Diabolik Lovers aneb jak to bylo dál? [DOKONČENO]

12. Bouře před festivalem

Bratři na dívky překvapeně koukali. „Tch!" Subaru udeřil do nejbližší zdi. „Já věděl, že bychom vám neměli věřit!" odsekne a otočí se k odchodu. „Subaru!" řekla Ruunachi a už se po něm natahovala, ale Akane ji chytla, jen lehce potřásla hlavou. Nechali Subarua odejít. „Potřebuje klid, aby si to mohl všechno urovnat..." řekla Akane a podívala se povzbudivě, jak na Ruunachi, tak na Takaru a Lin-Li. „Měl jsem o tobě vyšší mínění..." řekl Laito trochu zklamaně směrem k Takaře [opravdu netuším, jak bych to měla skloňovat o.O xD] a otočil se k odchodu. „No, tohle nikdo tušit nemohl..." pokrčil rameny Shu, který jako jediný zůstal. „Shu..." řekla pološeptem Lin-Li. „Je nám to líto!" řekla a zhroutila se na zem v slzách. „V-vychovali mě jako pozorovatelku pro lovce! N-nikdy jsem ne-nechtěla zklamat ni-ničí důvěru, ta-tak jsem se chtěla j-jen s-snažit ze všech sil!" vzlykala zoufale. Akane si k ní klekla lehce na ní usmála, pak Lin-Li na tváři přistála facka, která zanechala červený flek a pak ji objala. Lin-Li byla naprosto v šoku, ale objetí jí oplatila. „Až příště začnu hysterčit, taky mě propleskneš, že?" zeptala se s lehkým úsměvem na rtech. Lin-Li jen zakývala hlavou. Pak se pustili. „Fajn..." vydechla unaveně. „Vy dvě, jděte najít ty uražence..." mrkla na Takaru a Ruunachi s úsměvem, které téměř okamžitě vyběhli ze šaten. 

„A co se týče tebe..." otočila se na Ayata s zabijáckým pohledem. Ayato se zatvářil zaskočeně. „Pozítří je festival, to doufám víš, zítra budeme připravovat náš stánek, jasné? O týden později je pak orientační běh, spoléhám na to, že celý týden budeme trénovat. Ve sportech jsi dobrý ne? Takže žádný problém..." prokřupala si prsty, které nepříjemně zapraskaly. „A jestli z naší práce sníš byť jen jeden drobeček zabiju tě..." usmála se na něj zářivě. „Jasně, jasně! Jako bys mě mohla donutit na ten festival vůbec jít." Zamával rukou Ayato s úšklebkem. „Když mi tam helpneš udělám ti pak extra takoyaki." Řekla se skeptickým pohledem. „Dohoda platí!" řekl pohotově. „Akane, zlatíčko, myslíš, že to na něj bude fungovat, jsi velmi lstivá, ale on je..." začala Yui a na konci věty se zasekla se skepticky-ironickým pohledem na Ayatovy. „Mami, neznamená, že když ty jsi ho nezvládla ukočírovat, že to nezvládnu já." Usmála se na ní.

Ruunachi vyběhla ze šaten, byla stále jako Takara v kimonu. „Kam mohl jít?" zeptala se sama sebe a začala přemýšlet, kde by ho mohla najít. Pak jí to došlo. „Tam, kde je nejméně lidí a naprosté ticho!" pomyslela si a rozběhla se směrem do knihovny. Běžela jako smyslů zbavená. Po pár minutách rozrazila dvoukřídlé dveře do knihovny. Běhala mezi regály, tak dlouho dokud ho nenašla. Subaru si ji prvně ani moc nevšímal, jelikož si zprvu myslel, že je to jen nějaký student, který je tady, aby si půjčil nějakou knihu, po chvíli mu ale došlo, že to není jen tak nějaký student, jelikož na něj upírala svoje olivínově zelené oči [Olivín je drahý minerál v krásně pastelově zelené barvě, vlastně všeobecně je Olivín jen a pouze zelený viz. obrázek 1.]. 

„Co tu chceš?" zeptal se podrážděně. Ruunachi po tvářích pomalu začali stékat slzy. „Je mi to líto..." řekla tiše. „Nikdy jsem nechtěla... nechtěla někoho svým původem rozzlobit, j-já jen pracuji jako po-pozorovatel pro lovce, k-když vás pozorovatel uzná za neškodné nikdo po vás nepůjde. A-a já nikdy ne-nechtěla někomu říct, že jste nějak nebezpeční. Ma-máte konexe s církví, která vám vybírá nevěstu, ta-takže je naprosto zbytečné podávat nějaké hlášení." Vzlykala. „Proč tak hysterčíš? Můžeš si za to sama." Odsekl o něco klidněji Subaru. „A-ale... copak by ses se mnou bavil, kdybys věděl, že jsem pozorovatelka?" snažila si utírat svoje slzy, ale moc jí to nešlo. Subaru ji pozoroval v šoku. „Zamilovala jsem se do tebe, přišlo mi, že bude lepší ti to neříkat, co je horší? Když ti přestane důvěřovat kamarád, nebo osoba, kterou miluješ, protože si bude myslet, že to všechno byla pouhá hra, divadlo, šaráda?" řekla a obličej si schovala do obličeje. „Měla jsem tě ráda už v době, kdy jsem tě ani neznala pořádně jen podle řečí, které mi o tobě navyprávěli. Navyprávěli mi o tobě jen lži. Tvrdili, že jsi sadistický upír, co rád své kořisti mučí a nikdy neposlouchá, co mu chce dotyčný říct, ale ty jsi skvělý posluchač a zatím jsi ani jednou neudělal nic sadistického a krutého. Ano, možná jsi trochu sadistický a já to nevím, ale pořád jsi to ty." Usmála se lehce. Subaru k ní přišel, poklekl a odtáhl jí ruce od obličeje. Ruunachi na něj šokovaně pohlédla. Chvíli si hleděli z očí do očí, Subaru se k ní pomale nakláněl a Ruunachi přivřela uslzené oči. Ruunachi náhle projela ostrá bolest na šíji. Kousl jí. Lehce se usmála, pravou rukou ho objala kolem ramen a levou mu zajela do vlasů. „Dlužím ti to, klidně mě zabij, budu totiž umírat šťastná..." řekla s úsměvem a v olivínových očích se jí mihla jiskra radosti. Subaru se náhle odtáhl, byl lehce červený a z levého koutku úst mu stékal malinký pramínek krve. Znovu se k ní přiblížil, Ruunachi pevně zavřela oči, očekávala další prudkou bolest v jejím krku, ale místo ní se dostavil lehký dotyk na ústa. Překvapeně otevřela oči, Subaru měl oči přivřené a těmi svými karmínovými propaloval její olivínové.