MY ANGEL (Harry Styles) *POZASTAVENO*

Rozhodnutí

Šla jsem ulicí kam mě nohy nesli a přemýšlela co dál. V kapse jsem měla posledních 20 liber (to vše mi zůstalo z mých úspor). Ty mi však dlouho nevydrží a navíc jsem začala pociťovat hlad, takže jsem hledala nějaký krámek, kde bych si koupila alespoň pečivo.

Vzhlédla jsem, když do mne vrazila dívka asi v mém věku a začala se mi omlouvat. „Ježíš, promiň, já tě neviděla, moc se omlouvám" vyhrkla. „To je v pořádku, nic se nestalo" odpověděla jsem jí, ale ona už běžela za svými kamarádkami, které na ni volali, takže mě ani nevnímala.

Všechny se přidali k hloučku postávající před vjezdem k nějaké vile, kterou obklopovala vysoká kamenná zeď. Všimla jsem si že se všichni shlukly kolem muže s delšími kudrnatými vlasy, který vyšel ze vrat vedoucím do dvora toho domu. Když jsem se podívala lépe, zjistila jsem, že mi někoho připomíná, ale nevěděla jsem koho. Asi je to někdo opravdu známí, když tady na něj ty dívky čekají. Možná sem o něm někde četla nebo ho viděla v televizi.

Vzpomněla jsem si, že jsem kolem toho domu párkrát šla, a až teď jsem si uvědomila, že mířím do parku, kam jsem chodívala, když mi bylo nejhůř. Na mé oblíbené místo u jezírka.

Jak jsem tam tak stála a pozorovala to dění, neznámí zvedl svůj zrak ke mně a sjel mě pohledem doslova od hlavy k patě, jakoby mně hodnotil. Bylo mi to docela nepříjemné, tak jsem jen potřásla hlavou a radši se vydala po cestě do parku. Sednu si na lavičku, a popřemýšlím co dál, rozhodla jsem se. Vzpomněla jsem si na malé pekařství, které bylo kousek od parku, a po cestě jsem tam zašla, abych si koupila konečně za poslední peníze něco malého k snědku.

V parku jsem si sedla na své oblíbené místo, tašku uložila pod lavičku, aby mi jí někdo nesebral a dumala co dál. Nevím proč, ale místo toho abych přemýšlela, co budu dělat v následujících hodinách a dnech, nemohla jsem pustit z hlavy toho muže. Stále jsem viděla ty jeho oči, jak si mě prohlížely a ty ďolíčky, když se usmál na ty dívky kolem něj.

Sakra Soph prober se, okřikla jsem sama sebe. Teď musíš řešit jiné věci než jeho, ani nevím proč mě tak zaujal. Měla jsem teď jiné starosti než řešit nějakou star.

Seděla jsem tam asi hodinu a pozorovala lidi v parku. Byla jsem tak zabraná sama do sebe, že jsem si ani nevšimla, že si přisedl na lavičku vedle mě. Probral mě až jeho chraplavý hlas, který mě vylekal, takže jsem vyskočila z lavičky.

„Ahoj jsem Harry. Harry Styles" představil se a zvedl se z lavičky, takže hned zjišťuji, že je o hlavu vyšší než já. Stál tam tak naproti mě a pozoroval mě a já jeho. Měl úžasnou zelenou barvu očí, takovou jsem ještě neviděla. Nebo ano? A pak jsem si najednou vzpomněla, kde jsem ho viděla.

Harry Styles, člen světoznámé hudební skupiny One Direction. Ano četla jsem o něm nedávno nějaký článek, proto mi byl povědomí.

Nechtěla jsem být neslušná a tak jsem se radši také představila, aby si o mně snad nemyslel, že jsem němá nebo nevychovaná.

„Ahoj já jsem Sophia Lamar. Ráda tě poznávám Harry" dořekla jsem a on se usmál. „Krásné jméno, k tobě se dokonale hodí. Dokonalé jméno, pro dokonalou osobu" řekl stále s tím samým úsměvem na rtech a ještě na mě mrknul.

Aha no sakra, on se mnou snad flirtuje, nebo co, zamrkala jsem abych se ujistila.  Asi mám vidiny, pomyslela jsem si. Nechtěla jsem teď navazovat žádný vztah a už vůbec jsem nechápala, proč on slavná star se baví zrovna se mnou tady na lavičce v parku.