MY ANGEL (Harry Styles) *POZASTAVENO*

Louis

Než jsem se však dostala k tomu abych začala mluvit, vyrušil nás zvuk přicházející z haly. Někdo odemykal dveře a následně se ozval hlas volající Harryho jméno. Vyděšeně jsem se na Harryho podívala, nevěděla jsem, že někoho čeká a už vůbec jsem nebyla připravená se setkat s někým z jeho okolí. Trvalo mi dost dlouho sebrat odvahu k tomu, abych mu řekla o sobě a své minulosti, ale tohle mi to zrovna neulehčovalo.

„Ty někoho čekáš?" zeptala jsem se Harryho a odstoupila kousek od něj. On si mě však místo odpovědi přitáhl zpět, přisál se opět na moje rty a obmotal mi ruce kolem těla, čímž mi znemožnil jakýkoliv pohyb. 

Bože, ten chlap umí k***a dobře líbat (moje vnitřní bohyně nebo-li, moje drahé podvědomí které se do teď schovávalo bůhví kde, vykoukne zpoza gauče, na kterém vždycky tak ráda sedává, povytáhne na mě své obočí a lehce si klepe špičkou ukazováčku na rty neskrývajíc při tom samolibý úsměv) od kdy jsem sakra takhle sprostá. Aha...počkat už vím, od té doby co mě poprvé políbil tenhle úžasný sexy chlap. No jo no co občas mluvím sama ze sebou, asi budu potřebovat psychiatra ušklíbnu se pro sebe a dál si vychutnávám Harryho polibek.

V tom se rozrazí dveře do kuchyně a Herry se odtrhne od mých rtů a obrátí se k příchozímu „Ahoj Louisy" pronese směrem k němu „Neříkal jsem ti náhodou, že sem nemáš dnes jezdit" zpraží ho pohledem, zatím co já se snažím zkoncentrovat své myšlenky a najít znovu po tom polibku svojí ztracenou duševní rovnováhu. 

Když se mi to konečně podaří, snažím se opětovně vyvinout z jeho náručí, ale on mě zřejmě nehodlá jen tak pustit. Natáčí se spolu se mnou směrem k Louisovi, který stále stojí mezi dveřmi a nevěřícně si nás prohlíží.

„Ahoj Harry" opětuje mu pozdrav a prohlíží si mě svýma pronikavýma modrýma očima. „Promiň, moc se omlouvám, nevěděl jsem, že to myslíš vážně, že nemám jezdit" omlouvá se Harrymu a nespouští ze mě svůj pohled. 

„Představíš mě, téhle krásce v tvém náručí, nebo to mám udělat sám" usměje se konečně, a začíná my být trochu víc sympatický, i přesto že nás tak nečekaně překvapil. Myslí, že je to jeden z členů kapely, snažím se rozpomenout na tu fotografii, co jsem viděla v tom časopise a následně se mi mé tušení potvrdí, když jsme si představeni.

Harry mě konečně pustí ze svého objetí, ale jen asi na délku rukou, jakoby mě chtěl pořád před něčím chránit (no páni usměje se moje osobní bohyně a usadí se pohodlně na gauč do tureckého sedu, tohle bude ještě zajímavé). 

„Louisi tohle je Sophie" představí mě Louisovi „Sophie tohle je Louis Tomlinson jeden z členů skupiny". Louis se konečně pohne od dveří a přijde blíže k nám a podává mi ruku a já mu ji pevně stisknu. „Ráda tě poznávám Louisi" usměju se na něj a on mi úsměv opětuje „Potěšení je na mé straně Sophie" odvětí Louis a obrátí se zpět k Harrymu.

Obrátím svůj pohled také na Harryho a musím se usmát. Myslím, že není zrovna dvakrát nadšený, že nás jeho kamarád vyrušil a propaluje ho pohledem, zatím co mě k sobě opět přivine a hladí mě rukou po zádech. Bože, tváří se jako by mě chtěl Louis unést nebo co.

Ze zamyšlení mě vytrhne Louisův hlas „Kde jsi našel takové krásné stvoření brácho" pronese směrem k Harrymu, a já cítím jak se Herryho svaly napnou (bohyně vyskočí z gauče a postaví se do bojového postavení) a sakra tohle se ti myslím Louisy moc nepovedlo, pomyslím si zatím co hladím Harryho po zádech a snažím se odvést jeho pozornost. Myslím, že se mi to podařilo, protože se znatelně uvolní. Ale pořád není úplně v klidu.