Darkness - CZ HARRY STYLES

14.

*třetí osoba*

„Už se to vyřešilo?" ptá se mladší staršího.
„Jo, teď už nás nemá co rušit," usměje se Louis a nalehne na kudrnáče.
„Díky za košili," usměje se Harry.
„Asi nechci vědět, jak jsi zjistil, že je tvá," zasměje se Louis. „Ale upřímně, moc ti nesedí..." pokračuje, a pomalu Harrymu rozepíná knoflíčky.
„Taky si myslím... Necítím se v ní dobře," políbí mladší Louise a pomáhá mu se svlékáním.
Líbání se během pár minut zvrtne v něco většího. Louis pomalu líbá Harryho na bříšku a ten se u toho jen chvěje. Harryho ústa po chvíli opustí vzdech, když mu starší zajede rukou do boxerek. O pár minut později na sobě nemají vůbec nic, a Louis se snaží, aby Harry alespoň na chvíli zapomněl na to, co se mu poslední dobou děje.

*Louis*
Ráno se probouzím s úsměvem na rtech. Vedle mě leží Harry, zahalený jen v peřině. Samozřejmě, že se mi tento pohled velice líbí. Včerejšek byl úžasný. Nikdy jsem nezažil něco lepšího než tohle. Harryho vzdechy mi zní v uších doteď a nemohu se zbavit toho okamžiku, kdy dosáhl vrcholu. Ten pohled byl k nezaplacení. Naposledy se na něj podívám, poté vstanu a obleču se. Venku je horko, a tak si obleču tílko a tepláky. Podívám se na hodiny, sejdu ze schodů a nachystám všem snídani a svačinu. Zase je pondělí a zase je před námi škola. No, spíš před nimi.
Když všichni zmizí ze dveří, já ještě čekám na Harryho. Dneska mu to trochu trvá, ale nějak se tím nezaobírám. Po pár minutách konečně vyjdeme a o chvíli později jsme už u školy. Nikdo se nedívá, a tak ho s úsměvem líbám na rty, on mě políbí zpět a pak mizí do školy.
Po cestě domů jsem se zastavil u cedule, která ukazuje domy na prodej. Chvíli se dívám na ceny, ale pak zatřesu hlavou a pokračuji v cestě.
Doma si na internetu hledám informace o Harryho situaci. V jeho složce jsou o něm dost velké podrobnosti a já si každou věc vyhledávám, abych toho věděl co nejvíce. Zatím jsem zjistil, že není úplně slepý, ale že vidí stínovitě. On sice vidí dá se říct černo, ale po operaci by mohl vidět skoro jako já. Operace je docela náročná a celý proces by zabral až rok, ale stojí to za to. Jen tak cena je docela vysoká. 30 000 dolarů. Jsem ale nadšený. I když je to drahé, jde to a je možné, že Harry uvidí. Ne úplně, ale lepší než nic.
Potěšeně odstoupím od notebooku a přemýšlím, jak strávím dnešní den. Ani nevím, jak jsem se dostal do Harryho bývalého pokoje, ale právě v něm stojím a až teď si uvědomuji, že v něm nejsem sám. Muž, trochu starší než já, sedí na jeho posteli a dívá se do země. Poznávám ho. Je to ten stejný člověk, který nás už několikrát sledoval, ale co tady dělá? Pomalu k němu přejdu a neustále se na něj dívám, aby něco neudělal.
„Haló?" dřepnu si, ať na něj lépe vidím. On se stále dívá do země.
„Nevím, co tady děláte pane, ale vím, že tady nemáte co dělat, tak prosím odejděte," vstanu a čekám. Nic.
„Jestli hned neodejdete tak budu muset zavolat policii," pohrozím a on je hned na nohách. Trochu ustoupím, protože se docela vyděsím, ale on na mě jen zírá.
„Vzal jsi mi ho," říká po chvilce. Netuším, o čem to mluví, a tak radši ustoupím o trochu více.
„Koho bych vám bral?" zamračím se.
„Jeho!" zakřičí a rozmáchne rukama po Harryho pokoji.
„Cože? Pane, prosím, já nechci žádné problémy. Můžete odejít?" trochu na něj zvýším hlas. V tom okamžiku stojím namačkaný na zdi Harryho pokoje, on mě drží za krk a tlačí mě čím dál víc.
„Nech ho být!" zakřičí mi přímo do obličeje a o vteřinku později už není ani v pokoji, ani v domově, a když se podívám z okna, nevidím ho ani tam. Je to divné, ale to mě právě nějak nezajímá. Spíš mi nejde do hlavy, proč tady byl a proč sakra říkal, že jsem mu vzal Harryho? On ho zná? Možná proto nás sledoval...

„Vážně ho neznáš?" ptám se Harryho už po několikáté. Po cestě ze školy jsme se zase zastavili v kavárně a já stále doufám v to, že a něj Harry jen zapomněl, a že to není nějaký psychopat, který to nemá v hlavě v pořádku. Každopádně Harry nevypadá na to, že by věděl, o kom jsem mluvil. A ani se nedivím, vždyť si ani pořádně toho člověka nedokázal představit. To já mám pořád v hlavě ten jeho pohled jako kdyby byl na prášcích...
Cesta na domov nebyla dnes dlouhá. Naopak uběhla hrozně rychle a my teď sedíme v obýváku i s ostatními. Zayn si to s Taylorem vyříkal, pokud se tomu tak dá říkat, a jsou docela v pohodě, jen Waliyha se s bratrem moc nebaví, což se ani nedivím. O tom muži jsem pověděl jen Harrymu a Zaynovi. Harrymu, protože o něm mluvil a Zaynovi aby byl připravený, kdyby se něco dělo. Nikdo jiný to zatím nepotřebuje vědět, a snad jim to nebudu muset říkat nikdy. Tak či tak jsem jim pověděl, aby si na sebe dávali všichni pozor, protože to je v okolí víc nebezpečné než předtím. Dost jsem se divil, když si to všichni vzali k srdci, a dokonce i Tyler se nad tím zamyslel, alespoň to tak vypadalo.

Dnes jsou to přesně tři měsíce od incidentu. Harry je stále u mě v pokoji. Tři měsíce a devatenáct dní se známe. Tři měsíce a dva dny spolu chodíme. Když už jsme si ale mysleli, že na nás ten člověk zapomněl, začalo se to dít znovu. A začalo to být vážnější. Kdykoliv slyším nebo vidím to jméno, které jsem zahlédl v novinách, zatřese to se mnou a je mi hodně zle. Tak nějak už od začátku útoků jsem věděl, že něco není v pořádku, ale netušil jsem, že je to až tak hrozné. Po třech měsících to teprve začíná. Dnešní datum, 27.12., bude navždy zapsané v mé mysli. Jesse.