Darkness - CZ HARRY STYLES

16.

*Louis*

Už je to pár hodin, co se Harry nevrátil domů. Jsem z toho tak strašně nešťastný. Všichni se mě snaží uklidnit a říkají, že se vrátí, ale já vím, že ne. Vím, že si ho musel najít Jesse. A je to má chyba, neměl jsem ho nechávat odejít samotného. Co mu teď dělá? Mučí ho? Žije vůbec? Nevím, co bych měl dělat. Zavolat na policii, nebo tam rovnou zajít? Strašně panikařím a taky mám důvod. Co když ho nikdy nenajdou?
Mé kroky se blíží ke strážníkovi. Je to docela pohledný vysoký muž. Nohy se mi třesou, hlas se mi láme. Po několika hodinách výslechu začali pátrat. Musel jsem jim vysvětlit vše. Slíbil mi, že ho dokáží najít.

*Harry*

Sedím tady asi hodinu a neodvažuji se to tady projít. Nevím, co mám dělat a taky nevím, jestli to přežiju. Sice mi řekl, že mi neublíží, ale co mám čekat od někoho jako on? Už teď lituji toho, že jsem od Louise odešel. Mohli jsme si teď zařizovat nový dům a nic by se nedělo, třeba by na mě Jesse ztratil kontakt a nechal by mě být.
„Zlatíčko?" slyším jeho hlas z chodby a zděsím se. Nedokážu si představit, jak musí vypadat. Jeho hlas nezněl zase špatně. No, zněl by určitě lépe, kdybych ho neslyšel za těchto okolností.
„Jsi v pořádku? Můžeš za mnou, jestli chceš," zaslechnu, jak se otvírají dveře a já kývám hlavou.
„Ale notak, tady se ničeho bát nemusíš."
„Já nechci," pošeptám a natisknu si k sobě kolena víc, než byly doteď.
Jeho blížící se kroky jdou slyšet velice zřetelně a já k sobě tisknu oči, jakoby mi to nějak mělo pomoct. Samozřejmě mi to nepomáhá. Cítím pevný stisk na loktu a následné tahání, až mě to donutí se zvednout. Jeho paže se kolem mě obmotají a konečně můžu alespoň trochu odhadnout jeho postavu. Je ohromně vysoký a také silný. Nemůžu se mu nějak vzepřít, drží mě pevně a nenechá mě odejít, což mě znepokojuje. Hledá mě vůbec někdo, nebo se na mě vykašlali? Po chvilce se úplně vzdávám. Uvolňuji své tělo a dopadám tak na to jeho. Zvedá mě, jde se mnou do jiné místnosti a po chvíli ležím na pohodlné posteli. Slzy mi zase smáčí triko a nyní už i prostěradlo, ale to mi s ničím nepomáhá. 

*Louis*

Policista byl velice milý a docela mě i uklidnil. Slíbil mi, že budou dělat co je v jejich silách, a dokonce začali s vyšetřováním hned, jak jsem jim to oznámil, což sice chvíli trvalo vysvětlit, ale dokázal jsem to. Na domov mě museli doprovodit policisté, ale po chvíli odešli a pokud se něco bude dít, mám jim ihned zavolat.
Upřímně, očekával jsem to. Dalo se čekat, že mi dnes Jesse dá nějak najevo, že jsem prohrál, a tak už sedím na Harryho posteli a čekám. Měl jsem pravdu. Po pár hodinách už stojí u okna. Chci k němu vystartovat, mám takovou touhu mu rozbít hubu, ale když před sebe postaví Harryho s malou jehlou u krku, rve mi to srdce a okamžitě se zastavuji.
„Pohni se a bude to s ním zlé," řekne dost zřetelně a usměje se.
„Nechci mu ublížit, je tak krásný a moc ho miluji, to už víš, ale pokud se pohneš, bude do pár vteřin mrtvý, já si vezmu tělo a nikdy ho neuvidíš."
„Co v tom je?" třese se mi hlas, když mluvím o jehle u Harryho krku.
„Kyanid," zasměje se Jesse a Harry silně polkne.
„Kdyby ses okolo něho nezačal motat, všechno by bylo jinak," řekne a políbí Harryho na krk.
Už ani nemám sílu přemýšlet nad tím, jak to všechno dělá, ani se už ničemu nedivím. Nevím, proč ho policie ještě nechytila, když se přímo s Harrym promenáduje po městě. A nemá být náhodou domov hlídaný?
„Nepřemýšlej nad tím tolik," pošeptá Harry.
Zmateně zvednu hlavu a zamračím se.
„Jak?" zakřičím, „jak mám sakra přestat myslet na to, že si tě ten zmrd vzal!" křičím a tečou mi slzy. Není to lehké, určitě to není lehké ani pro Harryho, ale tohle nebyla ta nejlepší věta, kterou mi mohl říct. Zase jsem k němu chtěl jít, ale při pohledu na jehlu ve mně zamrazilo. Udělal jsem pár kroků dozadu a slzy mi telky čím dál více.
„Přísahám, že tě zabiju," řeknu mezi vzlyky. Na chvíli se otočím. Nemůžu se na to koukat. On trpí, já trpím a Jesse se v tom vyžívá. Po tom, co se otočím zpět, nikoho nevidím. Sedám si na kraj postele s rukama ve vlasech, pomalu ale silně si za ně tahám a brečím. To, co bolí nejvíc, je, že jsem mu slíbil bezpečí. Přísahal jsem Harrymu, že mu nikdo neublíží, ale selhal jsem.

*Harry*

Jsem s Jessem teprve pár hodin, ale dozvěděl jsem se toho hodně. To, jak dlouho mě zná, jak mě prý miluje a hlavně to, jak je psycho. Je docela strašidelné být tak blízko někomu jako je on, ale nic s tím bohužel dělat nemůžu. Zjistil jsem, že je také dost nebezpečný. Ten kyanid je oproti tomu, k čemu má přístup nic. A ta jeho motivace je neskutečná. Dokáže udělat cokoliv a doslova se bojím, na co ještě přijdu. Po tom, co mě vzal na domov, jsem velice šokovaný, jelikož dělá věci, které jsou dost podivné a nevím, jestli chci vědět, jak to všechno zvládá. Nemám nejmenší tušení, jak jsem se vůbec u domova ocitl, protože jsme se pohybovali asi minutu, ale myslím si, že se nenacházíme tak blízko, to bych možná i poznal na jakém místě jsme. Jeho doteky se mi naprosto hnusí, ale v okamžiku, kdy mu to dám najevo, mění se ve zrůdu a jeho stisk mě totálně ničí.
„To bolí," řeknu potichu a pevně k sobě stisknu oči. Jesse má své ruce na mém krku, pomalu přitlačuje a mě to zabraňuje v dýchání.
„To bylo naposled," promluví a stisk je čím dál slabší, až ho nakonec necítím vůbec. Ve vteřině se automaticky chytím a jemně si promnu krk. Vzduch v mých plicích nebyl nikdy příjemnější.
„Teď pojď, musíme se najíst," řekl a políbil mě na ruce. Možná to vypadá, že jsem v pohodě, ale nejsem. Nevyznám se v něm, každopádně jsem neviděl většího psychopata a doufám, že to nebudu muset zvládat dlouho.