Darkness - CZ HARRY STYLES

12.

(Tyler v médiích)

*Tyler*

Sedím na posteli a přemýšlím. Je to neuvěřitelné. Proč bych to měl dělat já? Nechápu, co si o mně myslí. Ano, Harry mě sere, nemám ho rád, ale to neznamená, že bych mu dokázal dělat tohle. Nevím, co jsem na to měl Louisovi říct. Nebaví mě pořád poslouchat, že za vše špatné můžu já. Není to pravda. Jsem sice hajzl, ale ne až takový. Měl bych asi jít za Louisem a vysvětlit mu to. Ale nevím, jestli mi uvěří. Pravděpodobně ne... Budu mu to muset nějak dokázat. Ale jak? Buď najdu toho, kdo to vážně dělá, nebo prostě zůstanu doma, dokud to neudělá znovu. Rozhodl jsem se pro tu lehčí možnost. Jednoduše nikam nebudu chodit a jak uslyším, že u Harryho někdo je, půjdu s ostatními.
Samozřejmě, co jsem čekal. Někdo mi buší na dveře.
„Jo?" křičím. Do mého pokoje vejde Waliyha a dívá se na mě divným pohledem. Snad si to taky nemyslí...
„Ahoj zlato," přijdu k ní, zavřu za ní dveře a políbím ji. Sice mi to oplácí, ale po chvíli se odtáhne a zase se na mě podívá.
„Co se stalo?" kuňkla potichu.
„Co by se mělo stát?" zvednu obočí a posadím se na postel s ní v mém klíně.
„No... Já nevím, všichni říkají, že jsi to byl ty a já nevím čemu věřit," podívá se do země a povzdychne si.
„Lásko, prosím, alespoň ty mi věř. Proč bych to dělal? Proč zrovna já? Podívej se na mě, fakt si myslíš, že bych někomu mohl takhle ublížit?"
Nic neříká. Vstanu a sundám ji ze mě.
„Jestli si to fakt myslíš, tak to mi je tě vážně líto," vyprsknu naštvaně a odcházím z mého pokoje.

*Třetí osoba*

Rozzuřený mladík vybíhá ze dveří a míří si to kdo ví kam. Není divu, že se chová takhle. Kdo by se choval jinak v jeho situaci? Asi nikdo. Poté, co Tyler odešel, se to začalo dít znovu.

Kudrnáč sedí ve svém pokoji a poslouchá jeho oblíbenou hudbu. Je do ní tak zabraný, že ani nezaslechne, že v pokoji není sám. Vysoký muž se postaví za mladšího a opatrně ho chytne za rameno, které následně jemně pohladí. Modrooký se pousměje, vytáhne sluchátka z uší a otočí se.
„Lou, myslel jsem, že máš hodně práce?" ptá se a omotává své ruce kolem krku neznámého. Ten nic neříká, jen ho chytí za boky a položí ho na postel. Harry se uchechtne a lehne si do měkkých peřin.
„To jsem ti tolik chyběl?"
Zase nic. Mladší mohl cítit jen něčí ruce putující po jeho bříšku směrem dolů. Nic netušil, dokud nezaslechl Louisův smích ze zdola. Harryho zamrazí a začne panikařit.
„Lou?" řekne potichu. Tak teď už to pochopil.
„Tylere?" vykřikne a začne sebou škubat do všech stran. Starší ho ale stále drží a nepřestává putovat rukama po jeho těle.
„Louisi pomoc prosím!" křičí z plných plic, a to upoutá modroočka, který se okamžitě přestane smát a spěchá pomoct svému příteli. Harry po chvíli naštěstí cítí volnost, a tak si sedá na postel a objímá polštářek. Dveře se otvírají a Louis ihned běží k mladšímu, ten se mu vrhne do náruče a pláče mu v ní. Po pár minutách se v pokoji objeví očekávaný chlapec. Zděšeně pozoruje dva kluky, jak se objímají.
„Ne, ne, prosím, jen mi neříkejte, že-" nestíhá dokončit větu, protože modrooký vstává z postele a praští ho. Pak znova, znova a znova. Když už ani jeden z nich nemůže, Louis sleze z Tylera a jde zpět za Harrym.
„To je v pořádku, slibuji, že už ho nenechám na tebe sahat," ujišťuje zelenoočka a zvedá ho z postele.
„Od teď budeš spát u mě v pokoji. Pokud s tebou nebudu já, bude s tebou Zayn nebo Josh. Kdokoliv, hlavně ať jsi v pořádku. Nenechám, aby ti zase ublížil," šeptal a vedl ho k sobě.
Louis je sice odhodlaný udělat vše pro to, aby byl Harry v pořádku, ale bojí se, že se mu to nepodaří a že zklame. Radši se rozhodl myslet na pozitivnější věci než tohle.
Když jsou oba v pokoji, Tyler jim vleze do pokoje a začne jeho proslov.
„Přísahám, přísahám, že jsem to nebyl já! Vážně jsem to nebyl, Harry, vždyť bys mě poznal, to jsem nemohl být já a ty to víš!"
„Můžeš odejít Tylere? Nemáme si s tebou co říct," řekne naštvaně modrooký a vyhodí ho z pokoje.

Se Zaynem se domluví na hlídání Harryho, protože musí odejít do obchodu. Když Louis kráčí ulicemi, všimne si, že je za ním neustále ten stejný muž. Myslí si, že už šílí,a že všechno bere až moc vážně, ale nedá mu to. Otáčí se odhodlaný muži něco říct, ale on už tam není.
„Asi bych si měl dát nějaký prášek," zatřese Louis hlavou a pokračuje v cestě.