Darkness - CZ HARRY STYLES

7.

*pohled Harryho*

Všichni se mě ptají, jestli bych chtěl vidět. Myslím, že je jasné, že bych za to dal cokoli. Chtěl bych vidět hlavně Louise. Za těch pár dnů, co tady je, mi strašně přirostl k srdci a já na něj prostě nemůžu přestat myslet. Je tak milý a určitě i krásný, má nádherný hlas, který mě vždycky uklidní. Na jednou stranu jsem strašně rád, že tady přišel, ale na druhou stranu mě hrozně štve, že mě nikdy nebude mít rád tak jak mám já rád jeho. Ne, že bych ho po těch pár dnech nějak miloval, ale cítím, že to prostě není ta úcta, kterou by mezi sebou měl mít vychovatel a kluk. Vlastně ani nevím, jestli mu někdy řeknu, že jsem na kluky. Ví to jen Zayn, nikdo jiný. Mám hrozný strach, že pokud to někomu řeknu, nebudu jen slepý idiot, ale už budu slepý a teplý idiot. Nemám zapotřebí si tím ničit život. Asi budu nakonec pořád sám. Kdo by mě chtěl? Nevidím, všechno pokazím, moc lidí se se mnou nechce bavit. Někdy si myslím, že si se mnou lidé povídají jen ze soucitu, nebo že to dokonce dělají jen ze srandy a poté mě někde pomlouvají. Dost mě deptá, že nevím, kdo na mě na ulici mluví. Nemám moc dobrý pocit z toho, že kolem sebe slyším hlasy, ale vůbec nevím, jak ti lidé vypadají.
Ach, ty mé myšlenky ve sprše. Vždy tam strávím dlouhou dobu, hlavně, když teče horká voda. Pomalu jsem vylezl ven, dal si kolem pasu ručník a vlasy jsem si jen trochu protřepal. Šel jsem pomalu do pokoje, stoupl si ke skříni a hledal, co si vezmu na sebe. Ne, že bych věděl, jak v čem vypadám. Vytáhl jsem si něco, co mi připomínalo košili, a oblekl jsem si to. Už jsem se chtěl natáhnout na boxerky, když v tom mě vyrušilo něčí zakašlání. Chytil jsem si ručník, otočil se a zmateně jsem se otáčel za zvukem.
„Kdo to je?" snažil jsem se pozorně poslouchat a pomalu couval zpět do koupelny.
Nic. Asi se mi to jen zdálo. Pomalu a nejistě jsem si ze skříně vytáhl boxerky a tepláky a zavřel jsem se zpět do koupelny, kde jsem se převlékl.
Někdo mi zaklepal na dveře.
Vešel jsem zpět do pokoje a čekal, kdo se ozve. Nikdo.
„To není vtipný, fakt ne," zamračil jsem se a pomalu se rozešel ke dveřím od pokoje. Když jsem už chtěl odejít, někdo mě chytil kolem pasu a pomalu se mnou šel k posteli. Hned jsem se prudce otočil a začal panikařit.
„Kdo to je? Pusť mě, to není vtipné!" křičel jsem a odtrhl se. Okamžitě jsem pospíchal ke dveřím, které jsem otevřel a běžel dolů co nejrychleji to šlo.
„Louisi Louisi Louisi!" Křičel jsem, slzy v očích.
„Co se děje?" slyšel jsem jeho hlas a cítil jsem, jak mě chytil za ramena.
„Někdo je v mém pokoji, prosím pojď se rychle podívat," měl jsem na krajíčku. Nikdy jsem se necítil víc vylekaně. Hrozný pocit. S Louisem i s několika dalšími kluky jsme vyběhli schody a běželi přímo do mého pokoje. Čekal jsem, až mi někdo něco řekne.
„Harry, nikdo tady není," říkali mi postupně všichni, mezitím co jsem si sedl na postel.
„Přísahám, že tady někdo byl, držel mě a já se nemohl hýbat," řekl jsem jim, ale oni neodpověděli.
„Musel odejít," řekl po chvíli Louis.
„Měli bychom tě víc hlídat, Harry," řekl Josh a já jen kývl.
„Děkuji," pošeptal jsem a sklopil jsem hlavu.

Postupně všichni začali odcházet, já stále seděl na posteli. Přemýšlel jsem, kdo to mohl být. Kdybych ho tak mohl vidět, bylo by to lehčí.

Po chvíli jsem se rozhodl vstát a jít na snídani. Museljsem se usmát, když jsem cítil, že za mnou někdo stojí. Poznal jsem jeho vůni,je jedinečná. Nikdo jiný takovou nemá a nikdy mít nebude. Otočil jsem se aopřel jsem se o linku v kuchyni.
„Tak, budeme dělat, že se dnes vidíme poprvé. Dobré ráno," řekl a mně topřipadalo hrozně vtipné.
„Já budu dělat, že jsem tě vůbec někdy viděl," zasmál jsem se.
„Ne, tak jsem to nemyslel... Promiň," řekl smutně a věděl jsem, že se určitě zamračil.

„To je v pohodě, já tě pochopil," bouchl jsem ho někde, kde jsem si myslel, že má rameno.
„Takže... Dobré ráno tedy," odpověděl jsem a usmál se. Když nic neříkal, začal jsem se trochu červenat a musel jsem se otočit zpátky k lince. Slyšel jsem, jak se uchechtl a pak si sedl na barovou židličku.

„Co dnes budeš dělat?"
„Nic, měl jsem jen v plánu kreslit a pomalu se chystat do školy... Už pozítří musím jít," řekl jsem otráveně a vyšpulil jsem pusu.
„Ha, nechtěl bych tam zase chodit. No ale nemáš na výběr. Budeš chtít, abych tě tam ráno doprovázel? A pak zpátky... Jestli chceš," řekl rychle a já se na něj otočil.
„Jestli ti tím nebudu rušit plány..."
„Právě tohle byly mé plány."
„Děkuji... Teda, dobře. Teda, mé taky... Ne, já myslel, agh," zase jsem se otočil a poníženě jsem popošel trochu dál, doufajíc, že zmizím, nebo že na mě alespoň zapomene a odejde. On však šel blíž ke mně.
„To je v pohodě, chápu, co jsi tím chtěl říct," chytl mě za bok a otočil mě.
„No... Já jdu nahoru," řekl jsem a pospíchal do schodů.
Rychle jsem se zavřel v Zaynovém pokoji a sedl si na jeho židli.
„Čau Harryyy!" Zakřičel a obejmul mě.
„Co se děje? Zase je u tebe někdo?" zeptal se vystrašeně a já rychle zakroutil hlavou.
„Ne... Ale teď jsem se strašně ztrapnil před Louisem... Co mám dělat? Řekl, že mě bude doprovázet do školy a ze školy a já řekl že to byl i můj plán a pak jsem chtěl odejít, ale on mě chytil za boky a já utekl jak nějaké dítě," vychrlil jsem ze sebe a položil jsem si hlavu do dlaní.
„Harry... Nechci ti nic říkat, ale mezi vámi to jiskří... Jak se na tebe dívá, jako by tě chtěl sníst. Však ty víš, jak to myslím," řekl takovým divným tónem a mně to hned došlo.
„Zayne můžeš prosím přestat říkat tyhle věci? Víš, že to nemám rád, ještě se budu červenat," zamračil jsem se, přičemž se Zayn hlasitě zasmál.
„Promiň brácho, jen ti říkám, co si myslím. Je to se mnou hrozný já vím já vím, ale měl bys mu to někdy říct, že jsi gay... Určitě by to vzal fajn. A to nemluvím o tom, že jsem ho včera sledoval a měl na mobilu nějaké fotky oslavující LGBT komunitu a pak ještě horší teplé věci," začal se zase smát a já vstal.
„Dobrá dobrá, to mi stačilo, děkuji Zayne za tvou ochotu a rady, musím jít," taky jsem se pousmál a šel do mého pokoje.

Tak strašně jsem se zažral do kreslení, že jsem si ani neuvědomil, kolik je hodin. Po probrání se jsem zjistil, že už kreslím přes pět hodin a že už je sedm. Vyčistil jsem si zuby, převlékl se a ještě poslouchal hudbu, kolem devíti jsem si vyndal sluchátka a těsně předtím, než jsem usnul jsem slyšel, jak mi někdo otvírá dveře a kdo jiný, než Louis mi potichu popřál dobrou noc.