Diabolik Lovers aneb jak to bylo dál? [DOKONČENO]

5. Po válce je vždy mír, tedy někdy

Všichni se přesunuli do obývacího pokoje. Upíři Akane slíbili, nebo spíš byli donuceni Yui, že už jí neřeknou jinak než Akane a Ayato jinak než Akai a další jeho připitomělé přezdívky. A ona jim za to na oplátku slíbila, že svoje vražedné útoky sníží na minimum. Akane ještě pořád objímala Ayata a Shuua a nechtěla je pustit. Cítila se trapně, za tu fotku, ano zrovna za to. To, že udělala celkem slušnou scénu, ji moc nezajímalo, ale hlavní důvod, proč je nechtěla pustit byli její zarudlé oči od pláče, nechtěla, aby ji takhle viděli. Yui se musela zasmát, když ty tři viděla pohromadě. 

Náhle se zvedla a přešla k těm třem. „Akane, slyšela jsem od ředitele, že jsi zvítězila v šampionátu." usmála se na ni. Akane pustila Ayata s jejího trochu moc silného objetí a podívala se na svou matku. „Promiň." řekla a sklopila hlavu. „Je mi to líto." omlouvala se. „To je v pořádku." řekla Yui s úsměvem a objala ji. „Za co se mrška vlastně omlouvá?" zeptal se Laito. „Víš Laito-kun, já a Akane jsme si slíbili, že ať už bude Akane kdekoliv, uvidím její úspěchy i selhání. Tohle bylo poprvé, co byla na okresním šampionátu beze mě. Byla jsem v šoku, když mi to ředitel říkal." Zasmála se a pustila Akane. „A teď!" tleskla. „Uděláme něco s těmi tvými vlasy, myslím, že moje Akane se mi líbí víc, než tahle ta moje kopie." usmála se a vzala mezi prsty jeden pramínek Akaniných obarvených vlasů.

„Tak tohle bych nečekal." řekl Laito. „Věděl jsem, že mrška je na tom špatně po tom, co jsem viděl tu fotku, ale až tak?" usmál se ironicky Laito. „Laito... nech toho" řekl Reiji přísně. „No, ale...." Začal Laito s úšklebkem. „vypadá to, že tady Shuu a Ayato vědí, jak na ní..." dodal pak. Ayato jen odvrátil svůj pohled někam jinam a Shuu je ignoroval. „Pochopil jsem ji, dá se říct..." začal Shuu. „Viděl jsem skladby, které nechala u piana, vkládá do nich hodně svých pocitů, pokud je skladba takhle procítěná, dá se z ní i vyčíst hodně o jejím skladateli, málem jsem dostal výprask, ale hudba nás asi nějak sblížila. Hudba říká mnoho o svém skladateli a řekne vám o jeho pocitech prakticky cokoliv." řekl lhostejně. „A co Ayato?" zeptal se Kanato. „To tě nemusí zajímat šílenče." odfrkl si. „A navíc! Měli byste prokazovat víc úcty ke svému pánovy! A na moje věci mi nikdo nebude sahat!" otočil se nasupeně na Shuua. „Kdo říkal, že jsem se jí dotýkal?" podíval se na něj znuděně. „Jen se mi líbí její styl, má smysl pro hudbu." Řekl „A taky..." řekl a ukázal křížek. „Tohle jsem našel před vchodem, musela ho vytratit, když tam tak vlítla." řekl a hodil ho Ayatovy. „Proč mě?" zeptal se ho podezřívavě. Shuu jen pokrčil rameny. „Máš k ní nejblíž..." řekl jednoduše.

Yui se v domě vyznala, jako by v něm bydlela od jakživa. „Mami?" začala Akane, když jí Yui dovedla do koupelny. „Copak, zlato?" usmála se na ní. „Vadí ti to?" zeptala se sklíčeně. „Huh?" Yui se na svou dceru podívala překvapeně a nechápavě. „Jak jsem vybuchla..." dodala Akane. Yui se usmála. „Byla jsem šťastná." odpověděla Yui. Akane trhla hlavou k ní. Byla v šoku. „Alespoň vím, že jsem tě vychovala dobře." usmála se hřejivě. „Vždy si byla zakřiklá a nekomunikovala. Nikdy jsem nevěděla, co si myslíš, o mě, o dědovy, o otci, o všem. Trápilo mě to. Bála jsem se, že k ničemu nemáš žádný větší vztah." Pokračovala dál Yui. „Ale když jsi v tu chvíli rozrazila dveře se slzami v očích, všichni pochopili, že i ty umíš brečet. Opravdu ti tak vadí naše podoba?" zeptala se opatrně Yui. „Nevadí mi! Jsem šťastná, že jsem ti tak podobná, ale bolelo to." Začala Akane. „Bolelo mě, že ve mně viděli tebe a ne mě. Jsme si až tak podobné, že viděli pouze tvář, kterou dobře znají a nebrali ohled na to, že jsem úplně jiná. Bolelo mě, že k nim nikdy nebudu mít tak blízko jako ty. Hodně sis toho s nimi zažila..." řekla Akane. „Už jsem se bála." usmála se Yui. Akane zase nepochopila. „Už vím, co jsi zdědila po otci." usmála se na ní Yui. „Co?" zeptala se Akane, stále ještě v šoku. „Empatii, už chápu, cítila jsi tak procítěně, že v tobě vidí mě, pochopila jsi je, ale oni tebe ne. Tvůj otec byl stejný. Všechny vždycky pochopil, ale nikdy nebyl pořádně pochopen. Jsem ráda, že jsi po něm zdědila jen to nejlepší." řekla Yui a objala svou dceru. „Děkuji." řekla Akane a objala ji zpět.