Vláďa Kadlec❤

13♥

Čekala jsem na tenhle okamžik hodně dlouhou dobu.. Chtěla bych, aby naše objímání nikdy nezkončilo..

,,Těšila jsem se na tebe. Vzdávám se.. tato hra není nic pro mě." zazubila se na mě.

,,Abych se přiznal.. Je to blbost."

Dala si bradu na moje rameno.

Proč je tak roztomilá?

,,Vydržím tady s tebou klidně navždy." přitiskla se ke mně.

,,Voní ti vlasy po jahodách. A bez problémů tady s tebou budu ikdyby pršelo," usmál jsem se na ni.

,,Zamilovala jsem se," zašeptala mi do ucha.

,,Já taky, jenže je tu menší problém..Moje práce a moje přítelkyně.," zesmutnil mi výraz tváře.

,,Co..Co..," vykoktala ze sebe. ,,Ty máš přítelkyni? Sakra. To jsem nevěděla. Promiň. Tak já bych měla jít. Nebudu tě zdržovat." 

Můj krok byl jasný.
Chytl jsem ji okolo pasu a přitáhl si ji k sobě.

,,Ta přítelkyně...už je bývalá.. Chtěl jsem vidět tvoji reakci.."

,,Nejsi dobrý ve vtipkaření, ale herectví by ti šlo," usmála se na mě.

Vzal jsem ji za bradu a spojil naše rty.
Nejdříve naše polibky byly jen jemné, ale po chvíli se stávaly čím dal tím vášnivější a dravější.

,,Uvědomuješ si, že stojíme u prostřed náměstí?" podotkla..

,,A vadí to někomu?" usmál jsem se.

Vzala mě za ruku a táhla mě zpět do kavárny Starbucks.
Drželi jsme se za ruce..
A mezi námi proudila elektrická síla..

Tahle káva bude ta nejsladší, i když mi ji neuvaří zrovna ona.♡