MY ANGEL (Harry Styles) *POZASTAVENO*

Buď a nebo...

Ano co si z toho vybrat, absolutně mě v tu chvíli nic nenapadá. Prostě mám prázdný mozek. Nejsem dobrý lhář, neumím si vymýšlet (bohyně sedí na pohovce a mne si spánky jak usilovně přemýšlí) bohužel stejně jako já na nic nepřijde. Takže mi zbývá pouze a jenom ta druhá možnost, protože s toho se jen tak nevykroutím a obyčejnou výmluvu my asi nezbaští. No nic tak s pravdou ven.

Nadechnu se... ale už se nedostanu ke slovu, jelikož mě zachrání zvonění jejich telefonů. Nevím jak, se to stalo, jestli mě vyslyšel ten nahoře, protože to se přece nestává tak často, aby začali zvonit čtyři telefony najednou. Jsem zachráněna. Mé malé tajemství je prozatím uchráněno (bohyně si úlevně oddechne a plácne sebou na gauč).

Já vím někdo si řekne, že z toho dělám vědu, ale pro mě to byl útěk s reality. Nechtěla jsem aby to někdo věděl kdokoliv, protože jsem nevím proč, nebyla na škole oblíbená. Šikana byla na denním pořádku, pokaždé si někdo něco našel a já nechápala proč. Snažila jsem se být nenápadná, s nikým jsem se moc nebavila. A přesto to tu bylo každý den.

Od rozmlácené skříňky, po roztrhané učebnice. Polévání čím si lepkavým. Rozbitím mého jediného telefonu (nový jsem si nikdy nekoupila, neměla jsem na něj) a později to pokračovalo přes internet. Nakonec jsem se vzdala i toho počítače, protože jsem to nezvládala.

A mým útěkem od reality tam venku bylo taneční a pěvecké studio, kde jsem vypomáhala s úklidem. Majitelka byla jedna opravdu milá paní, učila zpěv a její manžel tanec. To studio je dokonce docela známé tady v Londýně. A to ona mě jednoho večera nečekaně přistihla, když jsem si zkoušela tanec a dovolila mi, abych měla pozdě večer studio jen pro sebe. Později jsem zkoušela i zpívat, s čímž mi pomohla ona.

Nejsem bůhví jak dobrá, ale prý mám příjemný hlas. Miluji hudbu, od malička jsem milovala hudbu, jen jsem neměla tu možnost se jí věnovat. Napsala jsem pár textů a složila si k nim hudbu, ale jen tak pro zábavu. A ona mi ji nechala nahrát. Zapomněla jsem jednou ten notýsek ve studiu a její manžel ho našel. To cd mi dali jako dárek k narozeninám.

Po mnoha letech to byl první dárek, který jsem dostala. Oni byli jako moje druhá rodina. Je mi líto, že už jsem se s nimi nikdy neviděla. Po té co jsem odešla v šestnácti ze školy a začala pracovat, neměla jsem na to už čas. Později jsem se bohužel dozvěděla, že oba zahynuli při autonehodě. Ten den jakoby ve mně něco umřelo. 

I když jsem je dlouho neviděla, pořád ve mě byli ty vzpomínky, a opravdu to bylo jakoby mi umřel někdo z rodiny. Od té doby jsem netančila ani nezpívala (možná tak pro sebe ve sprše). Tyhle mé sny zůstaly uzavřeno v mém srdci, protože se nikdy nesplní, ale je to mé malé tajemství. A já ho teď nečekaně a kvůli vlastní blbosti málem prozradila.

Když se opět vymotám ze svých myšlenkových pochodů, zjistím že kluci jsou nějací zamlklý a všichni jsou soudě podle jejich obličejů, pěkně naštvaní.

„Harry co se děje" položím otázku Harrymu, ale vlastně ji směřuji na všechny. „Nic nic se neděje" snaží se vyhnout odpovědi, ale to ať na mě nezkouší. „Jo jasně, ono se nic neděje a všichni se tváříte jakoby jste kously do citronu. Tak ven s tím" uhodím na ně a nehodlám se jen tak vzdát.

„Povím ti to doma, ano" odbude mě a když vidím jeho výraz radši to nechám zatím být, třeba to doma bude lepší. „Pojedeme domů už se připozdívá" řekne a já se kouknu ven a zjistím, že má pravdu. Venku už se smráká, ale navíc vidím přes výlohu něco co mi taky pokazí tak trochu náladu. Je tam zástup fanoušků. Náš výlet tedy nezůstal bez povšimnutí. (bohyně se na mě mračí a nesouhlasně kroutí hlavou *co sis jako myslela, jsou známí*) jasně mohlo mě to napadnout, jenže s Harrym my to dost často nemyslí, protočím na ní oči.