MY ANGEL (Harry Styles) *POZASTAVENO*

Teď patříš ke mě...

Tuhle písničku miluju jako jednu z mnoha od Celine Dione. Nijak se k tomuto dílu nevztahuje, ale prostě se mi zachtělo jí sem dát tak hezké počtení ☻

Když jsme se dostaly konečně do jeho pokoje, hned za dveřmi mě doslova přitlačil ke zdi a začal mě hladově líbat. Ten tam byl v tu chvíli něžný Harry. Ale já nebyla moc pozadu za ním. Pod jeho doteky a polibky se moje hormony opět doslova zbláznily, a to co mezi námi jiskřilo už od prvního setkání nabývalo na intenzitě. Chtěla jsem ho a on mě, a ani jeden z nás už to tentokrát nechtěl zastavit. Moje podvědomí se tentokrát někam opět schovalo (asi sem jí chudáka pořádně vyděsila, no co budu si muset poradit sama) a nechalo mě se úplně ztratit v těch pocitech.

Harry se na pár vteřin odtáhl a já se konečně pořádně nadechla. Kyslík mi ale v tu chvíli vůbec nepomáhal, protože moje smysli, byli úplně zastřené touhou a můj mozek byl doslova offline. Nemyslela jsem, jen jsem vnímala Harryho doteky a jeho vůni.

Než jsem se nadála, rozepnul knoflíčky u mé halenky (ani jsem nepostřehla, že to udělal) a stála jsem před ním jen v džínách a podprsence, když mi ji sundal a odhodil nějak za nás. Opět spojil naše rty a já cítila jeho doteky na svém těle a pocítila to známé mrazení, když se přesunul od mých nateklých rtů na můj krk a pokračoval dolů přes rameno a klíční kost.

Podlamovala se mi kolena ze všech těch neznámých pocitů, a kdybych se neopírala o zeď a nedržela se jeho ramenou, asi bych skončila na zemi. Když už jsem si myslela, že další Harryho útok na moje tělo nepřežiji do mých zastřených smyslů se začal prodírat zvuk. Chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomila, že je to zvonek. Zvonek u domovních dveří.

Harry jen něco zabručel a neochotně se ode mě odtrhl. Z mého omámení mě probral náhlí útok chladného vzduchu, když se Harry oddálil a pronesl „To se mi snad zdá, člověk tady nemůže mít chvíli klid. Zlato promiň, ale za tohle opravdu nemůžu". Bylo vidět, že je naštvaný, ale dal mi ještě rychlou pusu a pak se otočil a šel se podívat, jaký nevítaný návštěvník nás z toho všeho vyrušil.

Slyšela jsem v hale několik hlasů, mezi nimi jsem poznala Louise a ještě dva další, které jsem naznala. Sebrala jsem halenku a šla se do mého pokoje převléknout. Nevěděla jsem, jestli mě dole bude chtít, tak jsem se rozhodla, že zůstanu zatím v pokoji a odpočinu si. Oblékla jsem si volnou mikinu a lehla si na postel. (bohyně se opět rozhodla, že se ukáže a sedí na podložce a pozoruje mě nic neříkajícím pohledem) no co tak se to málem stalo.

Chtěla jsem Harryho potěšit, chtěla jsem, aby tenhle večer byl jen náš. Konečně jsem se k tomu odhodlala, ale něco nebo někdo prostě nechce, aby se to ještě stalo. Tak mi to alespoň připadalo. S těmito myšlenkami zmateně mi probíhajícími v hlavě jsem usnula.

„Sophií zlato probuď se" slyším ten známí hlas pronikající do mého podvědomí, ale nechce se mi otevřít oči. Měla jsem po dlouhé době tak krásný sen nechci, aby skončil. Tak jen něco zabručím a chci se otočit a spát dál, ale dotyčný mě nenechá a já cítím horký dech na svém krku a Harryho hlas jak mi šeptá do ucha. „Miláčku stávej, potřebuji tě dole, je to důležité. Jedná se i o tebe".

Když to dořekne, konečně se mi probudí mozek a já si uvědomím co řekl. Týká se to mě. Proč jenom si myslím, že se mi to nebude líbit. I když, potom co se posadím na posteli a podívám se na Harryho obličej, nevypadá nijak naštvaně nebo podobně. Spíš je spokojený a to mě docela zaráží. Vypadá, jakoby vyhrál v loterii a to doslova. (bohyně vyskočí čile s pohovky kde dřímala jako já, a zvědavě si nás prohlíží). No to bude ještě zajímavé.