Diabolik Lovers aneb jak to bylo dál? [DOKONČENO]

13. Festival

„Jak jsi na tom Ayato-kun?" zeptala se Akane a otočila se za sebe. Akane kreslila veliký nápis „TAKOYAKI!!!" na jejich stánek, zatím co Ayato už ho natíral „Nějak to jde, co ty Palačinko?" zeptal se jí. „Vypadá to solidně..." odpověděla a snažila se ignorovat její oslovení. „Nezapomeň si pak z dramatického kroužku půjčit kimono, nebo jestli máš svoje, nevím." Připomněla mu. „Když už máme mít stánek s takoyaki v úplně japonském stylu, tak ať to vypadá důvěryhodně." Dodala pak a udělala poslední tah štětcem. „Mám to!" řekla zpěvavě. „Takže..." začala, zvedla se ze země i s nápisem a podívala se na stánek. „jak to tam připoutáme?" zeptala se sebe sama i Ayata, který už taky skončil. Stánek byl celkem malý, ale přitom prostorný, měli tam dva pulty, jeden na výrobu takoyaki a jeden, u kterého si zákazníci mohli objednat. 

 „Ahoooj!" ozvalo se někde za nimi, šli k nim Lin-Li a Shu ruku v ruce, kteří měli už svůj stánek hotový, prodávali čokoládu a stánek měli ve švýcarském stylu, které je svou čokoládou proslulé, měli i kostýmy cukrářů, něco podobného měli i Laito a Takara, kteří prodávali makrónky ve stánku ve francouzském stylu. „Awww.... Jste roztomilí..." Akane si nemohla pomoct a předstírat, jak je z toho mimo. Začala se chechtat, Ayato nad tím jen pokrčil rameny. „Ale no tak!" řekla Lin-Li, zatvářila se falešně uraženě, vysmekla svoji ruku z té Shu(ovy) a přiběhla k Akane. „Skoro závidím." Řekla Akane. „Oh... vážně?" Lin-Li byla celkem překvapená. „Závidím ti to štěstí." Založila si ruce v bok. „Ale no tak..." uchechtla se. „Když jsem byla ještě na své staré škole chodila jsem s 2 kluky, ten první byl moje „pravá" láska, bylo mi 14 a jemu 16, bohužel musel odjet do Ruska, oba jsme věděli, že vztah na tak velikou dálku, by se nám nepovedlo udržet a tak jsme si dali sbohem. Další kluk byl tak trochu náhrada za toho prvního, doufala jsem, že bych ho možná mohla mít ráda, ale vydrželo nám to jen týden." Zasmála se. „Je to strašná ironie..." povzdechla si úlevně. Lin-Li se na ní soucitně podívala a pak se na ní usmála. „Ale no tak! Nech toho, už je to zamnou..." řekla a máchla nad tím rukou. Shu dívky nijak neposlouchal a dával si šlofíka na židli, ale Ayato celkem pozorně poslouchal. „Pomůžeš nám vyvěsit ten nápis?" zeptala se jí Akane. „Jasně!" řekla zvesela Lin-Li. „Kluci, pomůžete?" zeptala se jich Lin-Li. Shu otevřel oči a zvedl se ze židle "Jaká to otrava...." ucedil cestou. Ayato se k nim otočil čelem. „Takže...." Zapřemýšlela Akane. „Asi vím co s tím a nemusíme nic nosit!" uchechtla se. „Kluci vysadíte si nás na ramena a mi na ten stánek připneme nápis!" řekla. „Takže, já to chytnu tady a ty Lin vem ten druhý roh, ok?" podívala se na ní. „Jasně!" zasalutovala a chytla druhý roh papírového nápisu. „Fajn, teď nás kluci vyzvedněte, držte nás pořádně, když spadneme nejen, že si nameleme, ale i roztrhneme nápis." Oznámila jim a obě dívky se natočili tak, aby si je bratři mohli vysadit na ramena. Shu samozřejmě vysadil nahoru Lin-Li a Akane zbyla Ayatovy, obě je bez problémů vysadili. Akane a Lin-Li se natáhla a upevnili na stánek nápis, pak je kluci spustili na zem.

 Lin-Li skončila v Shu(ově) náručí a Akane těsně zády k Ayatovy, který jí držel za boky. „Vypadá to dobře." Řekla Akane, když rychlím pohledem přejela stánek pohledem. „Jak by ne, když ho stavěl Ore-sama!" namítl Ayato. „Jistě, jistě Ayato-sama, jsem vám neskonale vděčná za vaši ochotu..." máchla nad tím rukou a hihňala se. 

„Máte to pěkné." Ozval se za nimi Ruunachin hlas, která byla svou paží zaháknutá do Subarua a vlekla ho k nim, oba dva měli stánek v Ruském stylu, měli něco jako antikvariát. „Ale, ale, máme tu další pár hrdliček?" zeptal se uštěpačně Laitův hlas, někde za Subaruem a Ruunachi. „Ty perverzáku!" zavrčel Ayato a pustil Akane. „Nemáme to říkat my?" zeptala se Akane a ukázala na jeho prsty propletené s těmi Takařinými, která se neskutečně culila. „Hehe..." zahihňala se Takara. „Máme tu hotovou sbírku páru..." poznamenal Reiji, který se odněkud objevil a Kanato s ním, ti dva měli prodávat klobásy, ano klobásy [*už jí dochází nápady*] oba dva budou mít kostýmy německých krojů. „Jasně, jasně!" máchla nad tím rukou Akane.