráda za * a komentíky :*
Vaše ZZ ;)
»»»-------------> <-------------«««
Info na závěr, dnes jsem vydala druhou část mého nového příběhu My friend Ghost :D
Byla bych moc ráda, kdyby jste se na něj podívali :))
To už je opravdu vše :**
Yes, he is my King, but he doesn' t command my heart...
ČTEŠ
Vězněm Temnoty
Fanfiction„Vím, kdo jste," vyhodil jí do vzduchu a zase chytil. Usmíval se, v očích mu hráli dva rarášci. „Tak to jsem ztracený," povzdychl si elf a smířeně zavřel oči. Bylo mu jasné, že brzy se to dozví Zanor a posléze i Nilvan. Použijí ho, aby vyl...
