Diabolik Lovers aneb jak to bylo dál? [DOKONČENO]

St. Valentyne's Day 1/4

Dnes je 14. Února. Můžete ho nazvat Svatý Valentýn,  den všech zamilovaných, nebo jen Valentýn,  ale já mu říkám: "Den, který budu navždy trávit sama". Je mi 16 let, mám 170 cm, zelené oči a tmavě hnědé vlasy, jmenuji se Rika, ale přátelé mi říkají Rika-chan, nebo taky jen Ri-chan. Zhruba před dvěma měsíci k nám na Noční akademii přestoupila nová dívka, jmenuje se Komori Akane, celkem jí závidím a žárlím na ni. Je chytrák, sportovně a umělecky nadána a krásná, takováhle kombinace se často nevidí,  ale přeci jen má nějaké chyby. Její osobnost, jak jsem slyšela je hrozná,  málokdy něco řekne,  lehce se naštve, všechno a všechny ignoruje, a když už začne mluvit, tak stojí za to, asi před týdnem jsem ji viděla, jak nadává Laitovy a dokonce ho i nakopla. Pokaždé do školy chodí za doprovodu bratrů Sakamaki/ových. 

Kdybych se vám teď měla svěřit, jsem zamilovaná, zamilovaná do Subarua. Žárlím, protože s nimi žije a tak muže Subarua vídat každý den. Sice si říkám, že bych na to neměla myslet, ale.... Každý den ji vidím převážně ve společnosti Ayata, už mnohokrát jsem přemýšlela, jestli spolu nechodí, ale kolem ní se točí všichni bratři Sakamaki. Právě jsem vyšla ze šaten a mířila do své třídy, která byla mezi Subaruovou a Akaninou. Nechtěla jsem ji potkat se Subaruem. Ale štěstí mi nepřálo a přálo zároveň,  potkala jsem ji, ale v doprovodu Ayata. V hlavě mi zase utkvěla ta myšlenka na to, jestli jsou ti dva pár, milenci apod. Vyberte si jaky pojem se vám jen zalíbí, mě je to srdečně jedno. Momentálně bych si měla lámat hlavu nad vzkazem, který mi někdo nechal ve skříňce.  Vešla jsem do třídy a posadila se na svoje místo za Laitem. Rozbalila jsem papírek, stálo v něm: "Prosím, přijď dnes o půlnoci na střechu..... S.S." to bylo vše, takže o obědové pauze. Nejspíš půjdu, sice nevím, kdo to napsal, ale nemám přeci co ztratit. Jsem sama, zamilovaná do upíra, kterého stejně nemůžu mít.

Hodinová ručička ukazující minuty se pomalu blížila k 12, aby hodiny mohli odbít půlnoc. Pomalým krokem jsem šla na střechu. "Zajímalo by mě, kdo mě tam pozval?" konstatovala jsem potichu sama pro sebe. Když jsem dorazila na střechu, hodiny zrovna přesně odbily půlnoc, ale k mému největšímu překvapení a šoku spěl fakt, že u zábradlí na střeše, stála jen a pouze jedna jediná osoba a to byl Subaru. Byla jsem značně zmatená, asi to byl omyl, už jsem se otáčela k odchodu, když mě náhle zastavil ten jeho lehce drsný a přesto něžný, silný a i tak slabý hlas. "Počkej!" křikl na mě, strnula jsem ve dveřích a pomalu se na něj otočila. "A-ano?" vydala jsem po pár minutách ticha ze sebe. "No...já...." byl značně nervozní, což u něj nebývalo zvykem, ale byl přitom tak roztomilý. Chtěla jsem něco říct, ale on už se vydal do akce, rychlím krokem ke mě přistoupil a do ruk mi vrazil puget lilií. Lilie jsem měla ráda, připomínali mi, jak některé věci mohou být čisté a bez hříchu, stejně jako ony samy. "Miluji tě!" vyhrkl ze sebe rychle a já na něj zůstala omámeně zírat. Teď už nebyl pochyb- Akane pro něj byla jen spolubydlící. Čelist mi poklesla a kytice lilií mi upadla, nebyl z toho moc nadšený, asi to bral jako odmítnutí, ale dřív, než stihl vůbec něco udělat, jsem mu skočila kolem krku. Usmívala jsem se, jako naprostý debil, ale bylo mi to jedno, byla jsem šťastná, nejšťastnější člověk na světě. "Já tebe taky! Taky tě miluji!" vyhrkla jsem se slzami v očích, tohle pro jednou nebyli slzy smutku z toho, že budu trávit Valentýn sama, tohle byli slzy nepřekonatelného štěstí a radosti. Subaru mě objal stejnou měrou a úlevně vydechl. Když mě pustil chvíli jsme se koukali jeden na druhého, než mi přitiskl svoje sladké rty na ty mé.

Prudce jsem otevřela oči a zvedla se. Ležela jsem v posteli a přikrytá. Byl to všechno sen? Nejspíš ano, ale byl to ten nejnádhernější sen, jaký jsem kdy měla. "Kéž by to byla skutečnost." povzdychla jsem si. "Co by byla skutečnost?" zeptal se mě hlas vedle mě. Polekaně jsem sebou trhla směrem odkud zazněl hlas. Byl to Subaru. "Ale nic." zasmála jsem se a spadla na něj. Nebyl to sen, díky Bože, snad ti tohle jednou splatím. Subaru mě objal a já byla přitisklá na jeho hrudi [Oba byli oblečený!!! Abyste si nemysleli něco jiného úchyláčci!!! xD] a znovu jsem usnula blaženým spánkem. Jsem nehorázně šťastná a nic lepšího jsem si nemohla přát.

                                                                     ~The End of 1 Part~ 

---Takže, vím je to krátké, asi celkem odbyté, ale já jsem na to pyšná! Páč jsem to slíbila a dodržela jsem to dřív jak za 100 let! Chtěla jsem počkat na ostatní odpovědi, ale ony furt nikde a tak jsem prostě začala, snad se líbilo a mám pro vás překvápko ;) :* Bye~ I ♥ YOU ALL!!!---

 Děkuji, že tu mou šílenost čtete! :3