MY ANGEL (Harry Styles) *POZASTAVENO*

Malé tajemství...

Když jsme došly ke stolu, jako první se zvedl Louis, aby se se mnou opět pozdravil „Ahoj Sophií, rád tě opět vidím. Ne že bychom se neviděli před pár hodinami" dodal se smíchem a objal mě a já mu obětí opětovala. „Jasně Louisy taky tě ráda vidím" pozdravila jsem ho a hodila pohledem na Harryho. Jeho výraz byl neutrální a dokonce se i trochu usmíval.

Dobře takže tohle mi prošlo, už je snad v pohodě oddechla jsem si v duchu (zatím co moje bohyně seděla na desce stolu kopala nohama a se zdviženým obočím čeká co bude dál) no co ušklíbla jsem se na ni. Ráno byl jen trochu majetnický zdá se, že už ho to přešlo.

Z přemýšlení mě vytrhl Harryho hlas a já si uvědomila že na mě všichni čtyři koukají a usmívají se. Sakra zase jsem byla mimo. No dobrý začátek takhle se ztrapnit. (bohyně se drží za břicho a směje se až jí tečou slzy z očí) haha to je opravdu vtipný protočím na ni oči.

„Sophií tohle je Liam" představí mi Harry hnědoočku. Aha takže Liam podávám mu ruku, ale on mě stejně jako Louis vtáhne do objetí. No sakra copak dneska máme objímací den „Rád tě poznávám Sophii, takže ty jsi ten důvod to co si musel Harry vyřídit" slyším v jeho hlase smích.

„Jo to budu asi já Liame" vracím mu objetí a slabě se na něj usměji, protože se podívám znovu na Harryho obličej. Ještě ten poslední a myslím že Harry vyskočí z kůže, protože už je najednou zase trochu mimo z té pozornosti, kterou mi kluci věnují i přesto že jsou to jeho přátelé. Dokáže změnit náladu během nanosekundy. Nevím jestli ho budu stíhat. A navíc jak tak koukám, pan Styles se tedy opravdu nerad dělí, to si budu pamatovat.

Naštěstí  mezi mnou a Niallem jak mi ho Harry představí je stůl, tak mi podá jen ruku a já mu jí pevně stisknu. „Je mi potěšením Sophií" vypadne s něj rychle, ale s dost silným Irským přízvukem, takže se trochu zamračím a zbylí tři se začnou smát, když vidí můj zmatený výraz. Niallovy to asi docvakne, protože to zopakuje, z už lepší výslovností a omluví se mi. „Promiň, někdy na to zapomínám, ne každý mi rozumí, kluci už si zvykli".

„To je v pohodě Nialle, jen jsi mi připomněl jednu spolužačku ze střední, byla s Irska a měla silný přízvuk tak mi to tak nějak připomnělo věci na které bych radši zapomněla" pokusím se usmát, a cítím na zádech Harryho dlaň. On ví co se stalo. Podívám se mu do očí a vidím v nich starost.

„To je v pořádku Harry už je to pryč myslím, že bychom se měli najíst, docela umírám hlady" uklidním ho a on jen přikývne. Hned na to se ozve opět můj hladový žaludek a já se nevím pokolikáté v tenhle den zčervenám (bohyně se opět může potrhat smích) sakra co je na tomhle trapasu k smíchu asi se propadnu hanbou. Jenže v tom se ozve Liamův a Louisův smích a já se na ně udiveně podívám. Niall který se už zase láduje, nevím jak si stihl za tu chvíli objednat takového jídla a jak to může proboha zvládnout sám se zadrhne a podívá se na ně taky.

„Promiň Sophií" snaží se mezi záchvaty smíchu objasnit mi situaci Liam, ale bohužel se mu to nepodaří. *To jsem opravdu tak k smíchu?* Naštěstí mi to vše objasní vzápětí Louis, který už smích překonal. „Myslím, že si budeš notovat s Niallem Sophií, on je tu z nás největší jedlík. Bez jídla ani ránu a to myslím vážně. Pokud po něm budeš něco chtít, dej mu jídlo. Proto udělá vše" když domluví, kouknu se na Nialla, který se jen ušklíbne, ale myslím že si z toho vůbec nic nedělá a láduje se dál.

Proboha kam se to do něj vejde ptám se sama sebe, když vidím jak to jídlo do něj padá. A přitom je tak hubený, asi má dobré spalování (závidím lidem z rychlím metabolismem). Mezitím nám donesly jídlo, které objednal Harry a já se pouštím s chutí do jídla, protože jsem opravdu hladová. Je mi jedno, že tu jsou kluci, a všichni na mě koukají. Je to opravdu výborné a myslím, že už vím proč je to Niallova oblíbená restaurace.

Když jsem najezená k prasknutí rozhlédnu se po těch čtyřech. Jsou zabraní v rozhovoru a já je nechci rušit, tak jen odpočívám a vychutnávám si tu pohody. Myslím, že s klukama si budu rozumět. Měla jsem strach jak na mě budou reagovat, opravdu nerada se seznamuji s novými lidmi. Jsem uzavřený člověk. Ale s nimi se cítím přirozeně. (bohyně se rozvaluje spokojeně na pohovce, přikyvuje a lenivě se usmívá) pro jednou se mnou absolutně souhlasí. To je pokrok.

Z mého rozjímání mě vytrhne (opět) Niallův hlas. Absolutně nevím na co se ptal. Sakra Sophie měla by ses začít víc soustředit. „Ehmm promiň Nialle nějak jsem se zamyslela, na co jsi se ptal" podívám se na něj trochu zmateně.

„No vypadala jsi, že se na něco pekelně soustředíš" zasměje se a ostatní se k němu přidají. „Ptal jsem se, jelikož nám teď Harry vyložil jak jste se potkaly" aha tak o tom se celou dobu bavily, opravdu jsem byla tak mimo? „Tak jsem se ptal, jaké jsou vůbec tvé zájmy. Co ráda děláš? Třeba bychom mohly něco naplánovat na víkend co říkáte kluci?" otočí se na ně s otázkou a po chvíli se shodnou že by to šlo a otočí se opět na mě.

Tak tomuhle se asi nevyhnu, proběhne my hlavou. „No já jak už jsem říkala Harrymu, moc zálib nemám. Neměla jsem a nic čas. Ale když mám chvilku volna a klidu tak moc ráda čtu. Knihy jsou moje vášeň. Teda vlastně jedna z nich" dokončím svojí zpověď a doufám, že jsem je svojí odpovědí uspokojila. Ale bohužel se zdá, že nikoliv.

Harry se na mě podívá s otázkou v očích. A já si docela pozdě uvědomím co jsem řekla na konci. (bohyně na mě kouká a v očích má doslova otazníky *Co s tím jako teď hodláš dělat*). Sakra zase jsem dřív mluvila, než myslela zděsím se. Mám totiž ještě dvě záliby, které jsem provozovala na střední, abych unikla tomu tlaku, ale nikdo o nich nevěděl a neměl vědět. Ale oni to nenechají jen tak být, pomyslím si, když vidím ty jejich dychtivé obličeje.

Musím se rozhodnou. Buď si něco vymyslím a to teď hned nebo jim budu věřit a prostě jim to řeknu. Jenže co si vybrat...

Huráá tak jsem tu z další částí. Nějak jsem se zadrhla, nebyli nápady. Pracuji na první povídce, tak se omlouvám kdybych měla chvíli pauzu. Nějak nestíhám ☻

Děkuju za komenty a hvězdičky. Mám vás ráda všechny co to čtete.

With love...♥♥♥

Nathalii...