Diabolik Lovers aneb jak to bylo dál? [DOKONČENO]

~Epilog~

P.S: Lepší obrázek mě prostě nenapadl!!! >< 

Po týdnu, co bratři Sakamaki a dívky strávili v horkých pramenech, které v létě provozuje Yui a Akane jí tam pomáhá, se všichni vrátili zpět do sídla. 

"Musíte uznat, bylo to tam fajn!" řekla Akane, která trvala na svém. "Jo bylo, stačí konečně!" řekl Ayato a otevřel dveře domu, ale dřív než stihl vejít to stihla Akane. "Děkuji vaše výsosti, že jste mi podržel dveře!" řekla s notnou dávkou arogance a snažila se nerozesmát. "Hele Palačinko! Ty si prostě koleduješ!" řekl naštvaně. "Ale kdepak Ayato-sama, jen se chovám... vznešeně, jako správná královna!" to už nevydržela a začala svému vtipu smát. "V tom případě dnes spíte se mnou královno! Přeci jen, král sdílel lóže s královnou nebo ne?" ušklíbl se na ní. Akane ztichla, měl pravdu teď ji dostal. "Bohužel vaše veličenstvo, tohle si nechám ujít, ještě budu chudokrevná!" vyplázla na něj jazyk a rozběhla se po schodišti, aby se dostala co nejrychleji do svého pokoje. "Hej! Já ti kufry nosit nebudu!!" zakřičel za ní Ayato.

Další den přišli dívky za Akane na návštěvu. Všechny seděli na posteli. "Tak, jak se vám líbil ples? Myslím, že na to, že to byl váš první ples letního úplňku jste si vedli skvěle, sice to byl taky můj první, ale stává se vzácně, že vyberou lidi, kteří jsou tam poprvé!" řekla nadšeně Akane. Holky se tomu zasmáli. "Hej Akane-chan, že tobě se po tom plese přihodilo něco dobrého?" zeptala se potutelně Takara. "Co? Nic se nestalo, co by se mohlo stát?" zeptala se jí nazpět a dělala, jakože nic. "Hele nechcete jít do zahrady na čerství vzduch?" zeptala se náhle Lin-Li, která stála u okna a dívala se na zahradu ve slabém světle měsíce, který ubýval. Všechny bylo pro.

Dívky seděli v altánu na zahradě s povídali si. "Akane! Tak nám řekni, co se stalo!!!" naléhala Ruunachi. "Nic se nestalo!" odsekla jí Akane. "Hej, že za tebou do těch pramenů přišel Ayato-kun..." řekla Lin-Li s potutelným úsměvem a chichotáním. Akane se začala červenat. "P-proč si to myslíš? To je naprostý nesmysl!" řekla a hned změnila téma. "Ale holky, že vy jste si zašli s těmi vašimi rytíři na bílých koní do druhých společných pramenů..." uchechtla se a potutelně se usmála. Takara se začala hodně červenat. "Vlastně...." začala "já ano." usmála se lehce. "A proto mám důkaz, že ty jsi byla s Ayatem!" usmála se a to se zase začala červenat Akane. "Nevěděli jsme, které jsou volné, Yui nám říkala, že ty býváš sama, takže jsme prvně zkusili ty blíž dívčím a viděli jsme vás!" usmála se. "Byla tam taková.... žhavá atmosféra!" řekla a začala se tvářit jako nějaký básník recitující báseň. "Ayato-kun seděl a hleděl na tebe, jak mu odhaluješ svoje bělostná záda! Copak jste se chystali dělat?" zeptala se chechtáním Takara. Akane nabrala tmavší odstín. "Nic! Jen jsem mu ukazovala jizvu! Ale kdo ví, co ty jsi tam dělala s tím perve..." Akane náhle utichla. "Akane?" zeptala se jí Lin-Li zaskočeně. "Hoří!" zakřičela najednou a rychle si stoupla. Dívky se otočili a viděli, že sídlo je v plamenech. Rychle vyběhli z altánku a chtěli běžet před sídlo.... 

Ayato běhal po sídle zaplavené plameny jako šílený. „Akane!" zakřičel, žádná odpověď. „Akane, kde si sakra?!" zařval znova, tentokrát o něco zoufaleji. Byl to už týden, co se vrátili od Yui, toho dne se prostě vzbudili, jako by se nemělo nic stát, ale jakmile se sešli sídlo pohltil oheň. Ayato byl donucen vyběhnout z domu za svými bratry. „Našel si je?" zeptal se Reiji. „Ne, ani po jedné není stopa! Nemůžu je tam najít, neodpovídá ani jedna." Odpověděl. Od začátku, co se vznítil plamen v sídle nebyla Akane, Ruunachi, Lin-Li a Takara nikde k nalezení. Nemohli je nikde najít. Neozívali se, prohledali každý kout sídla, ale nikde nic. Když nejsou tam, tak kde jsou?