Diabolik Lovers aneb jak to bylo dál? [DOKONČENO]

11. Hlavně klid...

Všichni si užívali snad nekonečného potlesku, který ale narušil hlas vypravěčky. „V roli Motoharua Daikiho byl Sakamaki Ayato, Nekomori Chizue ztvárnila Komori Akane, jednotku Generála Motoharua – Sakamaki Laito jako Chitose Goku, Sakamaki Kanato jako Aizawa Dai, Sakamaki Subaru jako Hirasawa Kaito, Sakamaki Reiji jako Iwashita Hideki a Sakamaki Shu jako Miura Akihiro. Trio dívek dohazovaček: Toriyama Rin byla Ruunachi ________ , Toriyamu Ayaku si zahrála Lin-Li Chern a Takara _______ [ ________ <-- tohle tu je proto, že mi dvě dotyčné dámy, nenapsali příjmení jejich postav xDDD nic vám nevyčítám, mě to nijak nevadí :D] jakožto Kazehaya Fumiko! V dalších rolích......" vyhlásila všechny účastníky vypravěčka, všichni se při zaznění svého jména ukláněli a nakonec se všichni chytli za ruce, bratři samozřejmě s naprostým odporem a uklonili se tleskajícímu publiku, po té se zatáhly opony ani po dalších pár minut bouřlivý aplause neustával.

„Tohle se povedlo!" řekla nadšeně Takara a vykoukla s ostatními dívkami z po za opony. „Co na to řekne asi máma?" zeptala se sama sebe Akane. „Která je tvoje máma?" zeptala se Lin-Li zvědavě a ohlédla se na Akane. „Druhá řada, 7 místo zprava, blondýna, stejný sestřih jako já, rudo-růžové oči, jsem její kopie." Odpověděla Akane. „Mám j-!" nedořekla svoji větu Ruunachi, byla v šoku. Všechny tři se odhrnuli od opony a Akane odtáhli se sebou do šaten. Kluci nad tím jen pokrčili rameny.

Prohlíželi si ji jako nějaký experiment. „Co je?" zeptala se jich s podezřívavým výrazem. „Víš, jistě, že sis ji nespletla se sestrou nebo tak? Páč ta ženská, co tam seděla, jsi ty! V blonďatý podobě a s vrásky." Řekla Ruunachi. „Je to moje matka- Komori Yui, kdysi tuhle školu navštěvovala a znala Sakamaki." Řekla jí na to se zamračeným výrazem. Schválně nezmínila, že znala přesně ty stejné bratry Sakamaki. „My víme, co jsou Sakamaki zač." řekla náhle Lin-Li [Nečekaný zvrat! :D]. Akane se zarazila a pohlédla na ně v šoku. Dívky se na ní usmáli „Jak?" zeptala se pouze. „Prostě víme, o Komori Yui jsme slyšeli, byla to první nevěsta, no teda první nevěsta, o které víme, že to přežila, která přežila takzvané „probuzení", takže pro nás není tak úplně neznámá." Oznámila jí Takara. „Naše rodiny nás poslali, abychom zjistili, zda ty budeš moci být probuzena úplně, nebo to taky selže..." doplnila jí Ruunachi. „Počkat!" řekla Akane. „Co to má znamenat sakra?! Vím o tom, že jsou to upíři, kteří chtějí mou krev, ale nejsem moje matka, já...já jsem silná po fyzické stránce, dokážu se ubránit, nemám ani škrábnutí, které by bylo způsobeno jimi. Nemám ani zdání, co to vaše „probuzení" je." Řekla jim na rovinu. „Sice to matka taky zmiňovala ve svém deníku, ale nic než to slovo jsem nepochytila, jelikož tam taky ani víc nebylo." Řekla dopálená. „Vím o tom, že jsem tkz. „Dívka vyslána církví" a něco jako "Nevěsta", ale co já s tím?" podívala se na ně vážně. 

„Jet jsem nechtěla ani náhodou. Kdyby bylo po mém, už jsem dávno v Norsku." řekla jim. „Počkej, počkej!" řekla Ruunachi a zamávala rukama do kříže. „V Norsku?! Co tím ksakru myslíš?!" podívala se na ní naprosto zmateně Ruunachi. „Tohle není jediná prestižní škola, kterou jsem navštěvovala." řekla Akane a založila si ruce na prsa. „Moje bývala škola běžně posílala studenty na výměnný pobyt do Norska, Anglie, Ruska a Austrálie. Měla jsem nejlepší předpoklady jet do Norska a do Norska smí studenti studující až střední školu, já byla teprve v 9. Ale...." Zasekla se Akane. „Ale pak se všechno zhroutilo, onemocněla jsem sice jen na 3 dny, ale ihned po tom mi bylo řečeno, že mě nahradili někým jiným, na přání mého dědečka, který řekl, že budu přestupovat a já o tom nic nevěděla. Kdybych se v té situaci měla nějak přirovnat, přirovnala bych se k nevědomé ovci, která věděla, že bude poslána napospas 6 hladovým vlkům. Došlo mi, kam mě to chtějí poslat, hned co jsem se to dozvěděla. A přesto! Přesto od těch vlků tahle pitomá ovce nemůže, ne nechce utéct, i přesto, že ví, že je pouhá náhrada za svou mámu..." zatnula zuby a ruce sevřela v pěsti. „Jsem jako motýl, který byl lapen do téhle šílené potrhané pavučiny plné pavouků, ze které se dá tak lehko utéct, ale ten motýl toho není vůbec schopen." Usmála se hořce. „Pak by se totiž cítil osaměle, jelikož nikde není žádný černý motýl jako on." Dodala se stejně hořkým úsměvem. Plácla se do čela a pevně zavřela oči „A nejhorší na tom je, že tu pavučinu potrhala moje matka, když se jí podařilo se z ní vymotat, připravila mi ji nevědomky k útěku, ale místo toho, abych ji zničila úplně, ji pomáhám těm prohnaným pavoukům opravovat, každou vteřinu, kdy tady jsem a nesnažím se utéct." Po té, co to Akane dořekla, padla na kolena. „Chci být silná! Chci být tak silná, jako moje máma, chci být schopná se tak snadno nerozbrečet, chci být schopná umět utíkat, ale zároveň zůstávat. Chci umět se smířit s tím, že jsem náhrada..." poslední větu řekla pološeptem. Dívky na ní nevěřícně hleděli. „Akane..." zašeptala Lin-Li a po té se k ní vrhla, zbylé dvě dívky ji po pár vteřinách napodobili, navzájem se objímali, všechny čtyři se snažili potlačit pláč a povzbudit tu druhou. „Vím, jak se cítíš!" zavzlykala Takara. „Je tak těžké těmhle pavoukům odolávat." Zavzlykala zase Ruunachi. „Chceš se vzdát a nechat to plavat, ale nejde to že? Je tak těžké to prostě jen nechat..." řekla se zlomeným hlasem Lin-Li. „Přesně... je to tak lehké a zároveň bolestně těžké!" řekla se vzlyky Akane.