Vláďa Kadlec❤

3♥

Než jsem mu tu kávu přinesla, zkontrolovala jsem si svůj účes.
Šálek jsem postavila na stůl a mrkla se jakou knihu má na stole.
Příliš mnoho Kateřin.. Jej. Hrozně hezká kniha..
Pousmála jsem se a on poděkoval.

,,Nejste to vy, ta která do mě venku napálila?" zašeptal.

,,Ano. Omlouvám se."

,,Ne v pořádku. Děkuji za kávu."

,,Rádo se stalo."

Jo. Potlesk Elis. Nedokázala ses mu podivat do očí a jako zbabělec si zdrhla. Fakt super. Šikovná holka jsi!

Raději jsem zalezla do šatny, ale po chvíli mi to nedalo a vyšla jsem zpět k pokladně.
Ten klučina, tam furt byl. Poposrkával svoje Caramelové Macchiato.
A vůbec se za na mě nepodíval ani jedním okem.

Celkem smutný, ale kdo by se tě všimnul Elis. Vždyť máš sotva 150cm.
Jseš prcek.. Ten kluk by se nad tebe musel naklánět, až by se zlomil.. Haha. Fakt vtipný Elis..

Soutředěně jsem *pana neznámého* pozorovala snad na každém kroku.

Vedle mě byla moje kolegyně Jana, která mi několikrát říkala, abych začala vnímat a obsluhovat.
Já jen přikývla. A usmála se.

Můj přiblbý úsměv se ještě zvětšil, když mužská postava, přišla zpět ke mně.

,,Můžu poprosit ještě jedno Caramel Macchiato?" zeptal se.

,,Jasný hned, ho tam budete mít. Můžu pro vás ještě něco udělat?"

,,Prozatím ne. Děkuji." řekl a odešel zpět na své místo.

Doopravdy Elis.? Zase ses mu nepodívala do tváře? Jsi ubohá.

Udělala jsem mu jeho Caramelové Macchiato. A polila mu ho karamelem. Nervózně jsem cupitala k jeho stolu s úsměvem na tváři.

,,Prosím a dobrou chuť."

,,Děkuji.."

Jo přesně, jak si myslíte. Zase jsem šla zpět za kasu..
Moje nervozita nabírá velikosti.
To se nedokážu seznámit s klukem, který si přišel jen pro kávu?
Tak to je vázně, ale vázně hloupý..

Zase jsem obsloužila několik lidí, který mě vůbec, ale vůbec nezajímali.

Furt to samý ,,Co si budete přát."
,,Bude to s sebou nebo tady."

Takový stereotyp, ale teď?
Teď tu sedí s knížkou neznámý klučina, který je mi povědomí.
A nemám odvahu s ním promluvit. Tak snad jindy.