Darkness - CZ HARRY STYLES

5.

*Louis, o dva dny později*

Probouzím se s úsměvem na tváři.  Dneska máme se Zaynem v plánu jít na bowling. On tam prej chce sbalit nějaké kočky, no já to v plánu určitě nemám. 
Hned po sprše a snídani klepu na Zaynův pokoj. Dnes mám volno a zítra dvojí směnu, takže to je v pohodě. Když mi otevře a zjišťuji, že u je připraven, vyrážíme. Nejprve sedíme v kavárně, poté se přesunujeme na hřiště. Den utíká rychle, ani si to neuvědomíme a začíná se stmívat. 
"Jdeme na ten bowling?" usmívá se Zayn a já přikyvuji. Cesta tam nám bude trvat minimálně půl hodiny, takže se rozhoduji pro nějakou konverzaci. 

"Tak, co povíš?" 
"Já? Uh... Ani nevím.. Není moc věcí, které stojí za to vyprávět."
"Jedna věc by mě ale zajímala. Proč jsi minule na obědě tak vyšiloval? Však víš, když jsi viděl ségru s tím klukem.."
Zayn se zamračí, ale po chvíli přeci jenom odpovídá.
"Jo.. Tyler, to je trochu jiná liga. Tím nechci říct, že je lepší než já nebo ty nebo kdokoliv. Je to ale nehorázný idiot. Vůbec si nedokážu představit, že by chodil s Waliyhou a pak by jí něco udělal. Já jí to říkal tolikrát, ale ji to vůbec nezajímá. Oni spolu sice nechodí, asi, doufám.. Ale nechci aby byli blízko sebe. Vím jaký je."
"Aha, tak to tě chápu. Tyler.. No, četl jsem jeho složku. Vypadá sice mile, ale je docela problematický. Do tebe bych ale neřekl, že jsi tak protektivní," pousmál jsem se.
"No, když už nemáme rodiče, někdo to musí dělat. Časem jsem si zvykl a teď už to je automaticky, přeci jen je to má malá sestřička a nenechám dopustit, aby jí kdokoli cokoli udělal."

Jen lehce přikývnu a dál se o tom nebavíme.
Poté, co dorazíme do bowling baru, se usazujeme a objednáváme si nějaké pití. Mám tak moc otázek, no nevím kde začít.
"Kde jste byli s Harrym?" podívá se na mě a usmívá se.
"uh, kdy myslíš?" snaím se vypadat, že nevím. Samozřejmě si to až moc dobře pamatuji, ale nechci to na sobě nechat znát.
"No, předevčírem jste někam zmizeli a vrátili se až večer," zazubí se a povytáhne obočí.
"A jo, no byli jsme se projít ve městě a tak, znáš to," snažím se z toho vykroutit a on se jen zasměje, asi se rozhodl, že mě nebude dál trápit.

Stále sedíme na tom stejném místě, už máme v sobě ale pár drinků. Svět se hned zdá hezčí. Kolem prochází parta holek a Zayn se samozřejmě usmívá jak sluníčko.
"Co kdybychom se nějak pobavili?" podívá se na mě a pak zase na ty holky.
"Jasný. Ale nepřeháněj to s pitím, nebo jsem mrtvý a navíc mě vyhodí," zasměji se a nechávám ho jít. Vytáhnu si telefon a najedu si na Waliyhu. Chtěl jsem se jí zeptat na Harryho, ale nakonec na to kašlu. Přeci jenom, bylo by divné, kdybych se jí jen tak zničeho nic ptal zrovna na něj.

Po chvíli vstávám a rozhoduji se, že půjdu najít Zayna. Nebyl to ale ten nejlepší nápad. Hned, co se můj zadek odlepí od pohodlné pohovky a já se snažím udělat pár kroků, skácím se k zemi a dopadnu přímo na obličej. Chvíli jen tak ležím, ale když se otočím, stojí nademnou několik obličejů a pozorují mě. 

,,Louisi? Jsi v pohodě?" ptá se mě nějaký známý hlas, ale nemohu si vzpomenout, kdo to je.
"Haló Louisi!" 
Zvednu hlavu a promrkám oči. Chytí mě dvě ruce a zvedají mě, mezitím co se snažím zvyknout si na to ostré světlo. O pár chvil později už si nemám na co zvykat, jsme venku a já konečně cítím ten svěží a čerstvý vzduch. Opřu se o strom a vytahuji cigaretu, kterou si hnedka zapaluji. 
"Jsi v pohodě?" 
Zayn. Málem jsem zapomněl, že je tady taky. Pomalu se nadechnu a vydechnu.
"Jo, jsem dobrý," snažím se pousmát, ale je mi dost špatně, takže to ani nejde udělat přesvědčivě.
"Už bychom měli jít, ať nemáš problém," chytí mě za loket a pomalu jdeme na domov.

Jdu doprovodit Zayna do pokoje, a když otevřeme dveře, čeká tam na nás Harry s Waliyhou. V momentě, kdy si oba uvědomí že jsme vešli, sebou cuknou, vyskočí a spěchají za náma. Waliyha hned skočí na Zayna, který neví co se děje a Harry se zastaví a hlavu stočí k zemi. Pomalu k němu jdu a jemně ho chytím za ruku.
"Už jsi měl spát, je pozdě a večerka byla v deset," usměji se a zatáhnu ho k sobě, aby popošel trochu ze dveří.

"Víš jaký jsme měli strach? Ty a Zayn jste nedali nikomu vědět a najednou jste byli pryč a nikdo vás nikde neviděl a strašně jste nás vyděsili!" řekne trochu hlasitěji Harry a podívá se mým směrem. Já se podívám na Zayna s Waliyhou a oni kývnou, tak jim zavřu dveře a jdu pomalu s Harrym do jeho pokoje.
"Promiň, nechtěli jsme vás vyděsit. Jen jsme si chtěli vyrazit ven jako dva chlapi víš, trochu se poznat, když už tady teď budu prakticky s vámi žít," sedl jsem si vedle něho na postel a pozoroval ho. 
"Přístě mi alespoň něco řekni.. Nebylo to moc zábavný," zamračí se a já se nad tím musím pousmát.
"Dobře... Kreslil jsi dnes něco, co bys mi chtěl ukázat?" 
Harrymu se roztáhne úsměv a hned peláší ke skříni. Vytáhne obraz a otočí ho směrem ke mně. Můžu vidět, že se lehce červená, jelikož asi není zvyklý na to dělit se se svým dílem, ale já jsem jen rád a červený Harry je roztomilý.

Obraz je nádherný. Jsou to dvě dívky otočené zády k sobě, každá má jednu svou ruku nataženou dozadu a lehce se dotýkají prsty. Před každou z nich stojí kluk s otevřenou náručí, který čeká, až mu tam skočí. Dívky mají ale ustaraný pohled, zřejmě se nechtějí vzdát jedna druhé a tak jen stojí a chlapcům asi brzo úsměv vyhasne.
"Harry, je to vážně nádherné," obdivuji ho, ale nedokážu popsat slovy, jak dokonalé to je.
"Nad čím jsi přemýšlel, když jsi to kreslil?" ptám se ho.
"Víš... Já si vždy představuji něčí příběh. Mají to být dívky, které se bojí říct lidem o své orientaci. Každá má přítele, ale jen aby ostatní lidé neměli podezření. Nevymyslely si to samy. Jsou to známé osobnosti a jejich séfové jim to nařídili, jinak by holky ztratily fanoušky. Ony by udělaly cokoli, aby mohly světu říct, jak moc se milují. Cokoli, aby jejich polibky a objetí nemusely být schované za zdmi. Přejí si svobodu, ale nikdy se jim to nesplní, protože svět je krutý a takhle to chodí."
Harry položí obraz zpět a lehne si na postel.
"Lidé, kteří si zaslouží vše, nemají nic. A lidé, kteří by neměli mít nic, berou vše těm hodným."

Kratší, snad se líbí :) xx