Vláďa Kadlec❤

10♥

Pohled Vládi
Když Cinetube skončilo, vyrazil jsem do zdejší pizzerie na sídlišti.
Ještě měli otevřelo, a proto jsem neváhal vstoupit.
Prohlídl jsem si celou tu místnost a moje oči ji spatřily.
Samozřejmě tu z Cinetube..
Krásná blondýnka s úžasnýma modrýma očima.

,,Ahoj. Jsi to ty?" usmál jsem se na ni.

,,Ano. Moje jméno je Klára." podala mi ruku.. ,,Proč sis vybral zrovna mě?"

,,Zaujala si mě a jsi moje fanynka, že? Miluji svoje fanynoušky."

**
Dala mi moje tel.číslo.
Takhle jsme si povídaly asi hodinu. Než oznámila, že musí odejít.
Já se vydal na cestu.
Ještě štěstí, že na mě počkali.
Nasedl jsem do auta a omluvil se jim.

♡♡♡♡

Když jsem přijel domů. Pavel už spal. Já si svléknul oblečení a položil se do postele.
Moje oči se zavřely a pohltila mě říše snů.

Následující den

Pohled Elis
Zazvonil mi budík, vstala jsem a svůj budík utišila.
Už mi je lépe.
Vrhla jsem se na ranní hygienu, která mi opravdu nesmí chybět..
Dva dny v posteli na mě vážně zanechaly stopy.
Sundala jsem ze sebe oblečení a vstoupila do sprchy.
Po sprše na mě čekala úprava obličeje a vybírání oblečení.
Sluníčko dnes svítí velmi prudce.
Po osušení jsem si šla udělat lehký makeup.
Opět ta moje nedochvilnost.
Na hodinách bylo něco málo po 7h.

Skvělý Elis. Zase nestíháš. Tentokrát už budeš mít položenou výpověd na stole.
To si zaslouží potlesk.!

Vyčistila jsem si zuby a popadla jsem oblečení, které leželo na sedačce.
Byly to blankytně modré šaty s krátkými rukávy.

Rychle jsem vyběhla do chodby, popadla boty, kabelku v níž byla ta jeho kniha a rozutíkala jsem se do práce.
**

Julča, když mě viděla, začala se usmívat a pokynula mi rukou, abych si pospíšila.

Na tvář jsem si nasadila svůj nevinný výraz a běžela se převléct..
Po oblečení zelené zástěry, mi nezbývalo nic jiného než jít zpět za kasu a doufat, že se můj pan tajemný objeví a vrátím mu tu knihu.

Hodina po hodině se táhla vážně dlouho. Na hodinách bylo 12h a on nikde. Obsloužily jsme s Julčou vážně hodně divných lidí. Nejvíce mě baví psát na kelímky jména.

Když už jsem přestala doufat, že přijde. Moje uši uslyšely jemný cinknutí zvonku.
Očima jsem si dveře prohlídla a vduchu se zaradovala. Ano. Konečně se objevil.

Jeho úsměv mi pokaždé podlomuje kolena. Jak povrní že?
Nikdy mě nikdo, tak neokouzlil jako on. Přišel svojí rebelskou chůzí ke mně a usmál se. Ve tvářích se mu udělaly viditelné ďolíčky. Svýma očima mě začal hypnotizovat.

,,Ehm dobrý den. Nenechal jsem si tu knihu? Nemůžu ji nějak najít. A dal bych si kávu, jako obvykle.."

,,Karamelové Macchiato," dořekla jsem. ,,Nechal, já vám jí přinesu."

Obrátil se na svých červených teniskách a šel ke svému oblíbenému stolu. Při jeho pohybech jsem skoro začala slintat.

Elis jsi ztracená..