Nechápu, jak může být život tak nespravedlivý. Harry je ten nejkrásnější kluk, kterého jsem kdy měl šanci poznat. Je taky tak moc milý k lidem, až to bolí. Je až srdcervoucí, jak někdo takový, musí přežívat tenhle hrozný život. Kdybych mohl udělat cokoli proto, abych mu pomohl s viděním, udelal bych to. Přál bych si, aby mohl vidět svůj dokonalý obličej, aby se mohl zahledět do těch jeho úžasných očí a aby si mohl prohlédnout ty krásné kudrlinky.
Z mého přemýšlení mě vytrhne telefon. Je pracovní, takže hádám, že volá někdo z domova. "Haló, tady Tomlinson," zvednu ho a řeknu do sluchátka. "Dobrý den, prosím, Louisi, mohl bys zajít dolů, je tam návštěva pro Harryho Stylese. Doveď je k němu do pokoje, děkuji," ozvalo se a já musel jít. Upřímně jsem neměl tušení, kdo to k sakru mluví, ale tak co, splnit to musím. Po otevření dveří se na mě kouká malá holčička a vedle ní stojí vysoká žena s úsměvem na tváři. "Dobrý den, jsem Harryho kamarádka. Přišla jsem ho navštívit, slyšela jsem, že jste nový. Chodíme tady často," usměje se a já ji nechám vstoupit. "Harry je v pokoji, pojďte se mnou," kývnul jsem jim a šel jsem po schodech přímo k němu. "Harry? Máš návštěvu," řekl jsem tiše a usmál jsem se nad ním. Byl okouzlující, jen tak si ležel na posteli a díval se do stropu. "Kdo to je?" ptá se, než ale stihnu odpovědět, vtrhne do pokoje malá holčička a skočí na něj. "Hallyyyy!" křičí a směje se. "Lux, pojď sem prcku," chytí ji Harry a sedne si s ní na postel. Druhá žena, asi její máma, po chvíli dělání blbostí vytáhne mobil a vyfotí je spolu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Chvíli jsem je tam jen tak sledoval, ale nakonec jsem se rozhodl je nerušit a radši jsem odešel zpět do své pracovny a do svého nového pokoje. Zase jsem se ponořil do svých myšlenek. Je to strašně těžké, být tady. Ne, že bych to nějak psychicky nezvládal kvůli sobě, ale je mi líto dětí. I když jsou někteří k nevydržení, jsou to jen děti a nezaslouží si tohle. Nikdo si nezaslouží být bez své rodiny, svých rodičů. Za chvíli jim skončí prázdniny a oni budou muset jít do školy. Jsem zvědav, kolik jich tam bude chodit a jestli budu muset řešit nějaké problémy. Taky by mě zajímalo, co je to za dívku a dítě. Kamarádka? Rodina? To se asi teď nedozvím.
Dnes je v celku nudný den. Jen sedím nebo ležím, nemám, co na práci a děcka se nemají k nějakým společenským hrám. Upřímně, jsem rád, že si s nimi hrát nemusím, byla by to katastrofa, tyhle věci mě vůbec neberou a naštěstí ani je ne. No, asi bych ale měl něco podniknout, nemohu tady jen tak ležet a nic nedělat. Rozhodl jsem se vstát a jít do obýváku. Sedí tady sedm dětí, to znamená že dalších osm jsou buď v jejich pokojích nebo někde venku. „Nevíte prosím, kde je Josh, Tyler, Zayn a ostatní?" „Tyler je se Zaynem někde venku. Josh asi v pokoji, Harry taky, jinak vím jen že Waliyha je u nějaké kámošky a Niall je taky v pokoji, víc nevím, asi jsou venku, nikdo jiný kromě nás, Joshe a Nialla tady není," řekne jeden z kluků, Liam, a hnedka odejde. „No a já taky jdu ven, přijdu asi kolem devíti," ohlásí se další, obléká si bundu a už mizí.
„Liame, prosím, zajdeš za Harrym, jestli může jít dolů?" „Jasně," kývne a už běží do schodů. Harryho návštěva před chvílí skončila, tak jsem se rozhodl toho využít. Když jsem viděl, jak sbíhá dolů a mezitím si upravuje svůj úžasný účes, musel jsem se pro sebe usmát. „Louisi?" ozve se potichu. „Ano? Oh, jo, už jsi tady. No, chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys nechtěl někam jít, i s ostatními, šli bychom všichni. Ať se tady nenudíte... Kde tak obvykle chodíte?" Harry se na chvíli zamyslí, pak se ale usměje. „No, vždycky jsme chodívali do takového podniku... Je tam i laser aréna, kluci hrají a já s holkami sedíme a povídáme si. Určitě by šli všichni, moc je to baví," zazubí se kudrnáč a já souhlasím.
„Dobře, takže jste tu všichni. Je potřeba být v klidu, je to poprvé cos vámi takhle jdu a jestli budete dělat bordel, tak i naposled. Já půjduprvní, Zayn jde poslední a nenechá nikoho odejít nikam, jasný?" prohlédnu sivšechny žáky teď už v zástupu a poté se otáčím a vyrážíme. I ze vzduchu cítím tu luxusní atmosféru, všichni se na to těší, a to je dobře,protože jsou klidní a nechtějí si to pokazit. Když jsou kluci a pár holeknachystaní, my ostatní usedáme ke stolku a čekáme, až hra začne. S chutí jepozorujeme přes sklo a když někdo vypadne, zasmějeme se tomu. Harry jen taksedí a hraje si s prsty. Přisednu si k němu a usměju se na něj. „Copak Harry?" zeptám se a on hnedka zpozorní. „Nic, jen nemám co dělat... Nevím, co se tady dělá, chtěl bych to vidět," pousmálse na mě smutně a mně ho bylo hned tak strašně líto. Tohle si takový člověknezaslouží. „Ach, Harry... Budeme si povídat, ano?" snažím se zlepšit situaci a on na to hnedkývne. „Tak, co mi povíš o ostatních?" zasměju se a on trochu také. „No... Zayn je můj nejlepší kamarád. Je to někdy hrozný otrava, ale mám ho rád.Waliyha, jeho sestra, je jako moje malá sestřička. Známe se tak strašně dlouho,je to jako bychom patřili do stejné rodiny. Úžasně si rozumíme... Liam je takovýochranář náš, je v pohodě. Niall... No, s ním jsem nezačal moc dobře,takže o něm moc věcí nevím, což mě mrzí... Potom tady je Josh, taky je normální,ale nějak se s ním nebavím. Tyler je nejhorší kluk, kterého jsem kdypoznal. Je sice hezký, ale je povahově hrozný. Pak tady jsou další holky. Enn, Susie, Phoebe, Denisse. Jsou to fakt hodné holky a vážně se na ně dá spolehnout," ukončí to Harry.
„Takže, bavíte se tady spolu všichni normálně, jo?" „Jo, je to tady s nimi fajn, a i když je Tyler idiot, dodává tomu tak trochu to, co by tady nebylo... Ten adrenalin a tak," uchechtne se a já s ním.
Potom co se dohraje a všichni se nají už je kolemdevíti, tak se rozhodneme jít zpět, abychom dodrželi večerku. S Harrym jsemještě chvíli u něj v pokoji a povídáme si. O něm, o mně, a je to s nímvážně úžasné. Dokázal bych si na to zvyknout a doufám, že to takhle bude častěji.
