Darkness - CZ HARRY STYLES

15.

*Harry*

Není to tak dávno, co to všechno utichlo a začali jsme se s Louisem radovat. Sice nejsem moc nadšený z toho, že za mě bude utrácet tolik peněz, ale na druhou stranu jsem rád, že alespoň trochu uvidím. Budu se snažit najít si třeba nějakou brigádu, i když nevím, jak to udělám.
No, to je ale zrovna nepodstatné. Je krátce po Vánocích a dnes ráno všechna ta sláva a radost z klidu utichla. Ráno bylo hrozné. Skoro všichni jsme seděli na gauči a sledovali televizi. Všichni z domova to už o mně a o Louisovi ví (teda to, že jsme spolu. O tom, co se nám dělo ví jen Zayn, Josh, Niall, Liam, Waliyha a Tyler), a tak nikomu nevadilo, že jsme byli na gauči spolu. Byl klid, ale když přišli zprávy, zděsili jsme se.
„Policie pátrá po muži, který ve dne Vánoc brutálně zavraždil tři turisty. Jejich těla byla nalezena v lese a byla uložena tak, aby dávala tvar písmene 'H'. Pětadvacetiletý Jesse Rutherford byl už dřív stíhán za vyhrožování, držení drog a obtěžování zejména mladých chlapců. Policie žádá veřejnost, aby si dávala veliký pozor a popřípadě zahlédnutí podezřelého to ihned nahlásila," skončila reportérka. Všichni jsme se zděsili. Ostatní, protože nečekali, že se něco takového stane zrovna tady a my, protože jsme moc dobře věděli, co písmeno H znamená.

My, co o tom víme, právě sedíme v jídelně a přemýšlíme, co budeme dělat. Po dlouhém přemýšlení jsme přišli na to, že bude asi nejlepší odejít. Já a Louis. Všichni čekáme, že se to spraví, ale tohle zašlo už daleko. Když odejdeme, možná to už dělat nebude. Možná si uvědomí, že se chová jak psychopat a nechá toho. Proto s Louisem vstávám a jdeme se podívat ven. Louis mi říkal, že tam kdysi viděl informace o domu na prodej. Prý vypadal velice útulně, a tak to bude dobrý nápad. Peníze nějaké jsou, takže s tím problém nebude. Spíš mě ale děsí ta změna. Vyrůstal jsem na domově, slepý... Najednou mám bydlet jinde a vidět? Nestěžuji si, to vážně ne, jen nevím, jestli jsem na to připravený a jestli to tak chci. Miluji Louise, jen mám strach, že se to pokazí a on mě nechá.

„Copak Harry?" řekne Louis a pohladí mě po rameni.
„Bojím se," sklopím hlavu a povzdychnu si.
„Čeho?"
„Že to nevyjde... Že mě opustíš a budu muset od tebe odejít, nebo že mi něco udělá..."
„Harry, na tohle vůbec nemysli. Já tě nikdy nenechám jít a nedopustím, aby ti někdo ublížil," obejme mě a políbí mě na čelo. Já jen kývnu a lehce se usměji.
„Já se půjdu zase projít, jo?" usměji se a snažím se najít můj bloček na kreslení, ale nikde není. Najednou ucítím, jak mě Louis jemně chytí a vloží mi ho do dlaní.
„Děkuji," políbím ho a už mizím ven.
S cestou mám trochu potíže. Je tu dnes docela dost lidí a připadá mi to, jakoby něco opravovali, protože jsou mezi cestou samé překážky a já se tak dost zpomaluji. Někdo mě ale chytí za loket a já se vylekám.
„Chceš pomoct?" slyším někoho promluvit. Usuzuji, že je to kluk, trošku starší než já, silně americký přízvuk.
„No, já nechci nějak otravovat," řeknu rychle.
„To je v pořádku, kam míříš?" můžu slyšet, že se usmívá a pomalu se mnou jde.
„Za parkem je takový lesík s jezírkem," promluvím a on nic. Usuzuji, že přikývl a já to nemůžu vidět. Chvíli jdeme potichu.
„Jak se jmenuješ?" ozve se, když už jsme na místě a já se usměji. Alespoň tu nebude trapné ticho.
„Harry, a ty?"
On se zasměje a já čekám na odpověď. Nic. Asi mě přeslechl.
„Jak se jmenuješ ty?" pousměju se.
„Nemám rád své jméno, je to jak pro holku," uchechtne se a já s ním.
„Jesse," promluví po chvíli a já se zaleknu. Hned vstávám z lavičky a udělám několik kroků dozadu. Nejhorší na tom je, že nevím, kam přesně jdu. Vím, jak to tady zhruba vypadá, ale nedokážu se schovat, protože nevím, jestli to místo jde vidět a nevím ani kde co pořádně je.
„Co se děje?" řekne trochu zaraženě. Nereaguji přehnaně? Třeba je to náhoda a jmenuje se stejně.
„P-promiň já, já tě nevidím a tvoje jméno... Ty jsi... Nejsi?" snažím se nějak vykoktat, ale jde mi to špatně. Nemůže to být on, proč by chodil jen tak po ulicích.
„Kdo nejsem?" slyším ho o něco blíž než předtím.
„Jesse... Ráno ve zprávách. Ten Jesse..." pošeptám a pokouším se uklidnit.
„O můj bože, jako ten, co zabil ty lidi? Ten vrah?" zasměje se a mně se trochu uleví. Kývnu a on se hlasitě rozesměje, ale po chvilce úplně přestane.
„Jo, tak to jsem přesně já, Harry Edwarde Stylesi," promluví, a i přes mou slepotu se mi zatmí před očima. Cítím, jakobych měl ihned odpadnout. Těžce se mi dýchá, připadám si mrtvý. A vím, že každou chvíli taky budu. Pár dalších kroků dozadu mi moc nepomáhá, jelikož mě zastaví kmen stromu, na který jsem později nucen se co nejvíce namáčknout, jelikož cítím jeho dech přímo přede mnou. Natáhne ruku a opatrně se dotkne mého boku.

*Jesse*

Konečně. Mé tělo pociťuje blaho. Jsem naprosto uvolněný a úplně uspokojený. Je něco lepšího, co by se mi dnes mohlo stát? Lidé jsou tak blbí. Stačí si přemalovat pár tetování a nikdo se nedívá. A jako bonus potkám tohohle chlapce. Tak dlouho ho sleduji, tak dlouho mě naplňuje. Tolikrát jsem byl u něj v pokoji a sledoval ta jeho krásná ústa, když spal. A teď stojím s ním v lese. On opřený o strom, já nalepený na něj, přesně tak, jak jsem o tom snil. Opatrně se dotýkám jeho boku, nechci, aby se mi náhodou rozbil, i když vím, že je to nemožné. Tak moc po něm toužím. Chci se o něj starat, chci, aby cítil, jak moc mi na něm záleží.
„C-co po mně chceš?" promluví a jeho hlas se mu roztřese.
„Baby, neboj se mě, já ti nikdy neublížím," pohladím ho po líčku a opatrně ho políbím na krku. Je tak křehký.
„Proč to děláš?" cítím jeho slzy, jak mi dopadají na obličej. Podívám se na něj a vyděsím se. Pláče.
„Miláčku, neplakej, já ti nic neudělám, budu se o tebe starat navždy. To je to, proč tu jsem. Musíš se cítit důležitý a já to dokážu zařídit, protože ty jsi ten nejdůležitější člověk, kterého znám," snažím se ho uklidnit a spojím naše rty. Tak strašně ho miluju.
„Nech mě jít! Co jsem ti udělal?" zvýší hlas a slzy mu tečou ještě více. To se mi ale nelíbí. Zamračím se a pevně mu stáhnu zápěstí. Tohle se nedělá zachránci.
„Víš... Já jsem do tebe zamilovaný," řeknu a lehce se začervenám. Ještě, že mě nevidí.
„Tak strašně dlouho," pokračuju a pomalu ho hladím na stehně.
„Proč až teď? Proč sis mě nevzal už když jsem nikoho neměl? Když mě nikdo neměl rád? Proč mi ubližuješ teď?"
„To je přesně ten důvod, Harry." Zamračím se a popojedu s rukou trochu výš.
„To je ten zkurvený důvod. To, že někoho máš. On tě nesmí mít. Dlouho jsem tě nechával jen tak, ale on se do toho vesral a mně nezbylo nic jiného než ti dát najevo, jak tě miluju. Jsi můj, ne jeho," kousnu ho do krku a udělám mu tam značku. Tak strašně mě to baví.
„Teď půjdeš ke mně, jo? Udělám ti čaj, popovídáme si... Už máš i pokoj, bude se ti líbit, je krásný," řeknu natěšeně a už si představuji, jak to všechno bude vypadat. My dva na gauči, on jen můj.
„Co? Já tě vůbec nechápu, proč bys mě miloval? Vždyť mě ničíš! Já s tebou nikam nepůjdu!" křičí už dost hlasitě a to mě dost naštve. Chytím ho pod krkem a zastavím tak jeho křik. Dám mu pusu na čelist a vytáhnu z tašky provaz. Opatrně mu svážu ruce a dám mu do pusy látku, kterou také upevním provazem. Jeho slzy smáčí vše, co na sobě má. Tohle nechápu, proč pláče? Vždyť ho zachraňuji, má mi být vděčný... Políbím ho na čelo a otřu mu slzy.
Tak, aby nás nikdo neviděl se vypařím i s ním a dám ho do mého auta za lesem. Přesně jsem věděl, kam bude chtít jít.

Po příjezdu domů ho zavedu do jeho pokoje, odvážu ho,ale zamknu ho. Musí si zvyknout na to, že se mnou to bude úžasné. Musí siuvědomit, že mě také miluje.