Diabolik Lovers aneb jak to bylo dál? [DOKONČENO]

St. Valentynes's Day 4/4

Jmenuji se Yuko, je mi 16 let, měřím 159 cm, mám zelené oči a dlouhé hnědé vlasy, takhle bych popsala svůj vnější vzhled. Jsem milá a celkem důvěřivá, ovšem se občas bojím lidí. Když je na mě vyvinut veliký nátlak, vždycky začnu panikařit, a tak tomu bylo i před pár týdny. Učitel mě vyvolal, abych začala číst, ale byla jsem kapku mimo, ve svém vlastním světě, a tak jsem si utrhla ostudu a nebyla jsem schopná číst. Ovšem ten den nebyl tak trapný. Měla jsem zachránce. Můj zachránce Subaru Sakamaki: upír, vysoký, rudé oči, sněhové vlasy, občas trochu podrážděný a hodně tichý, se mě zastal, když jsem byla na pokraji svých sil. Jak jsem ho postupem času poznávala, zjistila jsem, že je na upíra poměrně jiný. Než by se mohlo zdát. Popravdě, jak jsem ho poznávala, mi taky docházelo, že ho mám víc a víc ráda. Sice jsme spolu moc nemluvili, ale stejně, je to má volba.

Abych pravdu řekla, nechodím s ním do třídy, jsem ve třídě s jeho staršími bratry-Ayatem a Kanatem. V ten den byl jejich učitel nemocný, a tak nás spojili dohromady. Upřímně jsem se nikdy moc s lidmi z mé třídy nebavila, spíš s ostatními z jiných tříd, ale nikdy jsem neměla možnost promluvit si s nikým ze sídla Sakamaki. Ani s tou dívkou Akane, která je neustále s nimi. Sice jsem ji nikdy se Subaruem neviděla, ale stejně mě občas přepadne žárlivost, ale snažím se to překonat s optimismem. Ovšem nemohla jsem si nevšimnout, že i Subaru pozoruje mě. Dělalo mě to šťastnou, ale trochu se bojím, co si o mě vlastně myslí. 

Nechci se vzdát... dneska se odhodlám mu říct, co cítím! Dneska je Valentýn, lepší den si vybrat nemohu. Ale pokud mě odmítne, asi se už nikdy nebudu těšit na Valentýn. Doma jsem mu udělala domácí čokoládu a valentýnku. Byla už 4 hodina a brzy bude čas obědu, to je můj čas. 

Byl čas oběda, šla jsem do vedlejší třídy a poptala se po Subaruovy, tam řekli, že šel někam pryč. Hledala jsem ho snad všude, až jsem ho nakonec našla. "Ah tady je!" řekl jsem si v mysli, když jsem ho viděla. Už jsem chtěla na něj zavolat, ale rychle jsem zase zalezla za roh. Byl tam s Akane. Takže.... znamená to? Co to vlastně znamená? Vím, že bych tohle neměla, ale opatrně jsem je sledovala, sice jsem je neslyšela, ale můj zrak mi stačil. Něco mu podávala, nevím co, ale asi čokoládu. Upustila jsem čokoládu s valentýnkou. Do očí se mi nahrnuli slzy- utekla jsem s hlasitým vzlykáním, vsadila bych se, že se za mnou otočili, jelikož jsem jim asi vyrušila vyznání. Jsem tak blbá, jak jsem si mohla myslet, že by mé vyznání přijal. Utekla jsem někam do knihovny.

[Z pohledu vypravěče =3 ] "Oběd už ti nedělám, pitomče!" řekla Akane a dala mu krabičku s obědem. "Díky." řekl jednoduše Subaru a vzal si ho od ní. Akane sebou trhla směrem, odkud zazněl zvuk pláče, bot, a jako kdyby něco spadlo. Šla k tomu místu, zvedla čokoládu a valentýnku. "Subaru..." zavolala ho a on přišel. "Hádám, že tohle bude pro tebe." řekla a podala mu to. "Od koho?" zeptal se prohlédl si to. "Jako, kdybych to věděla, já ti to nedala, já si svoji valentýnku šetřím." řekla a mávla nad tím rukou. Dala se na odchod. "Být tebou tu slečnu rychle najdu a vysvětlím jí to." řekla ještě a odešla. Subaru otevřel valentýnku a začal si číst. "Eh...no... jak bych to jen začala? Drahý Subaru, před pár týdny jsi mi pomohl a tolik si toho vážím, začala jsem se o tebe zajímat, jsi neskutečný člověk. Zamilovala jsem se dřív, než-li jsem si toho všimla. I když počítám s odmítnutím, musela jsem ti to sdělit, prosím přijmi toto vyznání, valentýnku a čokoládu. I tato hloupost mi udělá radost a tak prosím. Vážně tě.... miluji. Yoko..."

[Zpět k Yoko :D] Seděla jsem v knihovně na okně v posledním oddělení. Stále jsem brečela, ještě, že tam nikdo nebyl. "Tohle je od tebe?" zeptal se mě někdo, ihned jsem poznala Subaruův hlas. "T-to..." začal jsem, hleděla jsem na něj překvapeně. "Promiň byla to hloupost, teď když nejspíš chodíš s Akane-chan." řekla jsem sklíčeně a smutně. "Já s ní nechodím." odpověděl mi. "Já to vědě- Počkat co?!" zeptala jsem se ho zmateně. "Vždyť jsem viděla, jak se ti vyznává a dává ti čokoládu." řekla jsem naprosto vykolejená s uslzenýma očima. "Nevyznala se mi a žádnou čokoládu mi nedala, byl to oběd a místo vyznání mi leda tak vynadala." řekl jednoduše. "A co se týče tohohle." zamával s valentýnkou a čokoládou. "Příjmu je i s tvými city, když ty akceptuješ moje." ušklíbl se lehce. "T-tím... tím myslíš že....?" zeptala jsem se a on přikývl. Celá jsem se rozzářila. Během mrknutí oka jsem se zvedla a skočila mu kolem krku. "Jsem tak šťastná!" řekla jsem se stále uslzenýma očima. "Mám tě strašně ráda! Miluji tě! Jsi můj hrdina, tak... tak" než jsem stihla doříct svoji větu Subaru mě políbil, čímž mě chtěl utišit a dát mi najevo, jak se cítí, a že to chápe. "Já tebe taky." zašeptal a opřel se svým čelem o to mé. Dívali jsme si do očí a já se culila jako blázen, zatím co on se lehce červenal.

                                ~The End of 4 part and all Valentyne's Specials!~

---Takže :D už jsme u konce speciálu :D tak snad se vám Valentýnské bonusy líbili a těším se na další svátky, kdy mě zavalíte prací! Bye~ I ♥ YOU ALL!!!---