Diabolik Lovers aneb jak to bylo dál? [DOKONČENO]

2. Jak to jen říct...Učení je mučení!

Mockrát děkuji všem, kteří čtou můj příběh. Jsem velice šťastná, že se někdo těší na pokračování mého šíleného díla :D. Ještě jednou děkuji a doufám, že se vám to bude líbit a velmi se omlouvám, že jsem vás nechala čekat, slibuji, že od teď se budu snažit na maximum. No dál vás nebudu zdržovat přeji hezké počtení :3

Akane s Ayatem šli za Reijim pro nějaké učebnice, co by Akane mohla použít.

„Už ti to vysvětluji po páté!" zakřičela Akane na Ayata, který opakoval jednu chybu stále dokola. „Nechápu, co je na těch odmocninách tak těžké!" křičí rozzlobeně. „Nechápu, jak si se dostal na střední, když nezvládáš učivo nižších ročníků!" říká rozzlobeně. „Zklidni se, jo?!" křikl Ayato. Po celém sídle bylo slyšet, jak ti dva nadávají, Shuu si musel pouštět svoji hudbu na maximum, div z toho neohluchl, Kanato radši z domu odešel na hřbitov a Subaru též, ale na zahradu, ale tam je bylo také slyšet a tak musel až na druhou stranu zahrady, Laito se to snažil ignorovat a Reiji také, i když jim to moc nešlo. 

Nakonec Reiji s Laitem nastoupili do obývacího pokoje, kde se ti dva učili. „A už dost vy dva! To se nedá poslouchat!" zakřičel Laito. „Tak mi promiň, že je to takový hlupák a nechápe odmocniny, to už by bylo lehčí naučit krávy a prasata lítat a koně jezdit na lidech." zavrčela nevrle Akane. „No promiň mi, že jsem tak tupej!" řekl uraženě Ayato. „Ještě, že sis to přiznal, alespoň něco chápeš." řekla Akane. „Co si to dovoluješ?!" zakřičel na ní a zvedl se. „Tohle je zatím slabý, buď rád, že nelétají facky!" zavrčí Akane a nastavuje pěst. „Tak dost vy dva!" řekne rázně Reiji a oba se na něj kouknou. „Toho učení už bylo dost..." povzdechl si „běžte každý do svého pokoje!" přikázal. „A to si myslíš, že tě poslechnu?!" řekl Ayato otráveně. „Haaa, souhlasím s tím tupcem." řekla Akane. „Cos to řekla?!" podíval se na ní Ayato „Vidličky a nože!" odpoví mu znuděně. „Tak už dost! Běžte si, kam chcete, hlavně ať přitom nejste spolu, nedá se to poslouchat" povzdechl si těžce. „Jak chceš!" řekli jednohlasně ti dva, vyměnili si vražedné pohledy a odešli. 

Když odcházeli, bylo slyšet „Nechoď kudy já!" nebo „Nepronásleduj mě!" „To ty chodíš za mnou!" atd. atd.. „Laito... prosím tě, jestli ti dva se ještě někdy dohodou, že se spolu budou učit, zaraž jim to." řekl Reiji a chystal se k odchodu, když mezi dveřmi viděl ty dva zpět. „Jdete si pro věci?" zeptal se jich. „Prý má zítra písemku z Aj, asi jsem na něj moc hodná, ale tohle fakt nemůžu dovolit." řekla jednoduše a těžce si povzdechla, že tohle vůbec dělá. „Ani náhodou! Vás dva už spolu nenecháme ani chvilku!" řekl Laito. „Tak se učte s námi." zašklebil se Ayato. Laitovy skoro vyskočili oči z důlků a Reiji se kysele zašklebil. „Proti nejsem." řekne Akane.

Reiji a Laito byli nakonec přinuceni k tomu se s nimi učit. Akane zatím zařvala po Ayatovy minimálně 3 a Ayato taktéž. „Učiť tě angličtinu je lehčí, než jsem si myslela." řekla a zavřela učebnici. „No alespoň něco." řekl Ayato a protáhl se. Reiji jen chvíli listoval v učebnicích matiky a málokdy jim do toho zasáhl, zatím co Laito dělal kraviny, prý protože se nudil. „To je vše?" zeptal se Ayato překvapeně a ti dva se konečně podívali na Ayata s Akane. „Ano, prošels'. Z toho testu můžeš dostat na nejhůř 3." oznámí mu docela povznešeným hlasem, jelikož je na sebe celkem pyšná, že ho naučila alespoň něco. Do místnosti pak přišli zbylí 3 bratři. „Co se to tu děje? Ani jeden z vás neřve." řekl Kanato. „Řvali, ale ne tolik jako předtím." řekl Shuu. „Jelikož se seklo s matikou, málem se pozabíjeli, pak se vrátili a řekli, že musí udělat něco s angličtinou." řekl jim ve zkratce Laito. „Kupodivu, učit ho angličtinu, je něco jiného." ozvala se Akane. „Jasně, proč si do mě nerejpnout že?" podíval se na ní uraženě Ayato. V místnosti teď byla mezi těma dvěma taková uvolněnější atmosféra, ale mezi ostatními bratry taková více ztuhlá. „S angličtinou ti pomůžu, ale s matikou se mnou nepočítej, to by mě dostalo do hrobu, dřív než bych chtěla." oznámila mu. „Hahaha" řekl ironicky Ayato.

Příští dny probíhali, když to tak řeknu až nezáživně. Akane byla zařazena do třídy s Ayatem, kde se z ní pokusil napít. Ovšem místo toho, aby Akane skončila na školní ošetřovně, skončil tam Ayato. Ayato dostal z testu z angličtiny 78%, zatím co Akane 100%. Z nečekaného testu z matiky Ayato dostal 15% + bonudových 5 bodů z 10, za to Akane 100% + bonusových 10 bodů z 10. Příští týden probíhal ještě nudněji. Nestalo se vcelku nic, až na pár nepovedených pokusů bratrů se napít Akaniny krve. Bratři také zjistili, že Akane se za ten jeden týden, co byla ve škole, stala nejchytřejší studentkou a taky nejlepší ve sportech. Zatím tam všechny drtila, a nejen upíří bratry. Bratři už byli na cestě domů, až na Kanata, který musel s Akane zůstat ve škole. Jelikož na dnešek byl vybrán Kanato, aby zajistil, že se Akane nepokusí utéct. Akane zůstala ve škole déle, protože potřebovala procvičit její sebeobranu v tělocvičně. To ale upíří bratři nečekaly, co je po tak náročném dni čeká...

Mezitím: Yui už to po jednom týdnu a pár dní jednoduše nevydržela a musela ihned odjela do sídla Sakamaki, aby zkontrolovala svoji jedinou dceru. Když přijela, v sídle nikdo nebyl, dostala se tam vcelku lehce a po paměti šla do obývacího pokoje, kde se posadila na pohovku.

Když bratři dorazili, všichni se ihned hrnuli do obývacího pokoje. „Prostě si to přiznejme, tahle nevěsta je nad naše síly." povzdechl si Laito. Shuu a Subaru jen zarytě mlčeli. „To možná leda tak tobě, já ji ještě snesu." řekne Ayato. „Přestaňte." řekne Reiji a otevře dveře do obýváků. Hned po tom, co tak učinil, byli všichni překvapeni postavou, sedící na gauči. Postava se k nim otočila. „Kluci..." zašeptala. Byla to Yui. Bratři na ni nevěřícně hleděli. „Bitch-chan?" zeptal se Laito. „Ano." usmála se a stoupla si „Už je to doba, že? Všichni vypadáte naprosto stejně, jako když jsem k vám poprvé přišla..." usmála se a pokračovala „...jen já jsem se trochu změnila, že?" zasmála se. „Ah... kdepak máte Kanata-kun?" zeptala se a zvídavě jej vyhlížela. „Počkat! Kde je moje holčička?" zeptala se lehce znepokojeně. „Hned nevyváděj, Chichinashi!" řekl Ayato. „Jak bych neměla vyvádět, je to moje dcera, pro lásku boží." řekla trochu uraženě. „Je ve škole s Kanatem." Ozval se Reiji. „Děkuji, Reiji-san." řekla o něco uvolněněji Yui. „Mohla jsi nám napsat, že ta tvá dcera je pěkné kvítko." ozval se Laito. „Ale proboha, vždyť je to andílek." zasmála se a všem, doslova, spadla čelist. „Ale no tak, nepoznáte vtip?" zeptá se jich a usměje se. „Moc dobře vím, jaká je. Nedokážu s jistotou říct, že je po otci. Co vím, on se nikdy tak nechoval. Stále nějak doufám, že ho má ráda, i když ho nikdy nepotkala." usmála se smutně. „Utekl od vás?" zeptal se Laito. „To by nikdy neudělal! Zemřel na rakovinu plic.... Vždy na něj budu vzpomínat, jako na toho nejlaskavějšího člověka, kterého jsem kdy poznala!" křikla trochu podrážděně a v tu chvíli do pokoje vešli Kanato s Akane. 

„Jsme doma." řekl unaveně Kanato, jelikož zjistil, že Akane je 100% nad jeho síly. „Huh? YUI?!" podivil se. „Mami?" podívala se na ni Akane. „Akane." řekla s lehkým úsměvem Yui, přiběhla k ní a objala ji. „Jsi v pořádku, zlato?" zeptala se. „Zatím přišli na úhonu jen těch 6 tupců, co se snaží se napít mé krve." řekla. „Vážně?" zeptala se bratrů. „Zatím to Ayato schytal nejvíce, sejmula ho tak 10, Laita 4, Kanato málem dostal facku a já, Subaru a ten bezpáteřní lenoch jsme zatím bez úhony, i když občas jsme měli namále." oznámil Reiji. Yui se jen zasmála „Tak jste asi zjistili, že Akane na sebe nenechá jen tak sáhnout." usmála se. „Subaru-kun, Shuu-san vy jste pořád tak tiší, že? I po tom, co tu máte Akane, jste skoro nic neřekli že?" usmála se. „Asi." řekl Subaru. „Akane, buď na ně hodná." poplácala ji lehce po hlavě. „Až se přestanou pokoušet o to mi pít krev, tak možná, jsou jako komáři, možná jen víc otravní." řekla jí na to. „Jen tak mimochodem kluci, co na ni říkáte?" zeptala se bratrů Yui. „Jak to myslíš?" zeptal se Kanato. „Jednoduše." řekla a otočila k nim Akane a stoupla si vedle ní. „Nezarazila vás ta podoba?" zeptá se. „Jo a hodně." odpověděli všichni jednohlasně. Yui se jen uchechtla. „Já si to myslela." řekla. „Akane?" zeptala se jí Yui, Akane se na ní podívala. „Ano?" „Buď na ně hodná." řekla znovu. „Já už budu muset jít, přeci jen, zítra musím do práce." řekla Yui. „Půjdu tě vyprovodit." řekla Akane. A nakonec šli všichni, všichni se s ní rozloučili. „Jsem ráda, že jsem sem přeci jen přijela, abych se na tebe koukla." řekla Yui Akane. „Nejsem malá, umím se o sebe postarat." řekla suše „Já vím, ale já tu jednou už nebudu, a proto chci vidět všechny tvoje úspěchy i pády." povzdechla si, ale přesto se usmála. „Moc je netrap, nezaslouží si to, ikdyž někdy přeci jen ano." usmála se na ni a mrkla na bratry. A pak odjela.

---Na co jsem myslela během psaní téhle kapitoly? To by mě taky zajímalo, upřímně asi na to, jak by to dopadlo, kdyby se Ayato měl vážně učit!!! XDDD To by mě zajímalo :D Bye~ I ♥ YOU ALL!!!---