Diabolik Lovers aneb jak to bylo dál? [DOKONČENO]

16. Ples, katastrofa, rozlámaná srdce

No, ještě moje kecy na začátek, to nesmí chybět, důvod, proč jsem nevydala tuhle kapitolu dřív máte dole a jako odčinění jsem vám ji udělala delší! xDDD ve Worldu zabírá 9 stran! 9 stran! můj osobní rekord!!! XDDD Přeji hezké počtení ;) + na konci Akanino pyžamo xDDD

Akane se válela v obývacím pokoji na pohovce, bylo jí nehorázné teplo a jedna zmrzlinu, slunce jí pražilo do obličeje a ani jí nijak nepomáhalo krátké modrošedé triko, které jí bylo na úrovni 20-30 cm nad koleny nepomáhalo ani to, že má svoje uhlově černé kadeře svázané do mašle vysoko na hlavě. Ano četli jste správně, sedí si na gauči ve dne, Akane nemohla usnout, bylo 11 dopoledne. Byli letní prázdniny a ona se nudila a to byl teprve první den prázdnin. Nějak jí chyběla letní zábava s její mámou, každé léto spolu jezdili na rodinou chatu, kde si přivydělávala jako brigádnice, jak? Ani Akane a Yui v létě nezaháleli, udělali ze své letní chaty takové menší horké prameny, chata sloužila jako ubytování pro hosty, mohli tam mít nanejvýše 30 návštěvníků.

Akane se rukou dotkla krku na místo, kde jí Ayato během orientačního běhu, když se ztratili a ona spadla ze srázu, pokousal a pil její krev. Stále neví, co si má myslet. Má se bát, má se mu vyhýbat, má dělat jako by se to nikdy nestalo? Neví, nemá ani ponětí, proč se to vlastně událo. Ano... byla sem poslána jako nevěsta, ale... stále ten fakt vstřebává, i když je u nich počínaje dneškem 3 měsíc.

Akane snědla celí kbelík jogurtové zmrzliny. Zvedla se a odpochodovala do chodby, kde byl telefon. „Prosím funguj!" zaprosila a vytočila matčino číslo. Fungoval, ze sluchátka bylo slyšet zvonění a následně takový ten typický zvuk, že byl hovor přijat. „Tady Komori Yui, co si přejete?" ozval se jemný hlas. „Ahoj mami." Řekla Akane. „Akane?! Proč nespíš? Měla by si spát!" vyváděla její starostlivá matka. „Mami, nemohla bych přijet, strašně se nudím." zažadonila. Říkala jí jen a jen pravdu. „Drahoušku, sama moc dobře víš, že nemůžeš." „Ale... ale co kdybychom přijeli všichni?" zeptala se pohotově Akane. 

„Kdo všichni, kam jet?" Akane se otočila po hlase. Byl tam Ayato v pyžamu. Hned, jak mu došlo, že Akane mluví do telefonu šel k ní. Už se natahoval, že jí sluchátko vezme a hovor ukončí, ale Akane rychle začala mluvit „Mami, nebylo by fajn, kdybychom všichni přijeli na chvíli, když jsou ty prázdniny?" řekla pohotově do telefonu, jelikož spoléhala na to, že to Ayata zastaví a taky zastavilo. „Zlato, hezké by to bylo, hrozně ráda, bych vás viděla, ale víš, že to nedovolí." Ayato napjatě poslouchal, co z jejich rozhovoru vyplyne. „A když je přemluvím?" zeptala se jí Akane. „Víš, že mě to vadit nebude." Odpověděla. „Dám ti Ayata-kun." řekla Akane a podala Ayatovy telefon. On je celou dobu bedlivě poslouchal, prvně nebyl moc ochotný si telefon převzít, ale nakonec si ho vzal. „Halo?" optal se. „Ayato-kun! Co byste říkali na to, že byste přijeli, když jsou ty prázdniny?" zeptala Yui. Akane na něj koukala s prosbou v očích. „Chichinashi, znáš mě, já jsem pro každou zábavu, ale jak mám vědět, co mi řekne ten srandu nesnášející suchar Reiji." Řekl rozmrzele, přeci jen je asi ospalí, kdo ví, co ho vyhnalo z jeho "postele". „Tak jim řekni, že buď všichni přijedete do horkých pramenů, nebo ať počítají s tím, že si pro vás osobně přijedu." Zasmála se Yui a pověsila to. „Co říkala?" zeptala se Akane. „Prej máme přijet, a co to tebe napadlo?!" první část souvětí, které řekl, bylo klidné, ale druhou část přímo vyštěkl. Akane se mračila. „Huh? Co mě to napadlo? Že by nuda? Nedá se tu nic dělat, jediná věc, co se tu dá dělat je mlátit vás." Vyprskla. Za chvíli do chodby přišel rozespalí Kanato a vcelku bdělí Laito, Ayatův výkřik je musel probudit. Pokud jsou ale vzhůru ti dva, ostatní budou asi taky.

Asi po 15 minutách dohadování se všichni shromáždili v obývacím pokoji. Všichni vypadali ospale. Akane ostatním vysvětlila situaci, jak se co má. Reiji vypadal, že se mu to zrovna dvakrát nelíbí. „Ale no tak! Horké prameny!" řekla Akane tak trochu vytočeně. „Když pojedeme všichni nemůže to být taková pohroma a navíc, trocha relaxace by neuškodila." ušklíbl se Laito. „Konečně! Někdo mě chápe!" řekla Akane. „Je tu strašná nuda, navíc, ani ne za 3 dny se tam pořádá ples, na který jsem chtěla jako malá vždycky jít. Máma se taky těšila, že mě na tom plese jednou uvidí, protože se tam seznámila s otcem." Odfrkla si a koukla se stranou. „Nejsem vy, nerozumím vašim důvodům, ale snažím se porozumět, tak proč mi nevyjdete vstříc." Oznámila a chystala se k odchodu. „Fajn..." povzdechl si těžce Reiji. „Ale jen na týden!" dodal. Akane si držela pořád klidnou a kamennou tvář, ale oči jí přímo zářili nadšením a radostí. Už už se chystala, že se na něj vrhne, aby ho objala, ale ihned ten nápad zapudila do nejtemnější části své mysli, když byla v polovině cesty a ruce měla roztažené, rychle se zastavila a stoupla si normálně. „Děkuji!" poklonila se. „Mohli bychom jet už dnes? Bude to výhodné, pojedeme přes den, takže můžeme v autě spát. A tak mě tak napadá, mohli by jet i Ruunachi, Lin-Li a Takara? Naše horké prameny si oblíbilo spoustu párů." Navrhla a zeptala se. Reiji jen kývl a dál se to neřešilo. Všichni si šli sbalit a Akane obvolala její kamarádky. Po hodině už všichni byli nacpaní v limuzíně a jeli. Všichni v podstatě hned usnuli únavou. Na chatu dorazili až večer.