Uběhl měsíc. Dnes musím někoho vyhodit. Cal s Bellamym dělají, že neexistuji. A ostatní se snaží, abych je nevyhodila. Když jsem sama je to zázrak. Snažila jsem se spojit s Calem, ale kdykoliv jsem mu nechala vzkaz, že se setkáme na střeše nedošel. Katniss s Jonathanem konečně odjeli, takže aspoň něco je dobré.
"Je čas," přišla ke mě komorná. Přikývla jsem a vyšla ze své komnaty. Věděla jsem, že všichni už sedí v sále a čekají na mě. Nejhorší bylo že nevím, co mám dělat. Stráže mi otevřeli dveře a já vešla. Všichni se na mě otočili, ale já měla sklopenou hlavu. Pokračovala jsem k podiu a přemýšlela nad tím, co se stane. Táta s mámou seděli na trůně. Podívala jsem se na mámu, která se na mě usmála.
Došla jsem k mikrofonu a odkašlala si. "Jak všichni víte, dnes jeden z vás musí odejít," začala jsem. "A byla to pro mě těžká volba, protože každý z vás je jiný," povzdychla jsem si. "Ale jeden musí odejít. A proto jsem se rozhodla pro," odmlčela jsem se a můj pohled se setkal s tím Bellamyho. Prosil mě, abych vyhodila jeho. Chtěla jsem to udělat. Ale nedokázala jsem to. "Daniela,"vydechla jsem. "Mrzí mě to," zašeptala jsem. "Opravdu moc mrzí," zakroutila jsem hlavou a rozběhla se pryč se sálu.
Asi o hodinu později jsem uslyšela kroky.
"Proč si nevyhodila mě? Chtěl jsem to po tobě," ozvalo se za mnou. Seděla jsem na lavičce v zahradě. Rozhodla jsem se mu neodpovídat. Třeba se rozhodne odejít a nechat mě o samotě. Ale on to nevzdával. "Neodejdu dokud mi neodpovíš."
"A ty si mě mohl celý měsíc ignorovat?" stoupla jsem si a z celé bolesti, kterou jsem doposud cítila se stal vztek. "Chápu že jsem k tobě nebyla fér a uznávám, že jsem to neměla dělat. Ale-" zarazila jsem se.
"Ale co?" zeptal se potichu.
"Ale nechtěla jsem, aby si odešel," zašeptala jsem. Znovu jsem se posadila a ruce si položila do klína. Bellamy tam jen stál a pozoroval mě. "Mimochodem děkuji za tu kresbu," dodala jsem.
"Jak víš, že byla ode mě," opatrně se posadil vedle mě.
"Došlo mi to, když jsem viděla tvoje kresby u tebe v komnatě," vysvětlila jsem. Podívala jsem se na něho. "Nechtěla jsem ti ublížit," vzlykla jsem.
"Neplakej," zašeptal Bellamy. "Je to v pořádku. Dobře?" pohladil mě palcem po tváři. Nebylo to v pořádku. Věděla jsem to já a věděl to i on.
Zaťukala jsem na dveře a čekala až mi Cal přijde otevřít. Když to udělal a viděl mě na prahu zarazil se. "Potřebuješ něco?" zeptal se a opřel se o dveře.
"Jo. Musíme si promluvit," řekla jsem a prošla kolem něho dovnitř.
"A o čem? Nechala si ho tady, Tesso. Mohla si ho vyhodit, ale neudělala si to," zabouchl dveře a otočil se na mě. "Teoreticky jsi přiznala i to, že k němu něco cítíš."
"Takže ty mi to budeš vyčítat?" zeptala jsem se. "To já ti odpustila, to že si se líbal s Britney, i když si mě zranil," zasmála jsem se. "Nevíš jaký mám život. Nedokážeš si ani představit jak je to složitý!" vykřikla jsem. "Věděl si do čeho jdeš, když ses sem přihlásil!"
"Nevěděl jsem, že by ses mohla zamilovat do někoho jiného!" vykřikl najednou.
"A myslíš, že já jsem to tušila?" zašeptala jsem. "Kdybych to jen tušila, tak nikdy nesouhlasím s touto pitomou soutěží!" prohrábla jsem si vlasy. "Vždyť já tě miluju," špitla jsem.
"Jeho miluješ taky," pousmál se smutně Cal. "A do té doby, co tu budeme oba dva se to nezmění. Musíš prostě jednoho poslat domů."
"Měla bych jít," couvla jsem ke dveřím. Když jsem otevřela ještě jsem se otočila na Cala. "Poslední dobou ubližuji všem," zašeptala jsem a vyšla z jeho komnaty. Nevěděla jsem kam mám jít. Nevěděla jsem s kým chci být. Skoro jsem začala pochybovat o tom, kdo vlastně jsem. Nedávala jsem pozor na cestu, a když jsem chtěla zabočit narazila jsem do Charlieho.
"Zdravím princezno," usmál se na mě.
"Charlie," zamumlala jsem a chtěl odejít dřív, než by si všiml, že za každou chvíli rozpláču. Ale chytl mě za paži a zadíval se na mě.
"Stalo se vám něco?" zeptal se. Zakroutila jsem hlavou a vytrhla se mu.
"Jen jsem unavená," řekla jsem rychle. "Měla bych jít k sobě a lehnout si."
"To byste asi měla," přikývl Charlie. "Uvidíme se u večeře," usmál se a já přikývla. Potom jsem co nejrychleji odešla, aby neměl šanci se ptát na další otázky. Zamířila jsem do společenské místnosti. Musela jsem si zahrát. Říká se, že hudba léčí. Nuže teď si to můžu vyzkoušet.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
)
-Za úžasný cover bych chtěla poděkovat xcharlie123 ještě jednou děkuju :))
-A za úžasný promo bych chtěla poděkovat KatherineLover :) Ještě jednou děkuju Moc!
