Darkness - CZ HARRY STYLES

13.

Na začátek vám chci poděkovat za podporu, hodně si toho vážím :) Taky bych vám chtěla ukázat takový, dá se říct trailer k tomuto příběhu. Není to nic extra, ale alespoň tam uvidíte, jak kdo vypadá a taky se na konci dozvíte, jak vypadá  a kdo vlastně je ten muž, který sleduje Louise a Harryho :) Tak si část užijte, video je v médiích. xx

*Louis*

Pořád na to nemohu přijít. Jsem si jistý, že to je Tyler, ale nejde mi do hlavy, proč nás sleduje ten chlap. Asi už mi to vážně až moc leze do hlavy, neměl bych na to tolik myslet. Stejně na to ale myslím.
V obchodě naberu nějakou zeleninu, ovoce, pečivo a nějaké sladkosti. Zabočím do uličky s alkoholem. Dlouho si to tam prohlížím, nakonec kývnu rameny a vezmu ho. Nemám přece důvod se bát si to koupit, jsem plnoletý a pokud na to nepřijde šéf, je to v pořádku. Poslední dobou toho je trochu moc, tak alespoň na chvíli vypnu. Když jdu k pokladnám, zahlédnu na věšáku krásnou červenou košili. Bože, tu musím koupit Harrymu.
Po cestě do domova si představuji, jak v ní bude vypadat a najednou si uvědomím, že jsme vlastně spolu. Usměju se nad tou představou. Je to úžasné, najít si někoho takového. Mám už v hlavě tolik plánů. Moc bych chtěl našetřit si peníze na operaci. Klidně bych mu to celé zaplatil, jen aby mohl vidět. Nechci to pro sebe. Nejde mi o to, že by mi vadilo chodit se slepým, to vůbec ne. Jen chci, aby byl šťastný, aby viděl, jak je nádherný. A jsem rozhodnutý to splnit a přísahám, že to udělám. Říkat mu to ale nebudu, bude to spíš takové menší překvapení na později.
Po příchodu si sundám boty a jídlo položím na linku. Možná se ptáte, jak to, že zvládám sám hlídat a starat se o 15 teenagerů. Snadno. Nejsou to mimina a umí se o sebe postarat. Když něco chtějí, udělají to, a kdybych jim to zakazoval sebevíc, stejně by to nakonec udělali, takže prostě si jdeme každý svou cestou a zvládáme to. Domov má také druhou část. Já jsem jen na levém křídle. Děti na pravém křídle jsou ještě maličké a jsou to děti, které nejsou k adopci. Ty moje k adopci jsou, ale nikdo je nechce, protože už jsou skoro dospělí a většinou se adoptují malá miminka. Prý si na to už zvykli a ani je to netrápí. Někteří tady vyrůstali, někteří jsou tady chvíli, ale mně stačily dva týdny a už jsme všichni sblížení. No, kromě Tylera samozřejmě. Holky jsou klidné. Waliyha se mi občas vymkne kontrole, ale jinak jsou v pohodě, a dokonce se ptají, jestli si sem mohou přivést kluky. Chlapci se dají zvládnout. Je to těžší, ale jde to. Jak jsem řekl, je to dobré. Zayn s Joshem jsou většinou v pokoji, Niall s Liamem a Paulem jsou v klidu, někdy jdou ven, někdy zůstanou. Měl jsem trochu problémy s Maxem, Willem a Jacobem, ti byli trošku ujetí, ale srovnal jsem je a teď se snaží chovat se tak, aby toho moc nezničili. Tyler je svině, kterou odsud snad co nejdříve dostanu. Pokud se to stane ještě jednou, dám mu poslední šanci, ale pokud to udělá podruhé, tak letí a já půjdu klidně za policií, nahlásím ho a půjde hezky sedět.
Vejdu do obýváku, kde sedí Will, Liam, Niall a Tyler. Tyler se o něčem baví s Williamem a Niall s Liamem se na mě usmějí, ukážou na Tylera a zakývou hlavou. Kývnu na ně ať jdou za mnou do kuchyně.
„Tyler to nemohl být," řekne Liam potichu.
„Byl s námi tady dole. Byli jsme tady všichni, nahoře něco bouchlo a když jsme přišli, nikdo tam nebyl," pokračuje Niall.
„S tím na mě nechoďte. Buď tady bude jasný důkaz, že tady byl někdo jiný, nebo to prostě je Tyler. Jak víte, že to nebyl třeba vítr nebo něco?" řeknu trochu naštvaně a pozoruji je.
„Nevíme... Ale víme, že jsi byl teď obchodě, a ten vítr na zemi nechal papírek s adresou toho obchodu, takže se buď běž omluvit Tylerovi, nebo už nevím co," vybuchne Liam a odejde zpět. Poslední dobou je trochu divný. Niall mi dá papírek a má pravdu, přesně tam jsem byl a pozoroval mě ten muž. Třeba to vážně nebyl Tyler... No, každopádně to nenechám jen tak a budu si ho hlídat.
Jdu do svého a nyní i Harryho pokoje, převleču se tam a jdu zpátky dolů.
„Kde je Harry?" zeptám se, protože v pokoji nebyl.
„Šel se projít, zase kreslí," řekne Will a dál si povídá s Tylerem.
Čekám na Harryho v posteli. No, ne tak, jak si myslíte, i když bych chtěl. Prostě jsem na notebooku a čekám. Prohlížím si Twitter, YouTube, ale docela se nudím, a proto si otvírám knihu a čtu.
Vyleká mě bouchnutí dveří. Trochu se leknu, ale usměju se, když vidím Harryho, jak se převléká. Asi neví, že tady jsem. Sleduji ho, jak si sundává tričko a pokládá ho na židli. Má tak krásné tělo. Jeho záda jsou naprosto bez chyb, svaly se mu s každým pohybem napínají a když si sundá i jeany, pomalu vstanu a postavím se za něj. Zastaví se, když cítí můj dech na jeho krku. Vidím, jak mu naskočila husí kůže a poté, co ho políbím na čelist, se trochu zachvěje. Otočím si ho k sobě a políbím ho na rty. Když je v mém pokoji, bude to o něco snadnější, nikdo se nebude ptát, proč za ním tak často chodím.
„Ahoj," pošeptám mu do rtů a usměji se, on mi na oplátku zkousne ret a obejme mě.
„Ahoj," odpoví po chvíli a dál mě líbá.
Trochu se divím, když mě položí na postel a sedne si na můj klín, ale nebráním se tomu. Stále si vyměňujeme polibky a on mi pomalu sundává tričko. Když mě hladí na podbřišku, potichu vzdychnu.

„Doprdele pusť mě už!" slyším křičet Waliyhu a zakroutím očima. Opatrně ze sebe sundám Harryho a zanadávám si.
„Přísahám, že jestli se zase hádá se Zaynem tak je už fakt zabiju," mumlám si a otvírám dveře. Na konci chodby stojí Zayn a drží ji za ruku, propalujíc ji naštvaným pohledem.
„Co zase děláte!" zařvu a Zayn hned zpozorní.
„Spíš co ona dělá! Ten bastard má štěstí, že odešel, jinak bych ho asi umlátil!" Zayn křičí tak hlasitě, že kdokoliv, kdo odešel to musí slyšet, i kdyby byl na druhé straně planety.
„Kdo odešel? Co udělala?"
„Tyler! Chtěl jsem si zajít tady za sestřičkou a on tam na ní leží a snaží se bůhví o co!" dívá se na ni, jak na vraha a stále ji drží za zápěstí.
„Dobře, tak ji pusť, s Tylerem si o tom promluvím," řeknu klidně a jdu k nim, abych jeho ruku odtrhnul od její. Zayn se na mě naštvaně podívá před tím, než zmizí ven a nezapomene za sebou pořádně zabouchnout dveře.
„Malá rada: zkuste to dělat, když tady není, nebo se alespoň zamkni," zasměju se, ale snažím se to říct trochu vážným tónem. Wall kývne, usměje se a odejde pomalu do pokoje.

Když se vrátím za Harrym, je už oblečený, a všimnu si,že má na sobě novou košili. Nevím, jak přišel na to, že je jeho, ale ten pohledse mi líbí.