Darkness - CZ HARRY STYLES

1.

*Harry's pov*

Vždy jsem se sám sebe ptal, jaké to je, žít normální život. Zajímalo by mě to. Chtěl bych vědět, jak vypadá má máma. Chtěl bych vidět, jak vypadá můj táta a má sestra. Jak asi vypadají mé oči? Každý říká, že jsou krásně zelené. Ale já nevím jak vypadá zelená barva. Chci jít zpátky za rodinou. Kéžby byl život lehčí.


*Louis's pov*

Budí mě zpráva od sestry. Smozřejmě, nemohla zapomenout na to, že mám dnes první den v nové práci. Ona si to rovnou zapsala do poznámek, aby mě ráno mohla budit.
,,Jo?" Zachraptil jsem unaveně. Přeci jenom, jsou čtyři ráno.
,,Vstáveeej! Dneska máš hodně práce bráško," smála se do telefonu a já mohl vidět jak se culí.

Po chvíli jsem položil hovor a šel do sprchy. Samozřejmě mi to netrvalo déle než dvě minuty, jelikož zase tekla studená voda. Přísahám, já se z toho jednou zblázním! Pomalu snídám a o půl páte vyrážím do své práce. Jsem nový vychovatel v dětském domově. Minulý musel odejít, protože mu nabídli lepší místo. Já jsem za to rád, jelikož mi slibují že jsou zde děti hodné, což doufám, je pravda.
Pomalu vstupuji do kanceláře ředitele a ohlašuji svůj příchod. Je to milý pán, který mi prozradí, že budu mít na starosti levé křídlo domu, ve kterém je patnáct dětí. Snad to bude v pohodě.
Sebejistě kráčím po chodbě a hlídám, jestli někdo nedělá nepořádek. Po chvíli vyběhne dívka jménem Waliyha (jak jsem si zjistil ve skožkách) ze dvěří a řítí se kolem mě jako raketa.
,,Počkat počkat!" zařvu, a ona v tom okamžiku stojí. Pomalu se otočí a čeká co ji řeknu.
,,Po chodbě se chodí pomalu, to zaprvé. A zadruhé, co děláš v pokoji kluků?"
,,Jen jsem se tam byla kouknout. Nic neobvyklého. Na to si zvyknete," odsekne a chystá se odejít. Začínám zvyšovat hlas.
,,Já si na nic zvykat nebudu! Buď mi řekneš, co jsi dělala tak dlouho v pokoji od," -lehce se nakloním a přečtu si číslo pokoje, abych si vzpomněl, kdo v něm bydlí- ,,Od Zayna a Joshe, nebo tam zajdu a zjistím si to sám, a to myslím nechceš mladá dámo."
I když je jen o pět let mladší, a to je mi 21, by měla mít respekt.
,,Byla jsem se podívat za mým bratrem Zaynem a za jeho kamarádem. Stačí? Ráda bych si šla ještě lehnout, jsem vcelku unavená. Pokud budete něco potřebovat, jsem v pokoji," mrkla na mě a zalezla. Cože? Ona na mě mrkla? Co je to za lidi?

Mám pocit, že bych se měl seznámit s novými "kamarády". Proto na dveře každého pokoje zabouchám, přičemž zakřičím ať jsou za deset minut ve společném obýváku.
Deset minut uběhlo. Už tu sedí čtrnáct dětí, ale jeden pořád chybí. Nejsem si jistý kdo, a tak se raději zeptám.
,,Je vás tu nějak málo."
,,Harry chybí," odpoví mi Zayn.
Hned se zvedám a jdu k jeho pokoji. Klepu, ale neslyším že by mi odpovídal. Proto pomalu otevřu dveře a vidím ho jak leží na posteli a má sluchátka v uších.
,,Harry? Můžeš prosím jít do obýváku?"
Žádná odpověď.
,,Harry?" Teď pomalu zvyšuji hlas.
,,Harry! Okamžitě pojď!" Křičím přes celý pokoj, ale on sebou ani necukne. Až když k němu přijdu a sáhnu mu na rameno. Hnedka se otáčí, hledá někoho, hledá mě. Stojím hned před ním, ale on cuká očima, jakoby mě neviděl. Sundává si sluchátka a natahuje se dopředu. První mu uhýbám, protože nevím, o co se snaží. Až po chvíli mi to dojde.
,,Harry, promiň, já jsem nový vychovatel, chceš pomoct?"
Jen nesouhlasně zakroutí hlavou, a podívá se mi do očí. Ačkoliv asi netuší, kam se dívá, mně právě vyrazil dech. Ty oči. Ty překrásné, zelené, syté oči. Po chvilce zase ustupuje zrakem a vydává se ke dveřím. Já ho následuju, a divím se, jak dokonale ovládá chůzi. Nebojí se, že před ním něco je. Nebojí se, že ho někdo shodí. Prostě jde a o nic jiného se nestará.


Po schůzi jsem poznal většinu dětí dokonale. Až na Waliyhu, Zayna a.. Harryho. Nic nechtějí říkat. Snaží se být ticho a snaží se být nenápadní. Ale právě oni jsou ti, na které se nejvíce dívám. Ti, kteří mě zajímají i přes to, že oni se snaží být neviditelní.
Celý zbytek dne nad nimi přemýšlím. Možná něco zjistím zítra, nebo pozítří. Nebo taky nikdy...